RALLYE VYDRŽAŤ

1978 - 1986

VANDRY Z ROKU RAZ DVA

- část dvacátá –

…………………………………………………………………………………………………………..

Rallye Vydržať I

červen L.P.1978

Valmez, Hrachovec, V. Lhota, Medůvka, Brňov, Bystřička, Jarcová, Bražiska

30 km

Světový název akce napovídá, že se taková cyklistická událost nemůže odehrávat jinde než na Valašsku. Jedné krásné červnové neděle se u sboru na ulici E. Urxe soustřeďuje početná pospolitost, odhodlaná pokořit na svých roztodivných kostitřasech v nelehkých terénech kolem Valašského Meziříčí přibližně třicítku náročných kilometrů. Připomeňme si, že horská kola jsou v onu dobu pojmem absolutně neznámým. Sportovním nářadím je tedy všechno, co je právě po ruce. Kromě domácích na startu postávají borkyně a borci z Hranic, Suchdolu, Třince, Ostravy a Zlína. Prvním problémem je přebrodění řeky Bečvy poblíž jejího soutoku. Překvapeny jsou především něžná stvoření z Hranic a okolí. Pokračuje se na Štěpánov a cíl první etapy je v lesích nad Hrachovcem. Tady probíhá také první soutěž v tak zvaných šlapačkách. Závodníci musí absolvovat vytýčenou trasu v těžkém terénu s co nejmenším počtem dotyků země.

Pokračuje se na Velkou Lhotu a dále po hřebenu na Medůvku, kde je cíl druhé etapy, včetně rychlostní zkoušky. Další test čeká účastníky v horní části brňovského potoka, vyzdobeného mnoha brody. Vyznačená trasa poté stoupá a následně klesá směrem k Bystřičce. Podél Vsetínské Bečvy pokračuje nad Jarcovou, aby konečně dovedla vysílené borce ke kýženému cíli na Bražiskách.

Sluší se připomenout, že trasu zdolali všichni, až na osádku dvojkola ve složení Šplh a Áša. Omluvou je jim totální zamilovanost. V cíli už čeká početná sešlost rodinných příslušníků a známých v čele s motorizovaným doprovodem v osobě Petra Válka, alias Bena. Sluší se podotknout, že drtivá většina doprovodné party se po zkrácené trase posunovala až do cíle pěšky, za což jí patří neskonalé poděkování.

Dochází na sčítání zaznamenaných výsledků ze šlapaček a rychlostních zkoušek. V jednotlivcích vyhrává Zigo před Borišem a Ivou, v družstvech je první Valašsko, následované Slezskem a Sudetami. Nejmladší účastnicí je bezejmenná dívenka školního věku z Hranic, nejstarším prostovlasý Boriš a nejvzdálenějším už vzpomínaný Zigo z Třince. Největšího hrdinu představuje Jan Furst, který kromě samotného závodu absolvoval na své závodničce i cestu sem a stejně tak se bude vracet i nazpátek. Existuje důvodné podezření, že hlavním lákadlem účasti je jedna nejmenovaná, svůdně blonďatá účastnice závodu. Všichni jmenovaní dostávají věcné dary, Boriš například extrémně prostorné trenýrky. Třicetikilometrové trmácení cestou necestou má na svědomí tři propíchlé duše a jeden ulomený pedál. Už teď se zdá, že nezůstane jen u premiéry, ale že se rallye dočká dalšího pokračování.

Rallye Vydržať II

zvaná Dušičková

konec října L.P. 1978

Valmez, Poličná, Juřinka, Helštýn ,Jehličná, Hrachovec, Veselá, Vichury, Podlesí, Brňov, Jarcová, Valmez

30 km

Sednout na kolo v údobí Dušiček je nerozvážnost a závodit v rozbahněném terénu čiré bláznovství. Přesto se Elenka, Lída, Bojar a moje maličkost odvažují do průsvitných mlh a spadaného listí, aby potrápili nejen své tělesné schránky, ale i více či méně způsobilé bicykly.

Z Valmezu od soutoku řek nejprve zamíříme k Poličné a pak po proudu Bečvy pokračujeme k Juřince. Musíme nejdříve přebrodit Poličenský potok a poté protáhnout bicykly v těsné blízkosti řeky směrem k Juřince. Dlužno podotknout, že zde nevede žádný schůdný chodník, natož sjízdná cesta. Břeh je prošpikován velkými plochými kameny vyčnívajícími z prudkého, značně klouzavého svahu. Stačí jeden neopatrný pohyb a jste ve vodě!

Kolem Elenčina aktuálního bydliště projedeme k lesíku Obora a odtud úzkým chodníkem vystoupáme na Potůčky. Vrchol Helštýna dnes nenabízí žádný atraktivní výhled, takže bez velkého zdržování klesneme polňačkou ke Krhové. Odtud už po žluté značce vytrvale vystoupáme k Jehličné. U známé studánky a  Mariánského památníku si dopřejeme první odpočinkové zastavení.

Od Jehličné to vezmeme přes Hrádky k hrachoveckému mostu. Za ním odbočíme doleva a popojedeme ke splavu naproti motorestu Pelikán. Rychlostní zkouška na mokrých cestách je nesmírně zábavná. Vede blátem, spadaným listím a bezpočtem kaluží. Na jednu z nich Lída určitě nezapomene. Skončila v ní i se svým neposlušným bicyklem.

Přes Veselou vesele vystoupáme k Vichurám a poté absolvujeme lesní traverz až k hornímu konci místní části Podlesí. Uzoučkou pěšinou překonávající jednu strmou roklinu pak dojedeme do sevřeného brňovského údolí. Nedobrovolné pády ani technické problémy už ani nepočítáme. Elenku zlobí brzdy, Bojara hladká, navíc natržená pneumatika, mně se totálně rozhasilo řízení. Navzdory všem útrapám dojedeme až k Bražiskům, kde v těsném sousedství proudící Bečvy klesneme k udržované studánce. Připíjíme na zdraví a na zdar Dušičkové rallye studenou vodou a po dalším kilometru už slavíme dojezd do cíle. Ten je, stejně jako ranní start, u soutoku dvou Bečev. Rozhodíme památeční vlaječky a udělíme dvě věcné ceny. Bojar s největším počtem bodů dostává kuře, Elenka, která hov umístění následuje, velkou hlávku zelí. Vydrželi však všichni a to se počítá!

Rallye Vydržať III

Valmez, Poličná, Juřinka, Helštýn, Krhová, Hrachovec, Valmez, Štěpánov, Podlesí, Brňov, Bystřička, Pišková, Bražiska

květen L.P. 1979

40 km

Rok s rokem se sešel a kalendář ukazuje 20. máj. Na známém místě se opět shromažďuje parta dobrodruhů, i tentokrát doplněná několika reprezentantkami něžného pohlaví. Loňský vítěz Zigo si vedle ostravského Brdečka i tentokrát přibral svého souseda a kamaráda Rudu. Rallye začíná zatáčkovitou  rychlostní zkouškou poblíž loděnice, v těsném sousedství řeky Bečvy. Trasa poté míří k poličenskému mostu, aby krkolomným terénem, známém už z Dušičkové rallye, zavedla závodníky k Juřince. Přenášení bicyklů je tu záležitostí naprosto běžnou a zcela neodmyslitelnou.

Výprava poté vystoupá různými chodníky směrem k Helštýnu. V zalesněné strži zvané Hluboček dochází ke druhé měřené rychlostní zkoušce a poté už značky vyvedou peleton na návrší s dalekým rozhledem, na Helštýn. Ten se stává cílem první etapy a místem zaslouženého odpočinku. Na místo už dorazil i autodoprovod v podobě Petra Válka a jeho vojenského kabrioletu značky Tatra. Zdaleka nejstarší borec Boriš jakýkoliv oddych zcela ignoruje. Své nevšední horolezecké schopnosti dokazuje hbitým šplháním na zdejší vlajkový stožár. Slovo únava je pojmem, který mu vůbec nic neříká.

Další etapa pokračuje rychlým sjezdem do Krhové a pak dlouhým stoupáním na Jehličnou. Cestou přes lesy k Zašové se ztrácí už vzpomínaný Boriš a dlouho po něm není slechu dechu. Doufejme, že nezahučel do nějaké hluboké rokliny. Nad Zašovou dochází ke třetí erzetě a dál už čeká na závodníky brod přes Bečvu u Hrachoveckého splavu. Svá slušně živená těla zde blahodárným slunečním paprskům právě vystavuje domorodec Štěpán a jeho starší sestra Lidka. Další množinu naháčů potkáváme u splavu na kraji Valmezu. Venkovní teplota totiž vystoupala ke tropické třicítce.

Po úzké lávce překleneme tok Rožnovské Bečvy a v náramném horku stoupáme na Štěpánov. Nesnesitelná žízeň nás donutí k žebrání. Darovaná číše studené vody je teď k nezaplacení! Dorazíme k Podhájí a poté souvislým lesem míříme k horní části Podlesí. Úzký chodník překonává několik strží. Bojar a později i moje maličkost tu letí nedobrovolně přes řídítka. Naštěstí bez vážnějšího poranění.

Konečně jsme v cíli třetí etapy! Na miniaturním hřišti tu probíhá poslední rychlostka. Odehrává se ve stylu ploché dráhy, při níž se bicykly mění v koloběžky. Lesní pěšinou poté pokračujeme k Brňovu. Zrádný terén nejprve vymršťuje do vzduchu znovunalezeného Boriše a o kousek dál i Patriarchu Pimena, alias Pavla Pimka. Podél Bečvy pak míříme k Bystřičce a u hospody „Na nové“ zabočíme ostře doprava. Čeká nás tu největší stoupání a zdaleka největší hic! Na slunci je nejmíň čtyřicet!

Bočním hřebenem se posuneme až k Píškové a poté značně hrbatým chodníčkem klesáme směrem k cílovým Bražiskům. A právě tady, v království výmolů, šutrů a vystouplých kořenů dochází k poslední soutěži, což jsou obávané „šlapačky“. Patriarcha, který se na závod vyzbrojil udržovanou silniční favoritkou, tady, jenom kousíček od cíle, ulamuje pedál. Samospádem pak už s ostatními doputuje na vyvýšený břeh Bečvy, kde čtyřicetikilometrová trasa končí. Vítězem druhého ročníku Rallye Vydržať se stává Koloděj, alias Antonín Tomanec. Druhý je třinecký Zigo a třetí, stejně jako vloni, meziříčská Ivanka. Účastníci dostávají na památku vlaječky a majitelé manželek figurky z těsta, coby dárek útěchy pro své opuštěné partnerky.

Rallye Vydržať IV

Valmez, Veselá, Rožnov, Malý Javorník, Dlouhá, Krátká, Huštýn, Trojačka, Hodslavice, Krhová, Potůčky, Obora

květen L.P. 1980

45 km

Třetí ročník populární rallye startuje koncem května Léta Páně 1980 opět z Valmezu a proti proudu řeky Bečvy míří pobřežními pěšinami k Veselé. Poblíž dědiny pak probíhá nejen tradiční rychlostní zkouška, ale i docela náročné „šlapačky“. Pětičlenný, vyloženě pánský peleton pak pokračuje až do Rožnova. Pchořt, neboli Karek Škrla, který si zatím nikde neustal, tady, přímo před nádražím, kde stojí spousta čekajících lidí, předvádí nechtěný, zato nadmíru atraktivní pád! Diváci jej odměňují nestrojeným uznáním, někteří dokonce potleskem. Navzdory tomu tento borec další pokračování vzdává a
raději se otáčí ke zpáteční cestě k domovu.

Oslabeni o nejzajímavější postavu pak z města zamíříme přímo k Dolním Pasekám. A začínáme s velkou námahou stoupat na Malý Javorník. Pokračujeme značenými chodníky směrem ke Kamenárce a zachycujeme údiv zděšených turistů: „Jak tudy někdo může jet na kole?“ Éra horské cyklistiky leží totiž ještě v daleké budoucnosti. Křest ohněm zde zažívá především nováček Štěpán. Nedobrovolné políbení matičky Země se zřetelně otiskuje na jeho obnažených končetinách.

Následuje dlouhé stoupání na Dlouhou, krátký skalnatý sjezd pod Krátkou a podobné pokračování přes Huštýn až ke Trojačce. Na jednom z rychlých klesání Štěpán opět exceluje. Bez jakékoliv masivní divácké podpory předvádí ukázkový přemet přes řídítka, který se podepisuje nejen na jeho těle, ale především na závodním kostitřasu. Tak nádherná „osmička“, do jaké se zdeformovalo přední kolo, se jenom tak hned nevidí!

Sjíždíme po červené do Hodslavic a od zdejšího nádraží zamíříme po modré zelenými lesy ke Krhové. Na rozcestí tu potkáváme tři účastníky souběžného pěšího pochodu. Dáša, strýc Klvánek a jeho příbuzný Pepa Hotový sem, celí hotoví, došli z Rožnova po svých a mají z posledních sil nakročeno do nedalekého meziříčského cíle.

Cyklistické kvarteto později vystoupá z Krhové na Helštýn a poté se úzkým chodníkem spouští k Oboře. Tady už čeká strýc Pepa s tetou Evou ve společnosti vlastních i odložených dětí. Za chvíli dorazí vzpomínaná pěší trojice a může dojít k dekorování. Pěšáci i bicyklisti dostávají na památku tradiční vlaječky a Koloděj, obhájce loňského vítězství, obrovský věnec z pampelišek. Rallye je za námi, ať žijí další podobné vylomeniny!

Rallye Vydržať V

Valmez, Jarcová, Pržno, Semetín, Vsetín, Dušná, Bystřička, V. Lhota, Medůvka, Brňov, Jarcová, Valmez

červen L.P.1981

50 km

„Jako už tradičně každý rok, i letos jsme se připravovali na naši rallye. Je to túra, kterou absolvujeme se svými koly, dají-li se tak nazvat. Každý vezme takové kolo, které drží aspoň trochu pohromadě, protože je zaručeně opraví. A ničit takhle svévolně kolo nové, to si může dovolit jen málokdo. Trasu určuje a orientačně značkuje náš vedoucí Frantík, a to taky odpovídá jeho stylu. Žádná pohodička po dálnicích. Po horách, lesích, stezičkách, kalužích, skalách a potocích. Není důležité zvítězit, ale vydržet a dojet do cíle“, tak to píše v dobové mládežnické kronice Hanka Jančová.

Je tady polovina června jednaosmdesátého roku. V počtu pěti lidí se sjíždíme na místě startu, který je letos stanovenu železničního mostu na kraji Poličné. Prvním úkolem shromážděných duší je seřízení bicyklů a patřičné dofoukání duší. Hanka, která jede vůbec poprvé, tak činí na vypůjčeném stroji od Stani Roseckého.

Úzkým chodníkem zamíříme k Bražiskám a tady dochází k první tlačence. Kostrbatý chodník stoupající prudce nahoru je absolutně nesjízdný. Bojar zde, na prvním kilometru, zaznamenává první problém. Kolo je neřiditelné. Chybějící utahovací klíč nahrazuje velký šutr. Doufejme, že oprava vydrží. Jenom o kousek dál hlásí poruchu i Hana. Vypůjčený bicykl vykazuje značně volný střed hrozící úplným rozpadem. Také v tomto případě se opravuje jen v rámci omezených možností. Kolo jakž takž funguje, takže karavana pokračuje proti proudu Bečvy dál.

Za Pržnem, kde křižujeme silnici k Ratiboři, stojíme znovu. Hanin stroj je opět nepojízdný. Akceschopný Boriš stopuje auta a od ochotného majitele červeného embéčka si vypůjčuje vercajk. Generální oprava je, jak se zdá, úspěšná a cesta ke Vsetínu otevřená.

Po dalších dvou kilometrech opět stojíme. Boriš při velké snaze o překonání malého potůčku letí přes řídítka a bez jakéhokoliv zranění přistává v korytě. Horší dopadá jeho bicykl. Kostra je ohnutá. Naštěstí ne tak, aby nešlo pokračovat. Bojar o kousek dál zase zavadí o zem v místě, kde chvíli před tím někdo nešetrně odložil obsah svého tlustého střeva. Jeho běloskvoucí botasky poté zdobí okrový přeliv vysílající do okolí hutné a velice pronikavé vůně. Aby toho nebylo málo, kousek nad Semetínem Hana ztrácí rovnováhu. Mohou za to stromy, které jí při divoké jízdě ze zásady odmítaly uhnout. Obohaceni o sérii nevšedních zážitků, vítězně dobýváme okresní město Vsetín. Doufáme, že další problémy se nám už budou zdaleka vyhýbat.

Vystoupáme nad valašskou metropoli a konečně si dopřáváme zasloužený relax. Město nám leží u nohou a další pokračování by mělo vést po pohodovém hřebenu. Takže v náramné pohodě konzumujeme popovážený proviant a těšíme se na další kilometry.

Neujedeme ani dva kilometry a začíná pršet. Což je v daném případě více než nemilé. I když přeháňka netrvá dlouho, stačí proměnit cesty a pěšiny k nepoznání. V jednom z mnoha klesání Hanka opět neodhadne odpovídající rychlost a po skocích přes dvě meze přistává v ovesném poli. Majitel pozemku to vidí v přímém přenosu. Začne hulákat a vyhrožovat násilím. Haně nezbývá, než bleskurychle osedlat padlého oře a vší silou uhánět z plantážníkova dosahu.

V hospodě na Dušné si dopřáváme oplatky s limonádou a po hřebenu s dalekými výhledy pokračujeme k Bystřičce. Zpomalujeme jen při objíždění ovčích stád a potřebné zastavení realizujeme výhradně za účelem vykonání nemilosrdné potřeby.

Od Klenova klesá značně kamenitá cesta dolů k přehradě. Bojar je vymrštěn do vzduchu a pak těžce dopadá ne přední kolo. To je od této chvíle prakticky neřiditelné. Nějakým zázrakem však Bojar pokračuje z prudkého kopce dál. Šlape na brzdu tak intenzívně, že přetáčí torpédo. Bicykl tedy nejen nezatáčí, ale dokonce skoro ani nebrzdí.

Beze ztrát na zdraví a na životech dojíždíme k přehradní hrázi. Teď nám nezbývá, než vystoupat na poslední hřeben. Jedná se o fyzicky nejnáročnější úsek celé rallye. Ke zdolání finálové části v katastru Velké Lhoty opět používáme tlačenku. Běžný bicykl nemá šanci takový sklon překonat.

Pohodovou cestou pak zamíříme k Medůvce. Čeká nás poslední náročný pokles do údolí brňovského potoka. A v něm i několik značně atraktivních brodů. Všecky nástrahy kupodivu hrdinně zvládá i Bojarův takřka odepsaný bicykl. Dokonce i úzkou a houpavou lávku přes řeku Bečvu.

Od Jarcové je to už do cíle jenom pár směšných kilometrů. Zatím nejproblematičtější rally končí v místě startu, tedy u poličenského železňáku. Máme za sebou padesát nelehkých kilometrů s převýšením kolem osmi stovek metrů. Rozdávají se klasické vlaječky a také pamětní trikoty. Jeden získává Hana za předvedené kaskadérské výkony a druhý frenštátský Sergej, coby jediný „zahraniční“ účastník.

Dětské rallye

Rallye Bečva, Obora, Zlaté listí a Rožnov

L.P. 1982 – 1984

Prohánět jednostopé kostitřasy v terénu není jen doménou dospělejší generace. Ještě bravurněji je možná zvládá dorůstající drobotina. Bylo by škoda ji v tomto úspěšném snažení nepodporovat. Začíná se tedy uvažovat o rallye ve vyloženě dětském pojetí.

První akcí tohoto druhu je Rallye Bečva. Trasa vede, jak z názvu vyplývá v těsné blízkosti zmíněné řeky. Pro začátek není příliš dlouhá. Vede pobřežními cestami a pěšinami k Veselé a přibližně stejnou trasou nazpátek. Premiéra, při níž nechybí ani krátká rychlostní zkouška, má úspěch, takže je otázkou času, kdy dojde k pokračování.

O nějaký ten pátek později je v prostoru mezi Dělňákem a Potůčkami uspořádána Rallye Obora. Malí borci musí předem vyznačenou trasu, vedoucí co nejkrkolomnějšími terény absolvovat jednotlivě. Tentokrát se už měří čas. Zápolení si samozřejmě vyžádá několik nedobrovolných pádů. Nejatraktivnější předvádí starší bráchové Válkovi. René i Marek přistávají v křoví na takřka stejném místě. Jistou kuriozitou je jejich mladší sourozenec Filip. Náročnou trať totiž absolvuje na koloběžce. Nejlepšího času dosahuje talentovaný Michal, který postupně předjíždí všechny a úplně všude.

Rallye Zlaté listí se pochopitelně pořádá na podzim. Trať kopíruje břehy řeky Bečvy mezi Juřinkou a Poličnou, tedy v místech, kam už před časem mířily podobné akce dospělácké. Také tentokrát vyhrává nedostižný Michal. Jeho sestra Ester hrdinně bojuje až do chvíle, kdy po havárii totálně odrovná svůj milovaný nahnědlý bicykl. Zbytek trasy tedy absolvuje na nosiči pevnějšího kostitřasu, který kočíruje talentovaný mechanik René. Rallye se ochotně zúčastňuje i choť aktuálního pastora Aleše, nadprůměrně pohledná Liba. Nehraje si na žádnou primadonu, takže u nastávající mládeže získává zaslouženou popularitu.

V listopadu je na řadě další dětská rallye. Účastní se jí i Hasmandův Tomáš, který se později postará o psanou i kreslenou dokumentaci. Jedenáctero borců se shromáždí u sborové budovy. Osm z nich má jízdní kola, Filip koloběžku a ostatní nic. Pro Fildu se tedy narychlo spíchne bicykl náhradní. Vypadá jako speciál na sjíždění prudkých kopců. Zadní kolo má totiž daleko menší průměr než to přední. Laďovi a Ondrovi nezbývá, než do cílového Rožnova vyrazit vlakem.

Známou trasou kolem Bečvy pádíme k Hrachovci a Veselé. Nacházejí se tu ideální terény k uskutečnění rychlostní zkoušky. Závodníci jsou po dvou minutách vypouštěni Tomem na předem vyznačenou trať. Navzdory padajícím řetězům i samotným soutěžícím náročný test zvládnou úplně všichni. Vyhrává Michal před Markem, Filip s porouchaným kolem dobíhá po svých. Až do Zubří pak vede polní cesta plná výmolů, louží a  vystouplých kořenů. Do cesty se dokonce staví jeden docela slušný brod. O klouzavou jízdu s občasnými pády k zemi je tím pádem i tady bohatě postaráno.

Gumárny Zubří se prezentují kouřícím komínem a divokým skladem gumového odpadu. Zastávku v tak atraktivním prostředí prostě nejde vynechat! Skoro každý si nacpe do kapes něco na památku a pokračuje se odhodlaně dál. Snesitelná polňačka začne stoupat lesem nahoru. Potom začíná horor v podobě hlubokých, vodou naplněných kaluží. Někteří se je snaží hrdinně překonat, což má pokaždé stejné vyústění. Uvíznutí v plytším či hlubším bahýnku.

 Do Rožnova přijíždíme jako čerstvě vyválená prasata. Pimkovi patrně oplývají láskou k těmto Božím tvorům, protože jinak by se k naší pospolitosti asi nepřidali. Chvíli pózujeme v okolí náměstí a poté, co od vlaku dorazí Ondra s Laďou, zamíříme pod vedením Patriarchy Pimena k opuštěnému lomu u Tylovic. Laďa se veze na nosiči a Ondra na štangli.

Areál dobývacího prostoru působí dobrodružně. Na programu jsou nejen různé hry, ale i dvě zbývající soutěžní disciplíny. Pomalou jízdu na malém půlkruhu vyhrává Michal před Markem a René, jízdu zručnosti, kde nechybí slalom mezi šutry a přejezd úzké desky položené přes kládu, zvládá pro změnu  nejlépe Marek, následovaný Michalem a permanentně bronzovým Renkem.

Po zcela povinné občerstvovací zastávce u Pimků, kde to voní čajem a buchtami, vyrážíme na zpáteční cestu k Valmezu. Vlakem tentokrát vedle Ondry uhání Esterka, zatímco odpočatý Laďa pilotuje její zajetý dámský kostitřas. Průjezd bahnitými úseky poznamená bicykly natolik, že ani při jízdě z kopce nejsou schopny pohybu vpřed. Nezbývá než zastavit, nalámat větvičky a jimi pak nanesené vrstvy mazlavé hlíny z kritických míst odstranit.

Poblíž Zubří padá na krajinu černá tma. Ze sedmi kol jich má světla pouze pět. Díky blátu se však dynama takřka netočí, takže žárovky blikají jen sotva postřehnutelnými paprsky. Jedeme prakticky úplně potmě. Podle toho zpáteční přesun taky vypadá. Co chvíli někdo zahučí do kaluže, uvízne v bahně či narazí do nějakého stromu nebo keře. Markovo kolo se tím pádem stává nepojízdné. Do Valmezu přitom zbývá nějakých pět kilometrů. S důvěrou mu předávám svůj patřičně zocelený velociped a s nefunkční ruinou uháním poklusem v dosahu pelotonu. „Všichni se vrátili zabahnění, špinaví, zmrzlí, kola rozbitá, ale spokojení. A už se ptali, kdy bude zase něco takového dobrého a dobrodružného“, tak uzavírá v dochované mládežnické kronice svoji reportáž talentovaný dokumentarista Tomáš.

 

Rallye Vydržať VI

Bystřice pod Hostýnem, Hostýn, Troják, Lázy, Valmez

květen L.P. 1985

40 km

Je slunečné májové ráno. Kolem osmé se sjíždíme na meziříčském nádraží. Mladičký pastor Aleš Zástěra, zdaleka nejváženější člen naší výpravy, jede na svém dámském kole po peróně až ke stojícímu vlaku. “Stařeček, neujde pěšky!“, volá na celé kolo mírně rozrušená pracovnice Československých státních drah. Nevrlá dáma, která své barokní tělo napěchovala do temně modré uniformy, nám značně neochotně pomáhá s osmero prapodivnými bicykly do nákladního kupé a s velkým gustem pokračuje ve vypouštění šťavnatých nadávek. V cílové Bystřici pod Hostýnem nás při vykládce obsluhuje podobně tvarovaná, leč o mnoho sympatičtější železničářka, což nám rychle vrací zbytečně potracenou náladu. Před nádražní budovou už netrpělivě očekává zdejší domorodec Luboš Smílek i se svým speciálem. Tento nadprůměrně nadaný borec, povoláním nástrojář, si jej opatřil osobně vyvinutým a vlastnoručně zhotoveným středem ve tvaru elipsy. Toto řešení má výrazně usnadnit pohyb vpřed, hlavně při stoupání do kopce.

Do kopce stoupáme už po dvou rovinatých kilometrech. Přichází první defekt. Michalovi se totálně rozpadává přední brzda. Nevadí! Při dlouhém stoupání na Hostýn ji neupotřebí a dál se uvidí. Svaté návrší zaplnily davy lidí. Odhazujeme na chvíli stranou své silostroje a jdeme na průzkum okolí. Přecpané stánky dvakrát svatě nevypadají. Kromě barevných andělíčků, křížků, mariánských panenek a jiných tretek nabízejí hlavně pivo, klobásy, rum i slivovici. Duchovno se, pravda, musí patřičně vyvážit.

Vyvažování si dosyta užijeme na trase, takže osedláváme znovu kola a vyrážíme k Valmezu. První výživné klesání začíná hned pod katedrálou. Naše devítičlenná smečka se rozbitou, značně kamenitou cestou řítí střemhlav dolů a řinčícími blatníky už z dálky upozorňuje více či méně svaté poutníky na blížící se nebezpečí. Ti divoce uskakují na obě strany a obšťastňují nás málo svatými poznámkami. Kromě zoologických a gynekologických pojmů éterem zaznívá varování před divokými ďábly. Ďábli na Svatém Hostýně, to tu snad ještě nebylo!

Nádherná hřebenová trasa míří lehce skalnatou cestou ke Skalnému. Kousek za ním, hned po rychlém klesání, nečekaně zastavuje Tomáš Hasmanda. Jeho velociped totiž vykazuje značné duševní problémy. Boční prasklina na pneumatice způsobila náhlý výhřez nafouklé duše a tím i značné riziko jejího propíchnutí. Oprava je tedy nevyhnutelná. Postižené místo stačí omotat zdravotnickou náplastí a může se jet vesele dál. Další a mnohem delší klesání přináší nové zdržení. Nejdříve z kola trochu nešetrně odpadne mé chatrné tělo a o pár metrů dál dojde k několikanásobnému prosekání Bojarovy ještě chatrnější duše. Zatímco defekty na mém těle vyléčí čas, Bojarovy díry spolehlivě vyřeší takticky přibalená lepící souprava.

Otevřeným hřebenem pokračujeme k Trojáku. Elenka tu uhání tak divoce, že při krkolomném natřásání ztrácí dynamo. Což není žádná hrůza, protože květnové dny jsou dlouhé a víra v dojetí za světla více než pevná. Zatímco před třemi hodinami meziříčská nádražačka nazvala Aleše stařečkem, věkovitá trojácká turistka na zdravotní reformou postiženého borce starostlivě volá: „Děcka, co blbnete, zničíte si zdraví!“ Tak razantního omládnutí se hned tak někdo nedočká.

Zběsilý dojezd k trojácké chatě, zakončený prudkým zabržděním ve značné vrstvě prachu se ani trochu nelíbí vysedávajícím pivním skautům, takže bez jakéhokoliv zdržování raději uháníme dál. Při dalším sjezdu, tentokrát na třiadvacátém kilometru, Bojar opět trochu povolí svému oři a poskakování po ostrých šutrech způsobuje další defekt na stejné, už jednou poraněné duši. I tento duševní problém je však elegantně vyřešen a karavana může šťastně a vesele uhánět k Lázům. Cesta po vyjetých kolejích a přes blátivé úseky je technicky náročná, což může potvrdit zatím bezproblémová Ester. Při jízdě zavadí o vyčnívající šutr a neurvale urve jeden z pedálů. Nezbývá než zbylých patnáct kilometrů absolvovat „na jeden válec“.

Průjezd osadou Lázy je natolik rychlý, že si René s Bojarem nevšimnou náhlé odbočky doprava a šíleným tempem uhánějí dolů k Podolí. Oč příjemnější je svižný sjezd, o to namáhavější pak nevyhnutelné stoupání zpátky na hřeben. Trasa plná výmolů, hlubokých kaluží a jiných překážek pokračuje k Oznici. Při závěrečném, značně kostrbatém klesání k Poličné už meleme z posledního. Mé poškozené přední kolo ve tvaru osmy neúnosně drhne o vidlici, Alešovi se daří utrhnout brašnu s nářadím a Renému jen tak tak projet úzkou škvírou mezi dvěma kládami. Cíle u oblíbeného poličenského železňáku dosahujeme v plném počtu a to se počítá! Elenka, Bojar, Ester, Michal, René, Tomáš, Aleš, Luboš a moje zanedbatelná maličkost mají nadosmrti na co vzpomínat!

 

Rallye Vydržať VII

Valmez, Velká Lhota, Val. Bystřice, Tanečnice, Vsacký Cáb, Dušná, Bystřička, Jarcová, Valmez

červen L.P.1986

50 km

Někdejší děcka se už převtělila v dorostence, takže mají právo absolvovat plnohodnotnou rallye. Robert, Filip, Marek, Ester, Michal, Martin a moje maličkost se jedné uplakané červnové neděle staví na start dalšího, a jak budoucnost ukáže, i posledního cyklistického dobrodružství na běžných cestovních kostitřasech. Za citelného chladu a lehké mlhy kopírujeme břeh řeky Bečvy k Hrachovci, abychom pak cestou plnou bláta, výmolů a kamení vystoupali k Velké Lhotě.

Z Velké Lhoty míříme po hřebenu až na Měrov. Kousek od Bojarova ranče odbočujeme prudce doprava. Nováček Robin do zatáčky najíždí tak zběsile, že po neřízeném smyku ve zlomku sekundy přistává ve vysoké mokré trávě. O necelý kilometr dál je mírný sjezd zpestřen příčnou stružkou, která má na svědomí další Robertovo parádní číslo. Jedná se o několikanásobný kotrmelec, představený přímo před očima odpočívajících turistů. Bez velkého zdržování popojedeme ještě kousek na východ a zakotvíme u Mročků. Ochotná tetinka patří do staré školy, takže během chvilky nám servíruje pekáč buchet, doplněný čajem naplněnými hrnky. Aby toho nebylo málo, jsme donuceni ještě zkonzumovat část právě dovařovaného oběda. Nepřítomný Miloš se musí po návratu domů pořádně divit. A pravděpodobně pak držet i nedobrovolný půst.

U dobrých lidí by se určitě dalo pobýt déle, ale před sebou máme ještě necelou čtyřicítku kilometrů. Přes Hlaváčky dorazíme k Dílům a po zdolání prudce stoupajícího krpálu nebereme směr k Tanečnici. Cestou zastavujeme u otevřeného ohniště a nad oranžovými plamínky zahříváme maminkami nachystané pochutiny. Cesta na hlavní hřeben Vsetínských vrchů je sice únavná, ale díky více než slušnému přídělu kalorií, ji zvládáme v poměrné pohodě.

Na zalesněné Tanečnici odbočíme doprava a zamíříme k Cábu. Úzký a kluzký chodníček stoupá i klesá a nabízí nádherné úseky s rychlými i pomalejšími zatáčkami. Parádní hřebenová trasa vede takřka výhradně lesem. Přestože jedeme svižně a někde i smykem, k cábské chatě dojíždíme bez jediného škrábnutí.

Pokračování k Dušné už vede po asfaltovém povrchu. Bratří Válkové na zánovních závodničkách mají konečně zelenou. Ale ne nadlouho. Od Dušné ke Klenovu vede zase hrbolatá polňačka a následná kamenitá pěšina k Bystřičce představuje technicky nejnáročnější část celé letošní rallye. Jako první se odporoučí mé dlouhé předválečné kolo, darované populárním meziříčským porodníkem Vašákem. Jeho duši poranil špičatý dřevěný trn. Čekání na opravu zpříjemňuje malý ohýnek a kromě toho i Michalův nečekaný nález parádního hřiba kováře. Krkolomný finálový sjezd k přehradě je zpestřen dalším kaskadérským Robinovým kouskem. Borec letí obloukem k zemi a jeho velociped poskakuje ještě o nějakých patnáct až dvacet metrů níž. Jakýmsi zázrakem přežívá nejen kaskadér, ale i jeho těžce zkoušený kostitřas.

Silnicí se posouváme k bystřičskému nádraží a slušnou asfaltkou pak šlapeme po proudu Bečvy k Jarcové. Asfalt je poté vystřídán cestou plnou bláta a hlubokých kaluží. Což může potvrdit superstar letošní rallye, neustále skloňovaný Robin. Při náročné operaci v bahništi mu sjíždí noha z pedálu a přistává v mazlavé hnědé hmotě. Nedobrovolně zjišťuje, že vrstva bláta tu měří patnáct až dvacet centimetrů. S touto ozdobou se odpoutává od pelotonu, aby na poslední chvíli stihl podvečerní vlak do svých domovských Hranic. Zbytek světa už v pohodě dokodrcá k osvědčenému poličenskému železňáku a završuje tak pestrobarevné padesátikilometrové putování. Teď už zbývá jen nezbytná očista potřísněných těl i zaneřáděných velocipedů a pokojný návrat k trvalým bydlištím. V tuto chvíli netušíme, že právě skončila svérázná valašská série nazvaná Rallye Vydržať. Zanedlouho svět ovládnou odolná horská kola a lesní pěšiny zaplní pestrobarevní bicyklisté ve značkovém odění. Ale to už je úplně, ale úplně jiná kapitola…

((((((((((((((((((((-: ahoj :-))))))))))))))))))))