ZAS A ZNOVA U KLENOVA
ekušpacír číslo tři
Takřka přesně po půl roce jsme u Klenova znovu. Dokonce
budeme z větší části kopírovat loňskou trasu. Po ní se deset dní před vánočními
svátky putovalo v rámci seriálu TTT. Už tehdy si účastníci řekli, že by se
akce měla v létě zopakovat. Tentokrát k tomu dochází pod vedením Jany
Trusinové a jejího milovaného Centra pro rodinu.
Patnáct duší tří generací ze tří denominačních ohrádek startuje
od zříceniny někdejšího hotelu Klenov ke stejnojmennému výraznému vrcholu. Ještě
dříve, než se výprava zakousne do jeho příkrých svahů, musí dojít k nezbytnému
fotografování a hned poté i k otevření stránek nejčetnější knihy světa. Jeden z biblických
žalmů veřejně předčítá vitální zašovská Anička, vysokoškolsky vzdělaná maminka
sedmi dětí.
Už první metry výstupu míří kamenitou cestou do pořádného krpálu.
Po několika stovkách metrů se otevírá nádherný výhled k přehradě Bystřičce
a jejímu půvabnému okolí. Krajina je svěže zelená, nebe modré a vítr kolem
rozvívá jemné vůně bíle kvetoucího černého bezu.
Za chvíli se vysoko nad chodníkem objeví první skála. Říká se jí Havranka. Přítomný andílek Michael, mladičký vyznavač jakéhokoliv horolezení, musí její vrchol pochopitelně prozkoumat. Jeho maminka Jana, už vzpomínaná náčelnice výšlapu, ho v tom nemíní nechat a svižně jej doprovází nahoru. Ani jeden z nich patrně nelituje. Pohled do hlubin i ke zmíněné vodní nádrži budou patřit k nejhezčím zážitkům celého dnešního výletu.
Netrvá dlouho a na pořadu dne jsou další skály. Říká se jim
Svantovítské. Severní stěny obrostly hebkým mechem a trsy výrazně žlutých květů.
Opačná strana zase nabízí skvělé výhledy k Malé Bystřici, Santovu a
zalesněnému hřebenu Vsetínských vrchů. Zvídavější duše si tu samozřejmě nenechají
ujít letmý průzkum romantických zákoutí s pískovcovými věžemi, průrvami a
obrovskými, zaoblenými balvany.
Patnáctičlenná pospolitost se po krátké prohlídce spontánně
rozdělí na dvě nestejně velké skupiny. Ta větší míří širší cestou k odpočívadlu
Pod Vršky, ta menší zase krkolomným chodníkem pokračuje k 707 metrů vysoké
Štípě. Trasu zdobí vyčnívající kořeny, rozkvetlé keře a vzdálené panoráma
beskydských hor v čele s bájným, temně modrým Radhoštěm.
Krajina se otevírá. Neposečené louky jsou plné modrofialových
zvonků a bíložlutých květů kopretin. U skupiny listnatých stromů ční do vesmíru
dřevěná socha pověstného knížete Svatopluka. O kousek dál je k vidění další
zajímavost. Dokonale vyhlazený několikabarevný kvádr, nazývaná jako kámen
slunovratu. Do jeho letní verze dneska zbývá už jen rovných čtrnáct dní.
U vzpomínaného odpočívadla opět dochází ke sjednocení
rozdělené výpravy. Místo střeží přítulný pes a jeho mlčenlivý pán, hlídající
plápolající ohýnek. Ideální příležitost k uhašení žízně a načerpání kalorií.
Veškerá stoupání jsou definitivně za zády, teď už půjde všechno jenom z kopce.
Rozbahněná lesní cesta postupně padá do údolí Bradného
potoka. Zdobí ji myslivecké posedy, zelené kapradiny a v jednom místě
dokonce voňavé červené jahody. Komunikace je čím dál širší a podél funkčního
lomu míří odvráceným svahem Klenova k cílovému hotelovému jmenovci.
