ZAS A ZNOVA U KLENOVA

ekušpacír číslo tři

Takřka přesně po půl roce jsme u Klenova znovu. Dokonce budeme z větší části kopírovat loňskou  trasu. Po ní se deset dní před vánočními svátky putovalo v rámci seriálu TTT. Už tehdy si účastníci řekli, že by se akce měla v létě zopakovat. Tentokrát k tomu dochází pod vedením Jany Trusinové a jejího milovaného Centra pro rodinu.

Patnáct duší tří generací ze tří denominačních ohrádek startuje od zříceniny někdejšího hotelu Klenov ke stejnojmennému výraznému vrcholu. Ještě dříve, než se výprava zakousne do jeho příkrých svahů, musí dojít k nezbytnému fotografování a hned poté i k otevření stránek nejčetnější knihy světa. Jeden z biblických žalmů veřejně předčítá vitální zašovská Anička, vysokoškolsky vzdělaná maminka sedmi dětí.

Už první metry výstupu míří kamenitou cestou do pořádného krpálu. Po několika stovkách metrů se otevírá nádherný výhled k přehradě Bystřičce a jejímu půvabnému okolí. Krajina je svěže zelená, nebe modré a vítr kolem rozvívá jemné vůně bíle kvetoucího černého bezu.

Za chvíli se vysoko nad chodníkem objeví první skála. Říká se jí Havranka. Přítomný andílek Michael, mladičký vyznavač jakéhokoliv horolezení, musí její vrchol pochopitelně prozkoumat. Jeho maminka Jana, už vzpomínaná náčelnice výšlapu, ho v tom nemíní nechat a svižně jej doprovází nahoru. Ani jeden z nich patrně nelituje. Pohled do hlubin i ke zmíněné vodní nádrži budou patřit k nejhezčím zážitkům celého dnešního výletu.

Netrvá dlouho a na pořadu dne jsou další skály. Říká se jim Svantovítské. Severní stěny obrostly hebkým mechem a trsy výrazně žlutých květů. Opačná strana zase nabízí skvělé výhledy k Malé Bystřici, Santovu a zalesněnému hřebenu Vsetínských vrchů. Zvídavější duše si tu samozřejmě nenechají ujít letmý průzkum romantických zákoutí s pískovcovými věžemi, průrvami a obrovskými, zaoblenými balvany.

Patnáctičlenná pospolitost se po krátké prohlídce spontánně rozdělí na dvě nestejně velké skupiny. Ta větší míří širší cestou k odpočívadlu Pod Vršky, ta menší zase krkolomným chodníkem pokračuje k 707 metrů vysoké Štípě. Trasu zdobí vyčnívající kořeny, rozkvetlé keře a vzdálené panoráma beskydských hor v čele s bájným, temně modrým Radhoštěm.

Krajina se otevírá. Neposečené louky jsou plné modrofialových zvonků a bíložlutých květů kopretin. U skupiny listnatých stromů ční do vesmíru dřevěná socha pověstného knížete Svatopluka. O kousek dál je k vidění další zajímavost. Dokonale vyhlazený několikabarevný kvádr, nazývaná jako kámen slunovratu. Do jeho letní verze dneska zbývá už jen rovných čtrnáct dní.

U vzpomínaného odpočívadla opět dochází ke sjednocení rozdělené výpravy. Místo střeží přítulný pes a jeho mlčenlivý pán, hlídající plápolající ohýnek. Ideální příležitost k uhašení žízně a načerpání kalorií. Veškerá stoupání jsou definitivně za zády, teď už půjde všechno jenom z kopce.

Rozbahněná lesní cesta postupně padá do údolí Bradného potoka. Zdobí ji myslivecké posedy, zelené kapradiny a v jednom místě dokonce voňavé červené jahody. Komunikace je čím dál širší a podél funkčního lomu míří odvráceným svahem Klenova k cílovému hotelovému jmenovci.

Sedmikilometrová trasa končí v místě startu. Nastává chvíle nezbytného loučení. Někdo si přiťukává chmelovým mokem, někomu stačí si přivonět k čerstvé kytici černého bezu. Postupně se rozjíždíme ke svým hnízdištím. S blahoslavenou nadějí, že se v zelené Boží katedrále co nevidět opět sejdeme.

((((((((((((((((((((-: ahoj :-))))))))))))))))))))