v pohodě a beze zkratů

NOC LETNÍHO SLUNOVRATU

Ne, že by zkraty nebyly. Dokonce přímo nebeských rozměrů. Předem avizované noční bouřky řádí všude kolem, ale na nás nepadne takřka ani kapka. Milosrdné nebe se milosrdné zátoce záměrně vyhýbá. V rodinné sestavě tu totiž realizujeme třetí ročník trávení nejkratší noci roku pod širákem.

Kolem šesté podvečerní se čtyřčlenná rodinná pospolitost srocuje na zdaleka nejpůvabnějším místě řeky Bečvy. Oproti loňsku však chybí Bleší Bar, tedy Blecha s Bárovou. Evžen se pracovně fláká v Rakousích, Eva bohapustě lenoší na řeckých plážích. Nevadí! Aspoň nám neubude ze speciálního bylinného uvítacího drinku, který k potěše všech přítomných servíruje nedostižná servírka Ester.

Netrvá dlouho a na scéně se zjeví obecně uznávaný Mistr přes spiritus a obecnou spiritualitu. Marťan nepadá z Marsu, ale kolmo dodrkotá z rodného Valmezu. Samozřejmě, nikoliv s prázdnou. Bez vědomí své milované aktuální choti přibalil miniaturní tekutý pozdrav ze své zahrady, který suverénně obsazuje nejvyšší příčky na všech regionálních trnkových festivalech. Borec by nepochybně poseděl u plápolající vatry do rána, ale vlastnictví vstupenky na prestižní kulturní událost roku, arcipopulární muzikální festival Špalíček, jej donutí ještě za světla k návratu mezi sedmdesátileté pokulhávající máničky a stejně letité dohasínající třasořitky.

Nejkratší noc roku začíná až někdy kolem půl desáté. Oheň spokojeně praská. Drtivá většina přísedících nad ním kontrolovaně zušlechťuje rozešmelcovaný a lehce přiuzený obsah sviňských tkání. Jelikož se má maličkost ode všech podobných prasáren hrdě distancuje, musí dát zavděk z domova přineseným usmaženým řízkům ze zaručeně pravých hřibů praváků. Kuřecí varianta opékacích uzenin se však nečekaně objevuje příštího dne před odchodem. Třiapadesátník Michal, který ji měl v pravý čas vytasit, na ni zapomněl. S největší pravděpodobností je šťastně zamilovaný.

Konečně se vracíme ke vzpomenuté bouřce. Voda šumí po skalinách, nad Bečvou sa blýská, hromy divo bijů, nebeský ohňostroj osvěcuje okolí, ale naše parta spokojeně posedává či polehává kolem sálající vatry. Zátoka tvoří ostrov, který divoké mraky poslušně, i když jenom těsně, obtékají. Až ráno zjišťujeme, že hladina řeky během noci stoupla o nejméně patnáct centimetrů…

První náznaky svítání se objevují už kolem čtvrté hodiny. Což celkem pochopitelně masově ignorujeme. První ptáčata lezou ze spacích vaků až po sedmé. Slunce je už poměrně vysoko a rtuť teploměru jakbysmet. Bohatá květena, jež je pro zátoku typická, otáčí své kalichy ke světlu, včely i čmeláci nasávají sladký nektar a jemný vítr v korunách tvoří se zpívajícím ptáky a zurčícím proudem řeky dokonalou harmonii. Potvrzuje se staré pravidlo, že, kdo chce nejvíce načerpat z darů přírody, měl s ní být v kontaktu nejen ve dne a v noci, ale hlavně při zrození nového dne.

Letmá procházka po nejbližším okolí odtajňuje další barevné poklady. Boží katedrála, která nám umožnila pohodové přespání, už otevřela okna dokořán a všem, kteří netrpí slepotou, posílá zřetelný odkaz na nedostižného Tvůrce. Člověk může jenom nechápavě zírat, případně donekonečna děkovat.

Závěr události slunovratu je ve znamení poslední snídaně. Deset slepičích zárodků přistane spolu s cibulí na staré pánvi a směs bylin z nejbližšího okolí obarví vroucí vodu v očouzeném kotlíku. Nejkratší noc a nejdelší den se převtělují v minulost. Čas právě odstartoval k Vánocům. Tak, ať jsou, podobně jako celý nastávající půlrok, Pánem Bohem požehnané…

((((((((((((((((((((-: ahoj :-))))))))))))))))))))