PERESTROJKA

aneb

rekonstrukce sborového domu

............................................................................................

VANDRY Z ROKU RAZ DVA

část pětadvacátá

Co to má společného s vandrováním? Přinejmenším fakt, že krevní skupina, o níž je v seriálu řeč, by se asi nikdy nedala dohromady, nebýt takových či podobných sborových domů. Ten meziříčský stojí od zhruba sedmdesátého roku dvacátého století ne Hřbitovní ulici, v oné domě přezdívané jako bulvár zasloužilého komunisty Eduarda Urxe. Vládnoucí komunardi by tmářskou budovu v centru města nepovolili. V prvním patře domu č.p. 1 se dobrých deset roků nachází nevelká modlitebna. Čas ukáže nezbytnou potřebu rekonstrukce. První plány narýsuje snaživý valašský stavitel s kulatým razítkem, Pavel Šulák. Jsou však finančně i realizačně natolik náročné, že je majitel, tady adventistická církev i výbor meziříčského sboru zamítá. Druhý pokus si bere na triko jistý architekt Tříska z Brna. Tato varianta je už bez jakýchkoliv problémů přijata.

Plány i veškerá povolební jsou tedy na stole, můžeme začít! A tak se jedné letní neděle Léta Páně 1980 sejde vícegenerační parta prvních snaživců a s lopatami, rýči, motykami i vrzajícími kolečky rozjíždí velkolepé dílo.

Součástí první etapy prací nejsou jen vyloženě stavební záležitosti, ale i příprava staveniště jako takového. A tak se přestárlé stromy postupně mění v hromady palivového dříví. Nemilosrdné likvidaci pak podléhá všecko, co by budoucí stavbě mohlo stát v cestě.

Na řadě jsou nezbytné zemní práce v podobě hloubení základů a budoucích suterénních prostor. Pak už přichází ke slovu míchačka, hromady šutru a pytle betonu. Každou neděli je na staveništi plno. Někteří borci, jako například Boriš, Bláža a další snaživci věnují přestavbě každou chvíli svého volného času. Strýc Klvánek, coby čerstvý penzista a obyvatel domu veškeré budovatelské činnosti patřičně koriguje.

Zdi utěšeně rostou do výšky, až přijde na řadu zavěšení střechy. Postarají se o to dlouhé a pořádně těžké kovové traverzy. Brigádníci při jejich nezbytném poponášení připomínají stonožku.

Protože je celá záležitost řešena svépomocí, církevní sdružení uvolňuje na stavbu i své zaměstnance. Kromě nich do Valmezu přijíždějí i větší či menší skupiny brigádníků z blízkých, ale i vzdálenějších společenství. Jak už to bývá, každá taková akce je spojena nejen se spoustou legrace, ale někdy i s nějakým tím krvavým škrábancem.

Ale, jak známo, nejenom prací živ jest člověk. O nezbytný přísun jídla se po celou dobu starají snaživé kuchařky. Kromě bezpočtu jiných jmenujme především tetu Helenku, Alenku a všudypřítomnou Žofinku. Stoluje se, kde se dá, a v poslední fázi vývoje dokonce už i u stolu.

Během realizace stavby nastupuje na sbor čerstvě vyučený teolog Milan. Je mladý, perspektivní a nezadaný. Sborové dívenky po něm jedou jako myši po špeku, on si však všímá především jisté Ivanky. Jejich společná rande se tím pádem odehrávají především na stavbě. Budiž předem prozrazeno, že sňatek nastane ještě dřív, než je veledílo dokončeno. Podobně dopadá i další zamilovaná dvojice v podobě Elenky a Bojara. Jakkoli bylo předem proklamováno, že jejich veselka bude mít stejné datum jako dokončení popisované perestrojky.

Zbrusu nová přístavba i adaptace staré budovy se chýlí ke konci. Teď už zbývá jen nahodit fasádu, dokončit nátěry a namontovat veškeré zařízení. Samozřejmě i pečlivě uklidit, o což se ve finále postará také zahraniční gastarbeiter André ze švýcarského Curychu.

Součástí dokončovacích prací je i vyhloubení přívodního kanálu před budovou a realizace terénních úprav. Těch se účastní i mladí, školou povinní dorostenci. Takový Laďa určitě ještě netuší, že objekt, na jehož zvelebení právě pracuje, se stane pro několik desetiletí jeho trvalým bydlištěm.

Po čtyřech letech prací, na jaře roku 1984 je doděláno! Pod taktovkou aktuálního pastora AlešeZástěry se konají přípravy na slavnostní otevření. K tomu dochází v sobotu 5. května. Z Prahy přichvátá sám nejvyšší církevní náčelník Oldřich Sládek, z Ostravy bedlivý strážce kasy Vlado Adame a z Kateřinic dobrotivý kazatelský rentiér Adolf Šlosárek. Kromě toho nespočetné stádo oveček i beranů z celého Valašska a přilehlého okolí. Kromě proslovů, písní a vyhrávání cella se do povědomí přítomných zapisuje i popěvek zdejších muzikálně nadaných dětí, přibližující právě skončenou budovatelskou historii. Další pokračování už bude na členech i nečlenech místního společenství. Především ale na tom, komu je tento prostor především zasvěcen.

((((((((((((((((((((-: amen :-))))))))))))))))))))