SBOROVÉ ZÁJEZDY

1970 – 1980

VANDRY Z ROKU RAZ DVA

- část devatenáctá –

Začátkem sedmdesátých let má auto málokdo. Vrcholem blahobytu je dvousedadlový pionýr či tak zvaná kývačka. Není tedy divu, že naplnit zájezdový autobus není žádný problém. Nacpou se do něj úplně všichni, od batolat až po vetché starce či stařenky. Jeden z prvních sborových zájezdů míří po stopách Jana Ámose Komenského. Účastní se jej sourozenci z Valmezu, Vsetína i Nového Jičína. Hlavním organizátorem není nikdo jiný, než nejschopnější manažer církevních aktivit té doby, nedostižný Bláža Balcar. Hlavní zastávkou je Fulnek, kde Učitel národů strávil několik roků svého života.

Výlet s podobným zaměřením je o něco později nasměrován do Kralic. Účastníci zájezdu si kromě jiného mohou prohlédnout památky na bratrskou tiskárnu, v níž začátkem šestnáctého století spařila světlo světa slavná Bible kralická. Aktérem této události je Jindra Kimler, novopečený pastor sborů Valmez a Frenštát p.R.

Milovníci čerstvého vzduchu i tajemného podsvětí mohou rovněž navštívit balkón nad hlubokou Macochou a poté na lodičkách proplout podzemními prostory, jimiž protéká známá ponorná říčka Punkva.

Jiným jihomoravským zastavením je zase nádherný zámek v Lednici. Kromě tohoto architektonického skvostu vedou kroky zvídavých turistů i do přilehlých skleníků či na balkón známého minaretu. Příjemnou procházku nabízí také rozlehlý park, prošpikovaný vodními plochami zdejších rybníků.

Zájezd na Vranov předpokládá nejen návštěvu vyvýšeného zámku, ale také plavbu po hladině zdejší přehrady. Její břehy zdobí pár větších či menších pláží, dramatická skaliska a celá řada rodinných rekreačních chat. To vše zasazené do zeleného rámce svěžích listnatých lesů.

Jindy zase valašská pospolitost vyrazí na sousední Slovensko, konkrétně do oblasti Strážovských vrchů. Nemůže při tom minout atraktivní Manínskou úžinu ani nedaleké Súlovské skály. Někomu stačí procházka kaňonem či okolím Súlova, ti náročnější si dopřávají výšlap do kouzelného labyrintu dramaticky tvarovaných stěn a slepencových homolí.

Rázovitá obec Čičmany rovněž nesmí chybět na žádném pořádném výletě. Takto vyzdobené dřevěnice nejsou k vidění nikde jinde na světě. Je to dáno umístěním dědiny, která byla v minulosti od okolního světa dokonale izolována. Dnes se naopak stala jedním z největších turistických taháků celého západního Slovenska.

Dalším ze zájezdových zastavení je nádherný zámek Bojnice. Návštěvníky ohromí nejen exteriér, ale i vnitřní prostory. Kromě toho také přilehlý park s otevřeným termálním koupalištěm. A kdo má rád cizokrajná zvířata, může zamířit i do zdejší zoologické zahrady.

Rodiště Jury Jánošíka v Terchové je rovněž jedním z našich výletních cílů. Část účastníků míří na značně exponovanou stezku, pojmenovanou právě po tomto legendárním zbojníkovi. A to i přes důrazné varování, že se jedná o krajně nebezpečnou záležitost. Navzdory tomu na ni některé dámy, například Vlasta Škrlová, vyrazí v baloňáku a s vysokými podpatky. Díky přítomnosti neviditelného hejna andělů strážných a vydatné bratrské pomoci Bláži a Jindřicha však všichni přežijí. S draze zaplaceným poznáním, že se už nikdy nikde na takovou túru nevydají.

S jiným sborovým zájezdem doputujeme přes Hradec nad Moravicí do Jeseníků, tedy až pod střechu Moravy. Vrchol Pradědu je sice v mlhách, ale ani to většinu poutníků od návštěvy neodradí. Níže položená Karlova Studánka však září pohodou. Lázeňská kyselka zachutná Borišovi natolik, že díky její nadměrné konzumaci musí být urychleně převezen k odbornému lékařskému ošetření. Vrací se domů živý a zdravý, ale až po dvou dnech strávených v jesenické nemocnici.

Vraťme se zpátky na Slovensko. Oravský Podzámok je patně nejkrásnějším zdejším hradem. Provází nás jím neméně krásná průvodkyně Marienka, z níž si strýc Boriš neustále utahuje. Po odeslání pohledů a lehkém občerstvení se celá pospolitost přesune k Oravské přehradě. Hodinová plavba lodí a zastavením na ostrově s kostelíkem je více než příjemným završením celé této rekreačně poznávací sborové aktivity.

Další z mnoha sborových zájezdů směřuje do Nízkých Tater. Řidič autobusu musí být značně uvědomělý, protože celou cestu své pasažéry upozorňuje výhradně na různé socialisticky laděné památníky. Lanovkou se vyšvihneme na Chopok. Je tu zima a zbytky sněhu. Někteří si vyjeli jen v tílkách či letních šatech. Jedna skupina se vrací dolů lanovkou, aby navštívili Demanovské jeskyně, druhá zase pádí hřebenem na Ďumbier.

Kousek pod vrcholem nás přepadne prudká bouřka. Zalézáme před ní do všech dostupných škvír. Liják neustává, a tak holým hřbetem vyrážíme směrem k dolině. Bouřka se vrací s ještě větší intenzitou. Na Tatrou sa blýská, hromy divo bijú a v našich vlasech to praská a viditelně jiskří. Takovou elektrickou nálož jsme snad ještě nikdy v životě nezažili!

Zrychleným přesunem klesáme do údolí. Zdeňa Válek při divokém úprku ztrácí podpatek, moje maličkost zase získává velkou díru na gatích a o něco menší pod kolenem. Tak, jak jsme, v oblečení a s botami, se dolů vrháme do studeného horského potoka. Projíždějící uvědomělý řidič si nás naštěstí zavčas všímá a dokonce bez předchozího osušení dovolí vstup do svého autobusu. Následují tři hodiny jízdy se zpěvem a kytarou a jsme zase doma. Končí tak jeden z vůbec nejdramatičtějších sborových zájezdů.

Poslední výlet tohoto desetiletí míří opět do slovenských hor, konkrétně na sever atraktivní Malé Fatry. Méně výkonná skupina vyjede z Vrátné doliny lanovkou pod Chleb a zbytek světa se ze Štefanové vydá do Jánošíkových dier. Prolézání kaňonů, zdolávání žebříků a stoupání po krkolomných kluzkých chodnících dělá z této části zjezdu nadmíru dramatickou záležitost. Podobně jako výplaz na Malý Rozsutec, kde Boriš znovu dokazuje, že opravdu „umí po skalinách“. Rozsutec Velký, který je rovněž později pokořen, však zakrývá bílá tma. Mraky nejenže nemizí, ale postupně z nich začíná čím dál více pršet. Sešup skalnatým chodníkem dolů k chatě se rovná hororu! A blátivé klouzání lesem ke Štefanové jakbysmet! Podobně jako vloni, i tentokrát končíme jako prasata. S tím rozdílem, že déšť neustává a během zpáteční cesty neustále prší, prší, jen se leje…

((((((((((((((((((((-: ahoj :-))))))))))))))))))))