VÝŠLAPY

Petra Konečného

a jiné nepovolené vylomeniny

1975 - 1979

VANDRY Z ROKU RAZ DVA

- část sedmnáctá -

 

Kněhyně, Smrk, festival u Bakalů, Pulčiny, Lysá hora, Vršatec

………………………………………………………………………………………………

Kněhyně

Náš spřátelený novojičínský borec Petr Konečný přichází v polovině sedmdesátých let s nápadem pořádání výšlapů na okolní kopce. 9. května Léta Páně 1975, tedy na Den osvobození slavnou Rudou armádou se tedy scházíme pod temně zeleným návrším beskydské hory Kněhyně. Jedině tam zatím nevisí červeně psaná hesla o slavných májových dnech a vítězství socialismu.  Nám totiž stačí, že, díky Bohu, opět zvítězilo jaro!

Nádherné májové počasí přilákalo do Beskyd nejméně dvě stovky výletníků. Dovědět se to vysoce bdělá StB, určitě by pod zmíněné návrší vyslala ozbrojené komando. Akce totiž neoplývá žádným povolením církevních tajemníků a jako taková, je tudíž protiprávní.

Srocení tohoto druhu se pochopitelně nemůže obejít bez sportovních soutěží. Zatímco takovéto akce pořádané Socialistickým svazem mládeže oplývají alkoholem a přísně tajnými sexuálními aktivitami v houštinách, náboženští tmáři si vystačí s veřejně probíhajícím zápolením v nejrůznějších úsměvných disciplínách. Pobaví se při nich nejenom vlastní aktéři, ale i daleko větší množina přihlížejících.

Milým překvapením je nečekaná návštěva tokajícího tetřeva. Májovou vášní je natolik omámený, že postrádá jakýkoliv strach z lidí. Promenáduje se uprostřed davu, a jak se zdá, apolitická atmosféra probíhající akce je mu náramně sympatická. Tiše jenom doufáme, že nepatří mezi spolupracovníky StB, kteří bývají na podobná setkání mladých tmářů rafinovaně vysíláni.

Zpáteční cestu si každý volí dle vlastního uvážení. S dvouletým Michalem se přidáváme k početnému davu, který klopýtá krkolomným chodníkem do Kunčic pod Ondřejníkem. Náš prvorozený synátor je, na rozdíl od starších souputníků, náročným terénem přímo nadšený. Celou cestou poskakuje jako kamzík a ke svým kouskům si vybírá ty nejobtížnější úseky. Někdo při sestupu utrousí, že geny se prostě nezapřou.

 

Smrk

Jeden z dalších výšlapů je směrován na vrchol sousedního Smrku. Onoho dne je horní část zahalena bílou mlhou. Za stálého mrholení vytrvale stoupáme od Čeladné nahoru. Většina plazících se smrtelníků však končí na hranici mraků. Na nejvyšší bod pak už míří jen ostatky z ostatků. Ostatně, kromě zmíněné mlhy a nepříliš početné skupiny statečných tam není nic k vidění. V bílém oparu však vyčnívá černá tvář. Africký študák, kterého vzdělává olomoucká univerzita. Po dlouhých desítkách se tento veselý borec stane diplomatem a díky znalostem češtiny bud e nějaká čas pobývat v naší Matičce 100věžaté.

Na ranči strýca Bakaly

V úzké spolupráci s generálním aktérem nepovolených mládežnických akcí, všehoschopným Petrem Konečným, v dokonalém utajení připravujeme na srpen roku 1976 outdoorový festival novodobých křesťanských písniček. Místem konání by měla být běžně nedostupná paseka svérázného strýce Bakaly na ratibořsko – hošťalovské hranici, kam se jezdí akorát vétřieskou nebo traktorem. Namnožené pozvánky rozhodíme výhradně mezi kamarády, navaříme hrnec guláše a čekáme, co se bude dít.

Sobotní dopoledne se odstavné parkoviště na ratibořské straně začíná nebezpečně plnit. Přes hraniční návrší proudí k Bakalům daleko víc lidí než jsme čekali. Obsadíme jednu pohodlnou mez pod vzrostlými trnkami a nasloucháme improvizovanému kázání z úst polního kuráta Pavla Pimka.

Polední přestávka nám však bere dech. Paseku obsadí nejméně stovka příchozích ze všech koutů Moravy a hlavně Slezska. Vůbec netušíme, jak se to mohli dovědět, když o tom nemá tušení ani náš aktuální pastor Milan Drobík. Stranou, vládou, dokonce ani církví nepožehnaný ilegální festival původní křesťanské tvorby, nazvaný Setkání ´76, tak může začít!

Petr Konečný zve postupně na plac jednotlivé zpěváky či skupiny. Bližší informace o průběhu akce podá valašský text přiložené písničky, zpívané o mnoho let později na navazujícím novojičínském festivalu SATI. Na doplnění je třeba dodat, že v průběhu soutěžní přehlídky si ke shromážděnému davu přisedne pár neznámých postav. Někteří tajemní borci vydrží i na večerní táborák, který přímo oplývá tzv. protistátními vtipy. Až o dost později k nám dorazí zvěst od samotného majitele ranče, strýca Bakaly. Když byl vyřizovat nějaké stavební povolení na vsetínském Okresním národním výboru, soudruzi mu řekli: „Pane Bakala, my dobře víme, co se v onom srpnovém víkendu dělo na vašem pozemku. Zatím to necháme tak, ale pokud by se něco podobného mělo opakovat, tak z toho jenom tak lehce nevyváznete!“

Druhý den pokračuje obvyklými netradičními soutěžními disciplínami. Jsou ve valašském stylu, tedy poněkud drsné. Slalom s dlouhou smrkovou tyčí mezi stromy, skok daleký z vysoké meze, skok daleký o tyči, jedenáctiskok a tak podobně. Jak potvrzuje přiložená písnička, při posledně jmenované soutěži doskočí Mirek svůj jedenáctý skok tak nešťastně, že pak jedenáct měsíců marodí a od té doby na postiženou nohu nepřestává kulhat. Petr Konečný si při skoku o tyči natrhne dlaň a moje maličkost pohmoždí pravou ruku. Malování hranického Kimlerovic bytu, které mě čeká hned příštího dne, tak musím absolvovat výhradně levačkou. Takže, kupředu, levá, zpátky ni krok!

 

- Na ranči strýca Bakaly- 

(balada složená k výročí popisované akce) 

Z totality na mezi pod trnama, aj ve březí

Před komančama schovaní, my slabší, aj tí nadaní

Pěsničky sme tam zpívali na ranči strýca Bakaly

Na ranči strýca Bakaly pěsničky sme tam zpívali

 

Přijél aj Petr Konečný, přijél a nebýl zbytečný

Místo výšlapů na hory, zpívál a mluvíl sponzory

Brúci si v trávě brúkali na ranči strýca Bakaly

Na ranči strýca Bakaly brúci si v trávě brúkali

 

Až z Olomúca přišél vhod Konig Mirek, adventní Gott

Ten, když ve skoku závodíl celý rok další maródíl

Cérečky nad ním fňukaly na ranči strýca Bakaly

Na ranči strýca Bakaly cérečky nad ním fňukaly

Zbyšek nebýl tak buclatý, fúsatý ani ženatý

Bratříček Radek mutovál, na tamburínku bubnovál

Smrky sa v rytmu kývaly na ranči stýca Bakaly

Na ranči strýca Bakaly smrky sa v rytmu kývaly

 

Kantorú Pavel brýlatý, mladý a ešče vlasatý

Se Zdeňkem v době jalovéj zpívál o bráně perlovéj

Pavúci na síť brnkali na ranči strýca Bakaly

Na ranči strýca Bakaly pavúci na síť brnkali

Býl tu aj Petr Wojnarů s elektrickú baskytarú

Celý týdeň ju upřeně doma stlúkál na koleně

Očama lišky mžúraly na ranči strýca Bakaly

Na ranči strýca Bakaly očama lišky mžúraly

 

A Honza Bártú hlúbavý, Ríša a synci z Ostravy

Ogaři, cérky, Valaši přidali sa k tem guláši

Kukačky v bukách kukaly na ranči strýca Bakaly

Na ranči strýca Bakaly kukačky v bukách kukaly

 

A jak to tenkráť bývalo tajnych pár na nás číhalo

Hleděli s nama na nebe, přestože byli z Es-té-bé

Hvězdičky bílé blikaly na ranči strýca Bakaly

Na ranči strýca Bakaly hvězdičky na nás blikaly

A cvrčci z mezí cvrkali

A žaby z šáší kvákaly

A sovy z húščí húkaly, hu-u-u-u-ú húkaly…

 

CODA: 

Tož, děcka, poďme do teho, oslavme Otca našého

Při životě že nás zachovál,do muziky chuť nám darovál

Rozezpívajme kostely, Duch svatý je Duchem veselí

Duch svatý je Duchem veselí, tož, rozezpívajme kostely 

A tož, vydolujme z jarmary fujary, husle, kytary

Dajme sa spolu do hraní a zatleskajme do dlaní

Rozezpívajme kostely, Duch svatý je Duchem veselí

Duch svatý je Duchem veselí, tož, rozezpívajme kostely 

Tož, děcka, poďme do teho, vítajme Krista živého

Za nás, za mňa, aj za tebe prošlapál cestu do nebe

Rozezpívajme kostely, Duch svatý je Duchem veselí

Duch svatý je Duchem veselí, tož, rozezpívajme kostely 

A ke zpěvu kdyby sa tak přidaly klarinety, bubny, čela, cimbály

Base, flétny, klavíry aj varhany a začali všeci tleskať do dlaní

Rozezpívali by sme tak kostely, protože Duch svatý je Duch veselí

Protože Duch svatý je Duch veselí, rozezpívali bysme tak kostely 

Tož, děcka, poďme do teho, vítajme Ducha svatého

Zdá sa, že kdesi tady je a s nama že si notuje

Rozezpívajme kostely, Duch svatý je Duchem veselí

Duch svatý je Duchem veselí, tož, rozezpívajme kostely 

A ke zpěvu kdyby sa tak přidaly klarinety, bubny, čela, cimbály

Base, flétny, klavíry aj varhany a začali všeci tleskať do dlaní

Rozezpívali bysme tak kostely, protože Duch svatý je Duch veselí

Protože Duch svatý je Duch veselí rozezpívali bysme tak kostely

V sobotu, aj v nedělu, aj v pondělí, v pátek ve štrvrtek, ve středu, v úterý

Protože Duch svatý je Duch veselí...

 

Polodivoký, nepovolený festival Setkání ´76 se stává platformou pro založení už vzpomínaného SATI (Soutěže amatérské tvorby a interpretace). Pod vedením zmíněného Petra bude v Novém Jičíně probíhat během příštích dlouhých dvaceti let. Až na malé výjimky i s účastí nás, poněkud exotických Valachů…

 

Pulčiny

Na náš nesmělý návrh svolává jednoho krásného dne výšlapů milovné smrtelníky na naše milované Pulčiny. Po dlouhé době jedenácti měsíců tu zahlédneme našeho kamaráda Miru Válka, přezdívaného Šplh. Vrátil se totiž z vojenské basy, kam ho komanči zavřeli pro neuposlechnutí rozkazu. Týkalo se to pochopitelně neochoty šaškovat s kvérem o šabatu, což je podle původní biblické zvěsti den odpočinku. Šplh se během pobytu v chládku změnil k nepoznání. Postává nesměle opodál, je neustále ve střehu a evidentně čeká, ze které strany přiletí nějaká ta výchovná facka. Trvá mu pěkných pár měsíců, než se z té mizérie aspoň trochu dostane. Nebýt pozdějšího exodu na Západ, nedostal by se z ní asi nikdy.

Parádní počasí s kulisou šedých skal a barevného listí nás samozřejmě nenechává v klidu. Dopřáváme si nejen kratší či delší výpady do našeho vandráckého ráje, ale i tradičních soutěží na malém hřišti ve stínu velkého totemu. A neopomeneme zavzpomínat na bezpočet nádherných dnů a nocí, které jsme na tomto kouzelném koutku světa prožili. Doufáme, že pár jich ještě v budoucnu zažijeme.

Lysá hora

Nejvyšší bod Moravskoslezských Beskyd nemůže na seznamu výšlapů pochopitelně chybět. Podhůří už slaví regulérní jaro, ale tady, ve výškách kolem třinácti stovek metrů, stále ještě přečkávají zbytky bílé peřiny. Což je třeba patřičně využít. Bílá stráň, jen kousek pod vrcholem se mění v závodní dráhu. Sportovním náčiním není nic jiného než obyčejný igelit. Vítězům dívčí i mládenecké kategorie jsou po skončení závodu zavěšeny na krk opravdické medaile. Zlaté, stříbrné i bronzové. Budou připomínkou na doby, kdy se závodilo pro radost a prakticky skoro zadarmo.

Dříve než sklouzneme dolů do údolí, užijeme si nejen dalekých výhledů, ale i našich příchozích bližních. Patrně nejstarším účastníkem tohoto výšlapu je kudrnatý, nikdy nešedivějící strýc Šlosárek. Dokazuje, že má vzácné pochopení nejen pro staré či nemohoucí, ale i pro nikdy nevybouřenou mladou generaci.

Vršatec

Májový výšlap k atraktivním vápencovým bradlům je opět ve znamení nádherného počasí. Někdo sem dojel velkou oklikou autem, někdo šel dvanáct kilometrů pěšky a jiní, jako například Pimkovi s malou, na kočár připoutanou Markétkou sem putovali neskutečným krpálem z Červeného Kameňa.

Bohatá účast příchozích všech možných i nemožných generací nemůže zůstat nevyužita. V plochém sedle naproti zříceniny hradu se vytrvale soutěží v nejrůznějších disciplínách. Lidé jsou v onu dobu ještě nejen ohební, ale i ochotní sklouznout k vyloženému bláznovství. Důsledkem jsou salvy smíchu, modřiny na těle a nesmírná úleva na duchu. Kdo nechodil na výšlapy, ten prostě nepochopí.

Komu zbyly síly stačí ještě pokořit okolní vápencové skály. Odměnou jsou úžasné pohledy na níže položené Vršatecké Podhradie. Zvláště pro těch pár odvážných, kteří kolmou stěnou vyšplhají na uzoučký hřeben přímo nad dědinou. Patří mezi ně i nezdolný Boryš. Ostatně, i státní hymna tvrdí, že „Boryš umí po skalinách“…

Výšlapů a jiných vylomenin pod taktovkou neúnavného Petra bylo daleko víc. Vzpomínáme aspoň na ty, kterých se někdo z naší valašské party zúčastnil. Takže, Petře, díky! Nikdy nezapomeneme!!!😊                                                                                                         

((((((((((((((((((((-: ahoj :-))))))))))))))))))))