Na obzoru země Norů
část I.
Začalo to na Jadranu. Ze spoře oděné dámy, kterou na jedné
z dalmáckých pláží potkávám, se vyklube cestování milovná, kupodivu docela
normální psycholožka. A protože vlastní toulavou agenturu, slovo dává slovo. Na
příští rok nám na míru ušije zájezd do Norska a okolí.
Stačí jeden oběh Země kolem Slunce a sedíme v naplněném
autobusu. Máme nepředstavitelné štěstí. Našim průvodcem je legendární
spoluzakladatel Vsacantouru, pan Havránek. Jeho pozoruhodné zeměpisné znalosti
v kombinaci s neotřelým humorem dávají záruku, že tento podnik nemůže
dopadnout jinak než výtečně.
S několika zastávkami přepálíme Česko a přes Drážďany
pádíme na Berlín. Nejkratší možnou trasou se probíjíme k centru. „ Jeď,
jeď“, popohání šoféra Havránek poté, co na semaforu naskočila červená, „na
zelenou umí jezdit každý!“ Bez jediného
škrábnutí dobýváme Reichstag a dopřáváme si lehkou pauzu.
Nabíráme severní kurz a po čtyřech hodinách jsme u moře.
Rostock se právě loučí se světlejší částí dne. Pozorujeme cvrkot přístavu a
připadáme si jak Alenka v říši divů. Trajekt, na který se naloďují stovky
aut, desítky kamionů a slušný počet železničních vagónů nás má přemístit na
druhý břeh. Pokud se zadaří, měl by patřit Švédům.
Noční plavba na otevřené palubě je úžasná. Potulujeme se po
nekonečných prostorách několikapatrového kolosu, abychom nakonec uvízli na
horní palubě. Ve spacácích zaléháme na tvrdou podlahu. Nasloucháme burácení vln
a pozorujeme hvězdami posetou oblohu. Občas se dokonce stane, že na malou chvilku
usneme.
Východ slunce nás zastihuje kousek od švédské pevniny.
V dobrém rozmaru, že nás nepotkal osud Titaniku se přeloďujeme na náš
čtyřicetimístný pozemský koráb. Rovinatou i mírně zvlněnou krajinou dorazíme do
městečka Smogen. Neuvěřitelně malebné rybářské sídlo obklopuje svět pohádkově
zaoblených žulových skal a romantických zálivů. Tak zvané šérové pobřeží nám doslova
bere dech.
Když už jsme tady, tak si neodpustíme lehlý test teploty
moře, které si říká Severní. Opatrně skáču do zčeřených vln v očekávání ledového
šoku. Šokován jsem naprosto dokonale. Obklopují mě osolené vody teplého kafe.
Kamarád Petr je očividně naštvaný. „ Před Norskem jsme si dopřáli týden
Jadranu, abychom se do zásoby trochu
prohřáli. Pršelo, foukalo a byla zima. Zahřál mě až dnešní ponor do švédských
výsostných vod“.
Kolem páté překračujeme norskou hranici a v podvečer,
který tady začíná až po osmé hodině,
zakotvujeme u parádního jezera poblíž Lillehammeru. Dřevěné chatky nám nabídnou
spartánské postele, skromnou kuchyňku a střechu, do níž nezatéká.
„Ráno vyrážíme už před půl šestou“, klásí náčelník a dodává:
„Na spaní máte dost času až v hrobě“. Zalézáme do spacáků a za pár minut
jsme mrtví…
Na vstávání za tmy jsem už dávno zapomněl, ale není vyhnutí.
Čtyřčlenné rodinné osazenstvo chatky musí navařit a poté zlikvidovat snídani,
nabalit movitý majetek a vzorně uklidit. K nastartovanému busu dobíháme
s vyplazeným jazykem.
Přes pustou náhorní plošinu Valdresflya přizdobenou nízkými
domky s travnatou střechou dojíždíme po čtyřech hodinách jízdy
k nádhernému jezeru. Jmenuje se Gjende. Na takřka celý den máme rozchod.
Paráda!
Většina účastníků se vydává na kratší či delší vycházku do
jeho okolí. Kamenitým chodníkem stoupáme nahoru a najednou, z ničeho nic,
narazíme na pasoucího se soba. Unikátní setkání se symbolem severské přírody
vystřídá divoká koulovačka na jednom ze sněhových polí.
Pokračuji divokým hřebenem dál. Vrchol nejvyššího kopce
skýtá naprosto unikátní výhled. Národní park Jotunheimen oplývá skalnatými
hřbety, bystrými říčkami a rozlehlými vodními plochami. Dvě jezera pode mnou
jsou dokonale odlišná. Tyrkysová a ultramarínově modrá nabízí udivující, zcela
nevšední barevnou kombinaci.
Sestupujeme zpátky do údolí a uvelebujeme se u rozdováděné
řeky Sjoa. Neokusit její hučící vody by bylo neodpustitelným hříchem. Teplota
se sice nedá se včerejší švédskou koupelí vůbec srovnávat, každopádně se však jedná o hluboký, přímo
adrenalinový zážitek.
V předvečer už jsme na místě dalšího nočního odpočinku,
v přenádherném kempu Randsverk. Skvěle zařízené chatky na zelené louce nám připadají jako absolutní
nadstandard.
