čtvrtek 26. ledna 2012

BRATŘE, POZDĚ, SILVESTR
bratřejovsko pozděchovské silvestrování

Na Silvestra je dobré vypadnout. Pokud možno, ne z okna. Raději do přírody. Vyskytuje-li se tam střecha nad hlavou, je vyhráno. Pokud k ní dojede auto, už vůbec není co řešit. Dojíždíme jím do Bratřejova, střecha se však nachází v Pozděchově. Od jednoho k druhému je to asi deset metrů. Hranici tvoří malý potůček.



Někdejší včelín náleží rodině Marťana, dobro(ne)volníka humanitárního sdružení Samari. Dnes se tu schází větší část party, která o prázdninách vyráží na bezplatné brigády na Ukrajinu.



V zimě bývá zima a tak je dobré zatopit. Elektřinu ani plyn tu ještě nezavedli, uhlí se nachází v hlubinách, proto zbývá dřevo.  Kolem je ho plno. A tak se měníme v dřevorubce.




V kamnech to praská, chajda je hned plná, žaludky však povětšinou prázdné. Je třeba něco navařit. Jak bývá v této pospolitosti zvykem, půjde o krmi původu jednoznačně rostlinného. Péťa s Marťanem a Dominikem jásají, Kuba zuří. Veganský teror jej inspiruje k militantním choutkám.




Sedí se i polehává a především klábosí. Většinou Kuba. Pokud se náhodou dostane k řeči někdo jiný, sem tam také zavzpomíná. Na letošní Ukrajinu či na dnešní Pulčiny. Odskočili jsme si tam na malý poznávací výlet.




Příštího dne se potloukáme kolem útulny a jejího okolí. Kromě Kuby, který před půlnocí vyrazil na Klášťov a po ránu k Lačnovským skalám. S Dominikem absolvujeme malý okruh přes Tanečnici a Pozděchov.




V pátek přichází sněžení a po něm i Wendy s Verčou. Netanečním krokem pak stoupáme na zmiňovanou Tanečnici. Dominátor se tu poněkud zamotává a končí v Jasenné. Krajina se proti včerejšku změnila k nepoznání. Bílá ji  dnes docela sluší.










O Silvestrovském ránu si dopřáváme sladké dospání a pestrobarevnou snídani. Poslední den v roce musí být výjimečný.







Před polednem vyrážíme k Vizovickým horám. Zasněžená louka se mění ve válečné pole. Bojechtivý Kuba  tu válčí s pacifistou Martinem. Ten se považuje za moudřejšího a proto úprkem ustupuje.




Mírumilovně potom společně vystoupáme až na hlavní hřeben. Na rozdíl od údolí je tu slušná sněhová nadílka a stopy od zvěře a motorizovaných myslivců.




Kuba s Dominikem a W+V pak zamíří k Ploštině. Zatímco se tu Jakub konečně našel, dívky se naopak ztrácejí. Na dálku je naviguji mobilem.




S Petrou a Marťanem se posouváme k Vařákovým pasekám. Všecko je tu krásně bílé. Dokonce i čím dál hustější mlha.




P+M se vrací přes Trubiska k útulně, já se uchyluji k Horním lačnovským skalám. Kolem je ticho a voňavý les. Dnes tu totiž nepáchla ani noha.




Vracím se na hřeben, kde mezitím přibylo lidských stop. Jdu bezmyšlenkovitě po nich. Začíná se šeřit. Znovu telefonem navádím zbloudilé děvy od Bratřejova k Pozděchovu. Za chvíli zjišťuji, že jsem zabloudil sám. Není dobré chodit v něčích stopách. Ve stále temnější krajině přemýšlím kudy dál. Přiběhne za mnou udýchaný mládenec a ptá se  na cestu k Vysokému Poli. Prý se ztratil. Za chvíli přede mnou havaruje postarší běžkař se psem a poté, co se vyhrabe ze sněhu, vyzvídá, kudy vede cesta do Lačnova. Mě ovšem zajímá Pozděchov. Doufám, že nedorazím pozdě. Za půldruhé hodiny klopýtání v měsícem nasvícené krajině  jsem u chajdy. Pozdě, ale přece.



Půlnoc si vychutnáváme na malém návrší. Velké ohňostroje odstartovaly velkou neznámou. Jmenuje se rok 2012. 




Naše první kroky míří k vodě. Symbolicky vstupujeme do nového toku času. Zatím je nepříjemně mrazivý.Věříme ve změnu. Po každé zimě zatím přišlo jaro...





S vírou, nadějí a láskou do příštích tři sta šedesáti šesti dnů !  FT :-)