--- VYSOČINOU ---
---------------------------------

Vánoční dárky se rozbalují na Štědrý den. Výjimečně až na jaře. Ten náš patřil do této kategorie. Třídenní pobyt na Vysočině jsme si mohli vybrat do konce dubna. Stalo se tak na začátku třetí aprílové dekády.

Podlesí

Cílová destinace leží pod lesem. Její název je proto více než příznačný. Kromě lesů tu jsou k vidění prostorné louky, chatová osada a pár původních stavení. Stačí seběhnout z mírného kopce a jsme u vodní nádrže Milovy. V tuto roční dobu je tu opravdu mile. Kemp, hotel i pláže prázdné, na břehu jeden dva rybáři a na modré hladině párek divokých kachen. Ideální místo k nenáročným seniorským vycházkám.

Hotel

Hotel Podlesí, jako jeden z mála, nástup divokého kapitalismu kupodivu přežil. Možná i proto, že vsadil na nejmladší generaci. Hned nad provozní a obytnou částí vyrostla nádherná pohádková vesnička. Posedávají v ní známé pohádkové postavy včetně vodníka, který dohlíží na občas se otáčející mlýnské kolo. Zkrátka si nepřijdou ani dospěláci. Uvítá je tu sympatická recepční, navaří jim nápadití kuchaři a obslouží je velice úslužná dvojice přívětivých číšníků. Pokud se jim ale zachce nahřát kosti, tak za pouhou hodinku saunování vycálují celé čtyři stovky. Vytrénovaný mistr masérský si za stejnou dobu účtuje o dvě stě víc a podle dobře informovaných zdrojů masíruje výhradně v rouše. Samozřejmě, především Evině. V útulných a čistých pokojích funguje topení, teče studená i teplá voda a ve výjimečných případech, což byl právě náš, i záchod. Jeho inkontinence se však dá lehce vyřešit řízeným napouštěním. Každopádně tento hotel nabízí zřetelný nadstandard, takže jej s čistým svědomím vřele doporučujeme.

Blatiny

Této malebné osady jsme si všimli už při cestě sem. A pak jsme na ni hleděli při každém jídle z hotelové restaurace. Není však nad osobní návštěvu. Citlivě opravené statky i venkovské chalupy tu naštěstí neslouží jen rekreaci. Ve většině z nich žijí po celý rok lidé a asi proto se tu člověk necítí jako v nějakém sterilním, neosobním skanzenu. Místo je prý také oblíbeným cílem místních umělců. Popravdě řečeno, vůbec se jim nedivíme.

Svratka

Na břehu řeky Svratky nekvetl rozrazil, jak ve své básni tvrdí Vítězslav Nezval, ale celé koberce bílých sasanek. Alespoň v katastru stejnojmenné obce, kde poetická řeka pramení.

Na loukách vytváří krásné zátoky a v sevřenějších údolích skotačící peřeje. Chalupářům i starousedlíkům musí tato kouzelná zákoutí každý vyznavač klidu a pohody upřímně závidět.

Skály

Každá vyvýšenina, která ze střechy Vysočiny jenom trochu vyčnívá, je vyzdobena divokými skálami. Kousek nad zmíněnými Blatinami ční nejméně dvě Drátenické, o něco dál skupina Malinských a z nejvyššího bodu pohoří jich vyčnívá hned deset bez jedné. Devět skal se dá v pohodě zdolat v papučích a před více než devíti lety jsme jejich vrchol dokonce dobyli na kole. Popravdě řečeno, kolo jsme na něj vytáhli a poté málem i sním zahučeli do devítimetrové hloubky.

Velké Dářko

Pokud se vydaří počasí, potom je Velké Dářko rájem na zemi. Největší vodní plochu v okolí obklopují jehličnaté lesy a člověk si tu připadá jako někde na severu. Voda proměnných barev, někde modrá, jinde rezavá, je příjemně osvěžující. Zvláště, pokud se koupel uskutečňuje dvaadvacátého apríla. Romantické písečné plážičky by mohl Jadran jenom závidět. Z korun stromů se ozývá švitoření ptáků a z modrého nebe hukot grippenů. Zkrátka a dobře, Skandinávie jako vyšitá!

Zelená hora

Giovanni Santinni si pro své vrcholné dílo vybral ideální vrchol. Lehce dostupný a přitom z daleka viditelný. Přestože k docenění jeho mistrovství by byl ideální pohled z letadla, i žabí perspektiva vykresluje hvězdicovitou stavbu  jako úžasnou. Celkový dojem umocňuje i výhled na blízký zámek s klášterem a pro racionálněji uvažující i  panoráma Žďáru nad Sázavou s paneláky a komíny strojíren. Ty ale zatím ještě UNESCO v seznamu nevede, takže turisté se zdržují převážně v zóně zelenohorské. Pro běžného smrtelníka je však její dobytí poněkud riskantní. Mezi parkovištěm a Santinniho monumentem chybí přechod. Chodci jsou nuceni vrhat se mezi svištící kamiony a motorkáře přímo před zraky několika svatých dohlížejících na dopravu po úzkém mostě. Patrně se spoléhá na to, že jejich kamenné sochy přilákají dostatek andělů strážných, kteří uskakující turisty bezpečně ochrání.

Betlém

Se skutečným Betlémem, který teď v Izraeli obývají Palestinci, má ten v Hlinsku jen máloco společného. Na rozdíl od originálu tu vládne pohoda, rostou stromy a není nepořádek. Někdejší čtvrť řemeslníků však za budování rozvinutého socialismu málem vzala za své. Soudruzi naštěstí trochu zaspali a tak ji tehdy módní paneláky nepřeválcovaly. Sametoví konšelé naopak nastartovali původní obnovu. Díky jim se může našinec i v současném  městě uvolnit a svobodně nadechnout. Romantická vůně starých časů je tu všudypřítomná.

Doubrava

Z Hlinska jsme se nepřemístili do dubového lesa, ale k malé říčce. Před Chotěboří se Doubrava zařezává do úzkého zalesněného údolí. Její tok plný peřejí, tůní a malých vodopádů kopíruje  vzorně upravená turistická pěšina. Kromě jednoho pěšáka, tu však dnes vůbec nikoho nepotkáváme. Čtyři a půl kilometru skalnatým kaňonem nám kromě hučícího proudu a prozpěvujících opeřenců zpříjemňuje i modrá obloha a první náznaky svěží zeleně. Voní to tu, tak jako všude kolem, pohodou, jarem a hlavně Vysočinou…

--------------------------------------------------------------------------------------------------