ADRAMIX´99

HISTOTIE ADRY VALMEZ

část osmnáctá

------------------------------------------------------------------------------------------

besedy – na startu BangBaby – časopis Adraklub – koncert Evy Veškrnové

NA SKOK V HOŠŤÁLKOVÉ

Brzy po Novém roce měli starší žáci Základní školy v Hošťálkové možnost ulít se z části vyučování. Pro vyšší ročníky zde meziříčská ADRA uspořádala několik besed o smyslu humanitární práce. Tato akce byla odezvou na nedávnou sbírku materiálních darů, kterou v této škole inicoval Marek Wagner a spol. Školáci během krátké doby shromáždili větší i menší balíky, které zaplnily ředitelnu i jeden kabinet. Den před Štědrým večerem byly dárky převezeny do Vsetína, kde pak čekaly na nejbližší transport do povodní poničených oblastí Zakarpatské Ukrajiny.

 

Zkušenosti s podobnou sbírkou, která se konala v roce 1995 a mířila do Bosny a Hercegoviny ukázaly, že právě spolupráce se školami je tou zdaleka nejlepší volbou. Tuzemská děcka objeví radost z dávání a ta méně šťastná za hranicemi zase podobný pocit z obdarování.

BESEDA O KNÍŽCE „KAM PATŘÍM“

2. března roku 1999 se do čítárny Městské knihovny nahrnuli nejen pravidelní účastníci kulturních akcí, ale hlavně příznivci naší organizace. Přednášejícím byl totiž Jan Bárta, iniciátor vzniku zbrusu nové knížky s názvem „Kam patřím“. Inspirací se staly jeho návštěvy Bosny a Hercegoviny, kde potkal řadu dětí, které ztratily domov. Vznikl projekt spočívající ve vyhlášení výtvarné a literární soutěže pro české školáky od šesti do jedenácti let. Práce se poté sesbíraly a ty nejzajímavější tvoří zmiňovanou knížku. Na její podobě se mimo dětských autorů, mezi něž patřily i děti z Bosny, podíleli Dana Němcová, Tereza Boučková, Milan Uhde a další známé osobnosti.

Kromě besedování o zmíněné dětské publikaci se v knihovně také vybíraly nejnápaditěji pomalované balíčky, které měly v příštích dnech putovat za ukrajinskými kamarády. Výtvarník Jan Bárta neměl zrovna lehkou práci, protože v čele čítárny se navršila pestrobarevná hradba postavená právě z nedávno sestavených dárků. Přítomným výhercům byla věnována čerstvě pokřtěná knížka a hudební vystoupení několika vrstevníků.

Mezi oceněnými byl tentokrát i Adam Liebl, jehož kresba se stala základem pro nový propagační letáček meziříčské Adry. Dostal jej pěkně zarámovaný, k tomu bílé adrácké tričko a samozřejmě i neustále skloňovanou oranžovou knížečku „Kam patřím“.

POVÍDÁNÍ O AFRICE

Petr Škrla má valašské kořeny a je mimochodem rodným bratrancem našeho kamaráda Boba. Se svou akční manželku prožil rovných deset let v černé Africe. Pracovali v leprosariu a v nemocnici pro pacienty s AIDS. Petr se značnou dávkou humoru vyprávěl v knihovně o tom, jak se dá přežít v džungli, jak si nevědomky pochutnával na pečené kryse, co vyvádějí zdejší šamani a také o tom, co prožívají domorodci, když se od jejich tradičních rituálů osvobodí. Na řadu přišly také autentické hudební nástroje a celá řada dramatických, v Africe pořízených diapozitivů.

NA STARTU BANG BABY

V říjnu se v beskydských horách konal tradiční slet příslušníků volného sdružení chátrajících, kteří si příznačně říkají Chátra. Tradiční sestavu tentokrát doplnila i nejagilnější adračka oné doby, Rusalka. Poté, co skončil výlet na Lysou horu a v malé chatě na Ježonkách začala likvidace nejrůznějších dobrot a bujaré veselí, milá Alenka Rusová vytasila fotografie okatých snědých dětí a stručně popsala jejich neutěšenou situaci. Nepřišla na to sama, ale za vším je třeba hledat nepolepšitelného dobrodince, Milana Moskalu, který jen chvíli předtím uvízl, coby zubní lékař, v Bangladéši. Rozproudila se živá diskuse a ještě dříve, než se chátrající rozutekli do svých domovů, někteří z nich si vybrali konkrétní dítě s tím, že budou sponzorovat jeho školní docházku. Přidali se k malenovickým manželům Slováčkovým, kteří tak v posledních dnech učinili, jako vůbec první v České republice. Takže projekt, který brzo nato zakotvil ve Zlíně a dostal název BangBaby, odstartoval svoji nečekaně populární spanilou jízdu.

V případě Valmezu byl vedením projektu pověřen přítomný, v té době nepříliš vytížený Bob. Což se brzo ukázalo jako dobrá volba. Ve sborovém společenství oslovoval jednotlivé duše a ty mu svěřovaly větší či menší obnosy. Chlapec jménem Hazong Sajol  mohl díky tomu ve své vlasti navštěvovat vesnickou školu, ze které později postoupil na internátní druhý stupeň. Svědomitý Bob časem svěřil starost o zmíněného chlapce svému synu Jindrovi. Ten kráčel v otcových šlépějích a nejrůznějšími způsoby se zasadil o to, že jeden z prvních z Česka sponzorovaných bengálských školáků měl, díky umožněnému vzdělání, našlápnuto na daleko kvalitnější život než jeho negramotní vrstevníci.

OBČASNÍK ADRAKLUB

Z iniciativy agilního meziříčského adráka Jury Žwaka spatřil začátkem roku 1999 světlo světa nezávislý občasník s prostým názvem Adraklub. Objevily se v něm zvěsti mapující aktuální činnost Adry nejen ve světě a v České kotlině, ale především na území suverénního Valašského království. Duch tohoto kraje prozrazovaly i některé nepříliš vážně míněné příspěvky či rubriky. V prvé řadě tak zvané Adroviny, které si dovolily dělat legraci ze všeho možného, dokonce i ze samotného pana ředitele. Do dějin se například zapsala odpověď nejvyššího náčelníka na otázku, co je pro něho těžší, zda řídit Adru nebo kamion. Podle Adraklubu na ni odpověděl takto: „Samozřejmě, kamion! Adra se řítí sama...“ Anebo slogan, který se mnohem později objevil i nějakém propagačním letáčku: „Kdo se přidá k Adře, ten si třísku zadře!“

Během roku 1999 vyšlo ještě jedno číslo občasníku, ve kterém kromě obvyklých zvěstí opět nemohly chybět populární Adroviny. Reagovaly na minulé i budoucí události, především na plánované svatby několika adráků.

KONCERT EVY VEŠKRNOVÉ

Švagrová aktuálního českého presidenta Václava Havla, herečka a zpěvačka Eva Veškrnová, přijala pozvání kazatele Bedřicha Jeteliny a navzdory slušné sněhové kalamitě přichvátala v předvánočním období do meziříčské adventistické modlitebny. Čekal ji tady koncert, který kromě místní Adry a zmíněné církve pořádala Městská knihovna, společnost Člověk člověku a občanské sdružení Život a zdraví. Uskutečnil se v souvislosti s právě končícím Rokem seniorů.

Vlastní sestra první dámy České republiky před zaplněným hledištěm čítajícím okolo sto třiceti duší nejen že zpívala výhradně křesťanské písničky, ale v krátkých promluvách se veřejně přiznávala ke svému duchovnímu nasměrování. Navzdory tomu, že amatérsky poskládaná aparatura z dob totality , doplněná o stále se odpojující šňůru a chrčící mikrofon nevalných kvalit hladkému průběhu představení zrovna nenahrávaly. Vitální komediantka se však ani v náznaku nenechala rozhodit a shumorem sobě vlastním dokázala  rovněž upozornit na svoji knížku Jeviště života, kterou si mohl i s jejím podpisem kdokoliv na místě zakoupit. Kulturní program doplnil přítomný Evin manžel, který na několika příkladech zvídavému  publiku přiblížil neoddiskutovatelnou prospěšnost zdravějšího životního stylu.

Výtěžek dobrovolného vstupného ve výši pěti tisíc devadesáti devíti korun korun byl později navýšen o dalších sedm tisíc sedm set sedmdesát sedm, takže přítomné  představitelce místní Diakonie, paní Haně Benešové, mohl být předán finanční dar čítající bezmála čtrnáct tisícovek. Má posloužit na podporu pečovatelské služby, kterou tato organizace ve Valašském Meziříčí poskytuje. S prázdnou neodešla ani Eva Veškrnová. Bedřich Jetelina jí veřejně předal parádní kytici a nejznámější meziříčský sadař pan Šimurda plnou tašku jablek ze své vlastní zahrady. Tato nečekaná tečka se stala absolutním vrcholem pohodového předvánočního večera.

---------------- (-: :-) ----------------