Májový špacír svatohostýnský
--------------------------------------
K výjezdním pracovním zasedáním se zpravidla jezdí na jih od
Velehradu. Začínají tam totiž vinné sklípky. Hostýn navštěvují jiné krevní skupiny. Jako například
jistá nejmenovaná trojice. Nebýt v ní jednoho mužského elementu, mohla být
pokládána za svatou. Předpokládejme však, že ani v tomto složení posvátné
návrší příliš neznesvětila.
Putování začíná v Bystřici. Samozřejmě, v té pod
Hostýnem. Bystré hlavy tu už před léty postavily fabriku. Ohýbá se v ní
nábytek. Což je chvályhodné. K ohýbání páteří či charakterů máme
v zemi jiné lokality.
Na nejvyšším bodě Hostýna dosud stojí bazilika. Nezničily ji
zatím větry, deště ani rudí nájezdníci. Poutníci všech zemí, druhů i generací
k ní stále ještě putují po svých. Jedni trávou, jiní po
starých hostýnských schodech, co nejsou z mramoru. Důležitější je, že míří
nahoru.
Někteří, ti méně zdatní, to berou oklikou. Na autentických
šutrech z nejrůznějších koutů vlastí českých je několik inspirací
k zamyšlení a meditacím. Vztahují se k tomu, který za to všechno
kolem vlastně může. Na prostého muže z Nazareta, co začínal jako tesařský
učedník. Nakonec změnil běh dějin i letopočet.
V kruhovém interiéru se shromáždila početná skupina
poutníků. Doufejme, že hlavně kvůli
vzpomínanému nazaretskému tesaři. Ozývají se lidské hlasy, brnká kytara a burácejí varhany.
Někteří z přítomných sedí na dřevěných lavicích, pár jich klečí na studené zemi. Zdá se, že
nepřišli jen tak, z kratochvíle. Ti méně znalí možná smyslu dění moc
nerozumí. Kromě jednoho. Stisk ruky a přání pokoje pochopí i nejzpozdilejší.
Stavby mistra Jurkoviče už nevedou k učedníku, ale k mistru
s velkým „M“. Konkrétně k jeho cestě na popraviště. Končí u hrobu.
Naštěstí, prázdného. Pár jich tomu věří, někteří pochybují, většina to považuje
za kravinu. Víra je věc dobrovolná. Nekupuje se ani nedědí. Musí se hledat. A
kdo hledá, většinou nalézá.
Křesťanství není o protáhlých tvářích. Pokud je reálné, mělo
by tomu být přesně naopak. Zdarma nabízené výtisky časopisu „Milujte se“ tomu
nasvědčují. Obálka, upozorňující na nakopání do zadku, však není o smíchu
laciném. Míří k podstatě. Nám, kterým už bylo nakopáno, o tom něco víme..
Jakkoli k životu náleží i jídlo a pití, některé
hostýnské souvislosti působí paradoxně. Nádherně chladivé vody u kamenných
umývadel se to netýká. Tady by přítomný Kristus asi stoly prodavačů
nepřevracel. Nabídka životabudičů, za které se šoférům zabavují řidičáky, je už
poněkud jiné kafe. Doufejme však, že se na svaté hoře neberou úplatky. Jeden
z komerčních nápisů patrně láká na něco nesrovnatelně snesitelnějšího
Spirituální prostor naplňujeme každý po svém. Někdo i v bazilice.
Největší ze všech katedrál však končí až vesmírnou klenbou. Začíná zelenou
trávou a barevnými akcenty květů. Rozkvetlé kaštany i drobné pomněny na něco
upomínají. Všiml si toho i jistý František. Asi ten z toho Assisi. Dost možná i
ti, kteří se vydali na májový špacír
svatohostýnský…
------------------------------
