Václav je Rus. Je také Čech a zároveň Američan. Tu a tam, většinou v březnu, opustí Illinois a navštíví Moravu. Navleče maskáče, obuje kanady, nabalí bágl a vyrazí ven. Tentokrát do Vizovických vrchů. Přibírá ještě rodného bratrance Tomáše, který je rovněž Rus. Dalšího Rusa už nesežene a tak do ruské trojky adoptuje mne.
Bratrancové vyrážejí o půlden dřív. Do večera stačí dojít od Želechovic k Doubravě. Před stmíváním se tam, u studánky se svatou vodou, schází celá naše nesvatá trojice. Rozhoří se vatra a s ní i traperské srdce Václava. Tvrdí, že právě nadešel okamžik, pro který stojí za to žít. Případně i přeletět Atlantik. Euforie vrcholí ve chvíli, kdy se dovaří kotlíkový guláš. Vandrácká duše, a nejen Václavova, je dokonale ukojena. Svá těla poté ukládáme do spacáků pod dřevěný přístřešek. Mínusová teplota nám ani trochu nevadí.
Po ránu a po snídaní sbalíme přenosný majetek a vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím. Během lesního putování vizovickým hřebenem nepotkáme živou duši. Z modré oblohy se na nás usmívá jen ostré jarní sluníčko. Necháváme si od něj naservírovat trochu bronzu a špetku vitamínu D. Neberte to, když je to zadarmo!
V absolutní pohodě se pak posunujeme dál. Dojdeme na rozlehlou pláň známou pod názvem Vařákovy paseky. Německý nadčlověk tu koncem Druhé světové vypálil celou osadu. Dnes tu vládne mír a na louce rozkvetly šafrány. Ruská trojka může bez obav odpočívat.
Cílem našeho putování jsou Lačnovské skály. Uprostřed smrkových lesů se k nebi vypíná několik pískovcových útvarů. Jsou vyzdobeny bezpočtem oblých výklenků, kterým přírodozpytci říkají voštiny. Skály jsou odnepaměti útočištěm toulavých trampů. Rádi se k nim dnes přidáváme.
Václav je opět ve svém živlu. Vzpomíná na doby, kdy jej tu starý parťák Ota vyučoval lezení. Tímto jej na dálku zdraví a dodává, že toho za ty roky zas až tak moc nezapomněl.
Žádný večer se pochopitelně nemůže obejít bez plápolajícího ohně. Svítí, hřeje a voní romantikou. Je nezastupitelným při přípravě večeře. Kam se hrabou všecky vyhlášené restaurace !? Zalovte v kotli a přidejte se k nám. Přejeme vám dobrou chuť!
Není nad takové spaní pod skalním převisem! V případě deště tu neprší a v případě jasné oblohy je vidět na hvězdy. To byl i náš dnešní případ. Probouzí nás slunce a chvalozpěv ptáků. Některé ten nezvyklý budíček doslova vyděsí!
A jsme zase u ohně. Víte, co se dobrého vaří v kotlíku? Polívka! Jsme totiž jen kousek od Vizovic. Musíme se náležitě posilnit. Čeká nás opět skalní manéž pod otevřeným nebem!
Celý den vychutnáváme krásu jara v království lesů a skal. Vandrácký ráj je tu dnes jen pro nás! Vystavujeme tvář slunci a nasáváme svěží vzduch provoněný jehličím. Volnost a kamarádství nám dovolují nadechnout se naplno.
Při zpáteční cestě se nám podaří neminout bájnou chajdu na Mužíkově. Václav k ní chová až posvátný citový vztah. Za dávných časů tu ve společnosti zmiňovaného Oty prožili nejednu romantickou či dobrodružnou chvilku. Jak se ukazuje, staré lásky nerezaví.
Potom už nezbývá než sestoupit do údolí a mužíkovskou cestou doputovat ke hlavní silnici. Tam už čeká starostlivá maminka s otevřeným autem i hřejivou náručí.
_________________________________________________________________________________
P.S.
A ještě nejlepší na konec: Václav tentokrát nepřiplachtil z Ameriky sám, ale přibral i svoji čerstvou choť, štíhlou, krásnou, sympatickou Petru. Pokud vás zajímá, jak k ní přišel, začtěte se do následujících řádků:
Balada o Petře a Vaškovi
napsal Francimoro Pravdomluvný
Za Komančů na Moravě
Je to třicet roků
právě
Na svět přišli za
poklusu
Miss Petra a Vašek
Rusů
Jejich fotři bez
postihu
Příští dny pak byli
v lihu
S nimi babky,
strýci, tchýně
V Kroměříži aj
ve Zlíně
Ani oba prcci malí
Pozadu moc nezůstali
Z plna hrdla
mléko pili
Tisíce plen promočili
Jak rostli, tak rozum
brali
Školáky se záhy stali
Petra vzornou měla
býti
Zato Vašek na zabití
Minul čas a
s nimi škola
Nastal přetlak kdesi
zdola
Ten, jak známo,
všecko změní
Přišla éra zdivočení
Došlo jim, aniž se
znali
Že u nás je rajón
malý
Porozhlédnou se a
sice
Kde jinde než v Americe
Tam nenajdou žádnou
zrůdu
Všichni jsou jak z
Hollywoodu
Svalovci a štíhlé
laně
Zaútočí tvrdě na ně
Brzy nato Petra milá
Do Chicaga
odplachtila
Nestřetla však borce
chtěné
Jen líné a rozmazlené
Taktéž Vašek
v témže městě
Koček potkal nejmíň
dvě stě
Ale všecky, však to
znáte
Americky prdelaté
Proto se před pěti
léty
Zamiloval do Korvety
Petra, aby měla psinu
Pořídila si Sissinu
No a potom se to
stalo
K vánocům se
schylovalo
Dívky české
v cizí zemi
Smluvily se na pečení
Pozvaly o něco dříve
Ony děvy jasnozřivé
Petru s Vaškem
také tady
Ať se dají dohromady
Když uviděl Václav
Petru
Vyrost nejmíň o půl
metru
Zrakem objel svůdné tělo
Orosilo se mu čelo
Balanc málem začal
ztrácet
Tep měl tři sta na
sto dvacet
Horečkou naběhly žíly
Brýle se mu zamlžily
Tu do děje Petra
skáče
„Prý jsi mág přes
počítače
Ten můj krám vyhlásil
válku
Chtělo by to
generálku“
Vašek zrudnul do
nachova
Nebyl schopný ani
slova
Cítil, jak se
v duši třese
Zapomněl, jak jmenuje
se
Tak se vrhnul ke
Korvetě
Hnal ji jako při
erzetě
Od krajnice do
krajnice
Chtěl se dostat do
kondice
Zvěděvše se starší
brácha
Jakže se v tom
Václav máchá
Vypleštil zrak,
řek:“Ty vole
Hned se ujmi hlavní
role
Zvláště, jestli řekli
ti, že
Je to kočka
z Kroměříže
Ber ji, vždyť víš, že
mám dosti
V tomto směru
zkušeností"
Václav proto bez
meškání
Na Petru si číslo
shání
Brzo nato
s vervou dračí
Vrtá se jí
v počítači
Petra dumá:“Je to
klasa
Podmáznu ho kusem
masa
To nesvede každá husa
Lapit v USA právě
Rusa
Co dál bylo, možná
víte
Nebo si to domyslíte
Díky tomu a po právu
Šoupla ruka do rukávu
Když se naši Rusi milí
K rodným hnízdům
navrátili
Provoláme s nimi
asi
S Rusáky na
věčné časy
