Řeči z cesty: srpna 2015

V JABLONECKÉM POHRANIČÍ

byli borci z Meziříčí

Roztodivná třígenerační pospolitost patnácti individuí vyráží koncem druhého prázdninového měsíce ve třech oplechovaných krytých vozech na tři sta padesát kilometrů dlouhou štreku končící v sedmdesátitisícovém Jablonci nad Nisou. Okázalejší přivítání si nemohla přát ani v nejbujnějším snu. Ozářené podvečerní ulice, proudící davy lidí a desítky policejních uniforem. Právě totiž skončil fotbalový zápas se slavným Ajaxem Amsterodam. Naštěstí jablonečtí jen remizovali, takže nepostoupili. Jinak by asi bylo město po několik příštích dnů dokonale neprůjezdné.

Zásadní věc, tedy ubytování, nachází Valaši v sympatickém rodinném penzionu zasazeném mezi louky a lesy v podhorské obci Zásada. Zásadoví vyznavači postelového nocležení zaléhají do připravených komnat, zbytek světa pod širák. Ti i oni se hned následujícího dne vydávají na důvěrnější průzkum širšího okolí. Většina vyráží na pohodlnější širokou cestu mířící ke krajské metropoli. Horský kvartet ve složení studentka, doktor věd, výtvarník a penzista reaguje na neustávají tropické teploty logicky. Míří k nejstudenější české výspě, na Jizerku. Čeká je tu podmračená obloha, přívětivá krajina a poloprázdné hospody. Nejmenovaný zástupce umělecké fronty tu sice nerozpozná číšnici od uklízečky, ale i tak je, stejně jako ostatní, hbitě a přelaskavě obsloužen. Cesta podél rašelinišť a safírového potoka se poté přehoupne na druhou stranu a pokračuje k Souši. Kupodivu nenabízí vyprahlou pustinu, ale zásobárnu pitné vody. Nejstarší člen kvarteta neodolá a uskuteční letmou ochutnávku. Pochopitelně, jak je u něho zvykem, veškerým stařeckým tělem. Další z přehrad je už nějaký ten pátek naštěstí protržená. Pospolitost se tak bez dalšího zdržování přesune k vlaku a pak ještě o kousek dál autem. Spolu se zbytkem meziříčské výpravy se stává dobrovolným svědkem mačkání. Nikoliv pomerančů či něčeho podobného, ale opravdového skla. Stačí jej trochu rozpálit a hned se chová jako plastelina.

Příštího dne se chvátá do kostela. Pochopitelně adventistického, protože ostatní jsou v sobotu zabedněné. První překvapení skýtá venkovní nástěnka. Neklamně hlásá, že už za týden se v těchto odlehlých končinách objeví se svojí zvonkohrou dětský soubor z valašských Kateřinic. Následná konzumace spirituální i fyzické potravy je završena vyhlídkou na klidnou hladinu přehrady a zapocené smečky udýchaných cyklistů. Právě se tu totiž odehrává nelehký závod v populárním triatlonu. Pozdější přesun k úpatí Ještědu připomíná bloudění labyrintem. Na odstavném parkovišti si bdělá výběrčí stokorun všimne šedivého starce v jedné z osádek a prohlásí: „Vidím, že s sebou vezte starého pána, takže si popojeďte na neplacený plácek pod lanovkou.“ Dlužno podotknout, že zmíněný kmet pak cestu k vrcholu i nazpátek zdolává výhradně po svých…

Večerní opékání zauzených zvířecích tkání nenechává chladnými ani zapřísáhlé vyznavače vegestravy. Těžká večeře patrně startuje těžké diskuze na výsostně duchovní témata. Naštěstí nekončí, tak jako v jiných zeměpisných šířkách, násilnými fyzickými střety. Na pěší ranní rozcvičku do pohádkových skal tak může zamířit kompletní sestava chůze schopných účastníků. Po návratu přibere odpočatý zbytek a vydává se opět do Jablonce. Procházka městem, vedená sofistikovanou průvodkyní, stejně jako návštěva Muzea skla a bižuterie musí ve většině vybudit nesmazatelný dojem,že půvab Jablonce nebere konce. Závěrečnou tečkou se poté stává několikahodinové zastavení v sychrovském zámku. Jakkoli by se to mohlo podle názvu zdát, ani počasí ani prohlídka někdejšího sídla zazobaných pánů sychravostí neoplývají. Tepla je nad pětatřicet a nádhery nad hlavu.

Zbývá už jen koordinovaný přesun na Dálný východ. Pro ty nejvýchodnější končí zastavením v meziříčské Vitalitě. Jak jinak, než u plného tácu veleslastných zákusků!

----------------------------------------------------------------------------------------------------------