S Václavem po hostýnských skalinách
Březen je zhruba v polovině. Legální imigrant Václav, obývající toho času velmoc číslo jedna si na pár dnů odskakuje z Chicaga do rodného Zlína. Coby nenapravitelný fanda khaki odstínů hned navleká maskáče, obouvá kanady a se slušně nabaleným báglem vyráží kousek za krajskou metropoli. Je mi ctí, že mu mohu dělat společníka.
Kousek za Fryštákem zalézáme do lesů a pak už se posunujeme od jedné skupiny skal ke druhé, abychom na noc zakotvili v rozeklané divočině zvané Ondřejovsko. Ve chvíli, kdy se chystáme rozdělat nezbytný večerní oheň, přichvátá vichr, spustí se liják a potemnělou krajinu ovládne křížová palba hromů a blesků. Se sněhovou pokrývkou je to docela zajímavá kombinace. Vatra se po nekonečné sérii nezdarů přece jenom rozhořívá.
Na noc se ukládáme pod sotva znatelný převis. Václav trochu podcenil roční dobu a vzal si jen lehký spacák pro vlahé letní noci. Nevyhnutelné klepání kosy jej provází až do bílého rána.
Potom už se jde zase dál a dál. Opět od jedněch skalin ke druhým.Tentokrát končíme nad Držkovou. Tamní Vrzavé skály oplývají luxusním převisem. Dá se tu v pohodě vařit a ve vrstvě listí i docela komfortně nocovat.
Třetího dne se na svět klube sluníčko. Po poledni vylézáme z děr a spouštíme se do údolí. Přizdobeni blátem a nasáklí kouřem přistupujeme do autobusu. Vyfešákovaným spolucestujícím to moc nevoní. Což nám ani trochu nevadí. Za ty zážitky, které si přivážím, to určitě stojí.
_________________________________________________________________________________
fotorekapitulace
od Fryštáku k horám
březnovým lesem
skály za Fryštákem
lesní potok
lesní cestou
na vrcholu Velé
výhled do údolí
polomy
večerní vatra
chladné ráno
závětří
snídaně
ubytovací realita
Ondřejovsko
původní les
ideální ložnice
na vrcholu
hřeben
chata
kruh
úkryt před deštěm
na Vrzavých skalách
zdroj tepla
převis
výhled ke Slušovicím
nocležna
po těžkém sněhu
kotlíkový guláš
loučení s komfortem
zpátky do civilizace
ahoj, Vrzavky!
do údolí
konečná v Držkové
