Pozdní podzim nad Fačkovem
Po pozdní snídani, to znamená před polednem vyrážíme na obhlídku okolí. Pán Bůh nám dopřál modré nebe a žlutěrezavou zemi. Vystoupáme na hřeben a zamíříme směrem k Čičmanům. Strážovské vrchy nás vítají šelestem větru a dokonalou samotou.
Nevýrazným chodníkem postupujeme dál a dál. Za zády se nám objevuje hřeben Lúčanské Malé Fatry s typickým vrcholem Kĺaku. Modré nebe poněkud potemnělo. Krajina bez lidí tím dostala nový, poněkud dramatičtější náboj. Nízké slunce a krátký den však dlouhé promenádování nedovolí. Nevadí, protože dobrého stačí i málo.
Vracíme se k naší haciendě. Vnitřní vybavení opět slouží k venkovním potřebám. Podvečerní krmě z černého kotlíku chutná znamenitě. Ostatně, jako vždy! Kam se hrabou vyhlášené podniky s ještě vyhlášenějšími šéfkuchaři ? Největšími labužníky jsou jednoznačně kotlíkáři!
Včerejší mraky avizovaly neodkladnou změnu. Přichází kolem poledne následujícího dne. Nejdřív zahradnický deštík, po něm liják a nakonec průtrž mračen. Zastihuje mne jen pár set metr od další vandrácké chaty. Nezbývá, než se jít do ní schovat. Naštěstí je otevřená a jmenuje se Schovanka.
Nepříčetný slejvák po půlhodině ustává. Opouštím Schovanku a vydávám se na zpáteční cestu. Znovu začíná pršet. Než dojdu k našemu nakloněnému stavení, jsem mokrý na kost. S drkotáním zubů sbalíme věci včetně naší Aničky a přes kopec odcházíme k zaparkovaném autu. Včerejší příkré stoupání se nadruhé straně změnilo ve sjezdovku. Zdoláváme jí s obtížemi, ale ve zdraví. Loučíme se s podzimem, ať žijí Dušičky! Třeba je opět přežijeme...
haf, haf, haf !!!