Velikonoční Samarisalaš.

 velikonoce

Velkopáteční výstup na Velku Fatru začíná tradičně ve Výšnej Revúci. Študák Martin, fotograf Zdeněk a čerstvý důchodce František, obtěžkáni běžkami a nezbytným vybavením pro několikadenní pobyt mimo civilizaci pomalu a líně stoupají pod skalnatý vrchol Čierneho kameňa. Ve druhé polovině už poněkud těžce, protože se boří do čím dál větší vrstvy tajícího sněhu. U dnešního cíle cesty, dvojice otevřených salaší, které jsou pastevci využívány jen v letním období, je ho ještě dobrý metr. Lyže tedy určitě najdou své využití.

salaše pod Čerňákem

Vlastní ubytování v dřevěné  chýši se sporákem, stolem, lavicemi a čtyřmi postelemi je rychlé a především bezplatné. Což ovšem znamená, že nezbytný otop si musí každý nachystat sám. Navzdory sněhové nadílce se během půldruhé hodiny shromažďuje slušná hromada roští, která vystačí k vaření a večerní pohodě na celé tři příští dny pobytu.

Azurová obloha a čím dál přívětivější sluneční paprsky zvou k malému lenošení. Na karimatkách a v odění více než úsporném se jedná o náramně příjemnou záležitost. Nebýt poledního návalu mraků s hrozbou dešťových přeháněk, protáhlo se možná až do večera.

lenošení

vzhůru!

 stopa brtníka

Ploská

Krátká vyjížďka na běžkách nejprve míří na patnáct set metrů vysoký vrchol Ploské. Stopy lyžařů tu křižují poněkud odlišné stopy čerstvě probuzeného brtníka. Citelně se ochlazuje a nepříjemně velké kapky občasného deště dávají zapomenout na nedávné vyhřívání na jarním slunci. Trasa se stáčí k severu a pokouší se o traverz západní strany Čerňáku. Samozřejmě, nikoliv tradiční označenou cestou, ale po úpatí značně nakloněného skalnatého svahu zpestřeného bezpočtem horských smrků a jejich vývratů. Obzvlášť zajímavým se jeví finálový úsek, kde je třeba  klesnout o sto výškových metrů kolmo dolů. Pochopitelně s lyžemi pod paží a místy po pás ve sněhu..

obchvat Čierneho Kameňa

 po pás ve sněhu

pád

Zdeňkem připravená večeře proto chutná více než výtečně. Přestože obsahuje suroviny výhradně rostlinného původu. Večerní posezení u praskajících kamen je však protentokrát docela krátké. Slušná únava znásobená časně ranním cestováním se hlásí o slovo. Noc je klidná, dlouhá a nádherně hvězdnatá.

 v salaši

Bílá sobota slibuje báječný den pod modrým nebem a sálajícím sluníčkem. Láká to k pohodovému výletu po zasněžených oblých pláních. Nejen naši zmíněnou trojici, ale také desítky dalších poutníků. Někteří mají solidní skialpinistické vybavení, někteří použili  sněžnice, jiní se brodí po kolena ve sněhu. Všechny však spojuje jednotný výraz nefalšované pohody. Na horách se ufňukaným nedaří..

bílá sobota

 souputníci

Zvláštní svět bez silnic, aut a továren vábí naopak ty, kteří občas potřebují provětrat plíce a především myšlenky. Někdo se k hranicím duchovna dostává v knihovně, někdo v kamenném kostele a jiný v katedrále s klenbou nekonečna. Zdá se naši poutníci patří právě do této kategorie. Předpokládá to totiž jistý stupeň potrhlosti..

pohoda na Kyškách

směr Krížna

laviny

tání pod Ostredkom

pláně pod Suchým

protisvětlo

 sjezd z Ploské

Parádní výlet na Krížnou a zase zpátky nemohou narušit ani občasné pády či pokažené vázání. Tradičně báječná krmě z darů země, teplý čaj a úsměvné vzpomínky při blikajících svíčkách přívětivý dojem z dokonale relaxační soboty ještě umocňují.

Velikonoční neděli, chcete-li, oslavu zmrtvýchvstání, lze prožívat různě. Martin se Zdeňkem míří ke dřevěnému kříži na vrcholu mohutného Rakytova, František dává přednost meditačním toulkám po východních svazích Čierneho kameňa. Na obnažených ostrůvcích, kde ještě před týdnem ležel sníh, rozkvétají krokusy.  Donedávna mrtvá, zimou sevřená země ožívá modrofialovou krásou. Jarní květy šafránů zřetelně dokumentují nezadržitelné vítězství života, pravý smysl Velikonoc.

    

úbočí Rakytova

 na Rakytově

Čierny Kameň

krokusy

svahy Ploské

stíny se dlouží

na obzoru Nízké Tatry

Podvečerní návrat do údolí je oproti pátečnímu výstupu o mnoho snadnější. Jde se z kopce a bágly jsou lehčí o žaludečními šťávami zpracovaný proviant. Přibalené čerstvé zážitky netíží, ale naopak nadnášejí..

úklid

 odcházíme

Zdeňkova pobrukující Felicie se kolem desáté večerní zastavuje až u Pulčínských skal. Vysazuje tu Martina s Františkem, kteří se na noc přesouvají pod štíhlé břízy u jejich úpatí. Včerejší bílé opojení tu ráno střídá optimistický svět plný svěží zeleně. Listnaté stromy i husté koberce borůvčí právě nabízejí ty nejživější odstíny. V kombinaci s šedými pískovci a jasně modrým nebem dosahuje letošní oslava zmrtvýchvstání své dokonalosti.

Pulčiny

snídaně

prales

jarní zeleň

průhled

jaro

protisvah

 ať žijí Velikonoce!