Na Lačnovské skály
Rock 2014, Memoriál
Hugo Hurty, pokračuje o první májové nedělí třetím výšlapem. Nejdříve se
z Lidečka, údajně nejkatoličtější dědiny v zemi, zamíří k Čertovým skalám.
U opěvované pískovcové stěny to vypadá, že se dnes opravdu žení čerti. Navzdory blankytně
modré obloze tu hvízdá neskutečně mrazivý severák a veškeré skalní skuliny
pečlivě prozkoumává sofistikovaně vyhlížející pospolitost údajných měřičů
energií s tužkami a zápisníky. Patrně využili toho, že pobožná obec se právě nachází v místním
kostele. Vítr ani energetici nám však nemohou narušit potěšení z dramaticky
tvarovaných šedých skal, azurového nebe, zlatého slunce a náramně svěží jarní
zeleně, do které se na pár dnů oděly místní porosty buků, bříz a javorů.
Následné stoupání do neskutečně příkrého kopce končí na
vrcholu s nepřekvapivým názvem Kopce. Pokud nás něco překapuje, pak je to
absence skalin, do kterých by měly ústit puklinové jeskyně. Pavlův kapesní
přístroj, který shromažďuje takřka veškeré informace planety Země i přilehlého
vesmíru, nás později upozorní na jednoznačnou chybu lidského faktoru. Díky
nedávno vzrostlým houštinám jsme tu prostě docela slušně zakufrovali.
Pohodovou lesní cestou se poté přesunujeme k dalšímu
skalnímu útvaru nazývanému Krajčice. Namísto něj však u kraje lesa narážíme na
polní kapli či modlitebnu. Přítomný pastor Pavel pohotově zaujímá patřičnou
pozici za hrubě tesanou kazatelnou a aspoň symbolicky žehná přítomným i celému
dnešnímu výšlapu. Ministrant s biblickým jménem Marek poté předčítá
elektronicky modelovanou pasáž ze svatých Písem, určenou na dnešní májový den.
Hledané Krajčice patrně opět poněkud míjíme, nalézáme však
náramně zajímavé útvary zdobené krásně
oválnými, vejcovitými skalními výklenky. Nejmladší účastník výpravy, obdařený
záviděníhodnými schopnostmi hadího muže, se poté do většiny z nich dokáže
s naprostým přehledem a naprosto ledabylým úsměvem nasoukat. Objemově
výraznější prostory poté zaplňují tělesné schránky jeho starších, případně i
slušně přestárlých spoluúčastníků.
Další zastávkou je primární cíl dnešní výpravy, Lačnovské
skály. Jejich horní varianta nabízí podobné možnosti jako okraj zmíněných
Krajčic, pouze s tím rozdílem, že vyhloubené voštiny mají povětšinou o
něco menší průměr. Stačí ovšem na to, aby se díky jejich všudypřítomnosti dalo
celkem bezpečně šplhat do vyšších sfér. Romantického prostředí pohádkového
světa využíváme také k likvidaci importovaných pochutin ať už pevného či
kapalného obsahu.
Horního bodu dolních Lačnovských skal dosahuje pouze větší polovina zúčastněných poutníků.
Náročněji dosažitelná vyhlídka však poskytuje parádní výhled do blízkého i
vzdálenějšího okolí. Následný sestup poté aktivuje i jemné zvýšení hladiny
adrenalinu, vše se ale obejde bez jakékoliv újmy na zdraví či standardně
nastavené dobré náladě.
Přes jehličnaté lesy se posléze přesouváme k Lačnovu.
Pohozený bílý flek, který z dálky vidíme u cesty, je později identifikován jako náš ideový
vůdce Pavel. Vystavil tu své pastorské tělo ultrafialové pastvě slunečních
paprsků a bezplatnému přísunu zdraví prospěšného vitamínu D.
Pastorovu pozici zaujal také nedaleko ležící pastevec.
Smyslem jeho horizontální polohy však patrně nebude lapání nebeského bronzu,
nýbrž společenská únava, případně větší příděl destilovaného moku
z místních trnkových sadů.
Popásajícím se reprezentantům domestikované fauny ale
absence bdělého stavu pastýře očividně nevadí. Šťavnaté pastviny poskytují
dostatek rozkoše i bez jeho nepotřebných připomínek.
Obec Lačnov je známá minulým výskytem účastníka atentátu na
Hendricha, odbojáře Valčíka, a každoročním rozpukem tisíců květů šafránů. Údobí
krokusů je sice za námi, u cesty je však k vidění parádní zahrádka hýřící několika variantami
pastelových odstínů živých květů jarních skalniček.
Vyasfaltovanou cestou poté klesáme k lidečskému údolí. Pravou
stranu zdobí impozantní panoráma s lačnovským kostelem, přímý směr uzavírá
horizont závěrné části dlouhého javornického hřebene.
Lačnovské rybníky mají být poslední zastávkou dnešního dne.
Možnosti první letošní přírodní koupele využívá pouze jediný z osmi
účastníků. Ponoření stařeckého těla do nahnědlé tekutiny barvy šizeného kafe a
teploty chlazeného birella je však o dost příjemnější než vystavování stejného
objektu ledovému vichru vanoucímu od sibiřských plání. První letošní křest
vodou poté navíc evokuje nebývalý nárůst teploty a tím i pocit znovuzrození
duše, těla i skomírajícího ducha.
Zdejší kraj, jak známo, neproslavili jen spirituálně nadaní obyvatelé, ale možná ještě víc nenapravitelní vyznavači špiritusu. Jeden z nich se právě vrací z nasávací šichty. Se svou dvoukolovou oporou zásadně nikomu neuhýbá a jen tak tak mu stačí sedmimetrová šíře zdejší silnice.
Čtrnáctikilometrové putování končí před hornolidečským nádražím. Výprava
se rozděluje na dvě skupiny. Obě míří k valašským končinám. Čtvrtina ke
Kloboukům, zbytek směrem k Meziříčí. Polovina série Rock 2014 je za námi,
další pokračování snad až někdy na podzim. Samozřejmě, dá-li Bůh…
!!! ahoj, ahoj, ahoj !!!
----------------------------------------------------------------------------------------------
