Potrhlí poutníci v Jeseníkách
Jedenáctero potrhlých poutníků se o posledním
listopadovém víkendu nacházelo na úpatí Medvědí hory v málo známé oblasti
Jeseníků. Více než pohodovým útočištěm se tentokrát stalo útulné dřevěné
stavení na osamělé pasece, takzvaná Jánská chata. Natřikrát je tady ochotně
svým luxusním mikrobusem vyvezl čiperný sedmdesátník, pan Pavel Galle
z Vrbna pod Pradědem. Přestože najezdil nejméně 120 kilometrů, o nějaké
finanční náhradě nechtěl ani slyšet. Stejně jako správce chaty, pan Zdeněk
Kukla. Ten o týden dřív přijel až
z dalekého Havířova, aby vlastnoručně nasekal dřevo na topení a naprosto
vzorně připravil chatu na invazi ze zlínského Samari. Zkrátka a dobře, staré
lásky z někdejších humanitárních štací nerezaví!!
Společný, takřka celodenní výlet do dramaticky tvarovaného nedalekého
skalního města s pokračováním na divoký
vrchol Medvědí hory a táhlé temeno Orlíku bylo ve znamení oblačného počasí,
studeného nárazového větru a občasného bloudění v neznámém terénu. Ztráta
orientace, naštěstí, neznamenala ztrátu dobré nálady. Potrhlá individua,
libující si v toulání liduprázdnou divočinou , to vzala spíše jako vítané
zpestření programu. Parádní výhledy na protilehlý vrchol nejvyšší hory Moravy,
nekonečné polské roviny a jižní partie jesenického podhůří to navíc jaksepatří
vynahradily. Večerní posezení u plápolajícího táboráku zpestřené indiánskými tanci ve stínu
starého totemu, duhovým měsíčním světlem nasvícená paseka a úsměvné historky
vyprávěné u dohasínajících plamenů byly pak tím nejlepším zakončením krátkého,
ale pestrého listopadového dne.
Praskajícími kamny vytopené interiéry dvou místností bděle
střežily dvě krátkonohé feny. Mladší Nella měla na starosti devatero juniorů,
zatímco její postarší sokyně Anička hlídala dvojici čerstvých penzistů. Možná,
že právě díky tomu se pobyt pod Medvědím vrchem obešel bez krvelačných útoků
jakýchkoliv šelem. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že kromě lidských se tady takřka
žádné jiné nevyskytují.
Žádné komentáře:
Okomentovat