JAK SE CHVĚLI V IZRAELI
- výstava, beseda, ochutnávka -
Třetí z cestovatelských podvečerů pořádaných ve vegetariánské
jídelně a kavárně Vitalita je věnován jedné z nejzajímavějších zemí světa,
Izraeli. Pozvání přijímají manželé Martina a Tomáš Hasmandovi, a také jejich
přítel Jan Talafant. Ke zmíněnému území mají všichni jmenovaní zcela specifický
vztah. Zatímco Tomáš je pastorem valašskomeziříčské Apoštolské církve, jeho
kamarád se podílel na projektu překladu Bible 21 století. Navíc má židovské
kořeny a jeho bratr dokonce za obranu pravlasti svých předků zaplatil životem.
Už tradičně je součástí akce zahájení výstavy fotografií a také nezbytná
ochutnávka v izraelském stylu. Plně obsazená Vitalita tentokrát hostí i
dva zahraniční účastníky – mladého hledače práce z východního Slovenska a
poněkud zralejšího Američana
z Missisipi, který svůj život pro změnu zaměřil na hledání
ztracených.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jak se chvěli v Izraeli
Tisková zpráva
Ve čtvrtek 25. dubna
2013 od 18 hodin pořádá valašskomeziříčský Klub zdraví ve spolupráci
se Zdravým městem besedu Martiny a Tomáše Hasmandových o tom, „JAK SE CHVĚLI
V IZRAELI“. Hostem akce bude rovněž Jan Talafant, netradiční cestovatel po
Svaté zemi a vedoucí projektu překladu Bible pro 21. století. Besedu obohatí také ochutnávka židovských jídel a zahájení
výstavy fotografií nazvané „Izrael, země zaslíbená“. Zmíněná akce se uskuteční
v někdejší cukrárně bývalého Domu služeb na Křižné ulici ve Valašském
Meziříčí.
Martina a Tomáš Hasmandovi žijí ve Valašském Meziříčí a
podobně jako kroměřížský Jan Talafant cestují po Izraeli „na vlastní pěst“.
Mají tak možnost navštívit místa, která drtivá většina cestovních kanceláří
vynechává a dostat se do situací, jež nemá běžný turista šanci zažít. Zmíněná
manželská dvojice byla například svědkem nedávného raketového ostřelování Tel
Avivu.
„Rozhodli jsme se přespat u benzinky, asi 25 km od pásma Gazy. Na dvě
hodiny jsme naprosto tvrdě usnuli a pak nás probudily letecké sirény. Člověk si
najednou připadal jako ve filmu z 2. světové války. Bylo kolem osmi hodin
večer, naprostá tma, a tak jsem celý rozespalý koukal z auta, co se děje.
Najednou vidíme ohnivou stopu rakety vystřelené ze země do nebe. Tam se
zajiskřilo, bylo to jako miniohňostroj, pár sekund nic a poté taková detonace,
že se zachvělo úplně všechno,“ popisuje nečekané okamžiky Tomáš Hasmanda a jeho
žena Martina dodává: „Než jsme se dohodli, jestli hned odjedeme, ze země
několik kilometrů před námi vyletěla další ohnivá čára a docela nad námi to
zasáhlo další palestinskou raketu. Opět se všechno kolem nás, i vzduch,
zachvělo. Než jsme stačili odjet, byla sestřelena třetí raketa a to skoro nad
námi. Na nic jsme nečekali a rychle ujížděli směr Tel Aviv. Teprve na letišti
jsme se dozvěděli, co se vlastně děje. Potom už jsme byli jen rádi, že jsme stihli jedno z posledních letadel, která stačila odletět.
---------------------------------------------------
Jak se chvěli v Izraeli
Martina a Tomáš
Hasmandovi
Desatero otázek a odpovědí
- Martino a Tomáši, co vás vedlo
k tomu, že jste si k cestování vybrali právě Izrael?
Důvody byly tři: 1/ Již jednou
jsem tam s kamarádem byl, takže jsme věděli do čeho jdeme 2/ Toužili jsme
jako manželé spolu strávit nerušený čas někde jinde než v ČR 3/ To jednou
tak ráno na mě Martina koukala z postele a najednou řekla...“Miláčku, já
bych moc chtěla s tebou do Izraele“...
no a tak jsme to začali vyřizovat J
- Většina lidí volí solidně zabezpečený
zájezd přes cestovní kancelář. Vy jste prý cestovali na vlastní pěst.
Proč?
Že by skrytá touha po
dobrodružství ? Určitě jsme také chtěli mít maximální volnost jít a jet kam se
nám chtělo, spát kde jsme chtěli a vybírat si místa podle naší volby. Jo a také
nemáme rádi business pro turisty.
- Co takový způsob putování vlastně
obnáší?
Hodně svobody, ale také
adrenalinu. Docela pečlivou přípravu – kde se dá jet; možnosti spaní; případná
rezervace ubytování; pronájem automobilu; propočítání financí = kolik nechat na
kartě a kolik proměnit; důkladné prostudování mapy; hrubý nástin trasy; zvážení
rizik a nebezpečných míst; zvážení jazykového vybavení; pojištění; informace o
politické situaci; nakupování jídla atd. Nejúžasnější věcí je ale to, že člověk
může plány měnit, jede podle nálady kam chce, přespí, kde může a tak získá
obrovské množství zážitků. Také se setkáte s lidmi, které jako turista
v autobusu vidíte jen přes okénko...
- Kam jste se všude dostali? Určitě i do
míst, kterým se normální turisté raději vyhnou.
Nevím, jestli jsme byli
v místech, kterým se turisté raději vyhnou, spíše bych řekl, že se tam
kvůli danému programu nedostanou. Vzrušujícím zážitkem je určitě výlet do vádí
v Judské poušti. Člověk se noří do nitra pouště a je obklopený
fantastickými útvary, ornamenty a pastelovými barvami. Nebo třeba šlapat na čtyřkolém
šlapadle pro dva kolem jezera Chula obklopen mnoha tisíci jeřáby, kteří
v hejnech vzlétají, přistávají a neuvěřitelně „řvou“ je zážitek na celý
život. Také se nám moc líbilo prolézání hradu Nimrod, nalézající se na Golanských
kopcích a pozorování damanů. Určitě budeme také vzpomínat na večerní ponocování
za ruskými supermarkety na pláži u Mrtvého moře, kde jsme besedovali, jedli,
poslouchali živou hudbu a sledovali ohňové tance v podání Švýcarky, Žida,
spolu s Rusem z Uralu J. Jo a také nesmím zapomenout na přespání v prázdném
kempu u Galilejského jezera pod Golanami a na náhorní planině nad Mrtvým
mořem...No a s mojí velikostí byla vzrušujícím zážitkem cesta Ezechiášovým
skalním a zároveň vodním tunelem pod Davidovým městem, kdy jdete trasu asi 600m
v naprosté tmě. Hloubka tekoucí vody je 20 až 70 cm, tunel je místy užší a
užší, nižší a nižší a nižší a vy přemýšlíte, jestli jste správně odbočili.
- Není to tak trochu nebezpečné?
Těžko říci. Jelikož jsme se
chtěli vrátit domů zdraví a v pořádku, snažili jsme se zodpovědně a aktuálně
zvážit, co je ještě bezpečné a co ne. Jenže znáš to – Izrael je Izrael. Člověk
tam nikdy neví. Ale s tímto rizikem už tam člověk musí jet.
- Kdy, kde a proč jste se chvěli v
Izraeli?
No, „chvěli“ jsme se různě a na
různých místech J
Při spaní v opuštěném kempu pod širákem, když na Golanech vyli šakalové a
dovnitř stále v noci jezdily podezřelá auta (věděli jsme, že tam vykradli
jedny izraelské turisty) a v Sýrii zuřila občanská válka...když nás
zastihlo období dešťů a v poušti se tím vytvářely nečekané záplavy,
schopné u Mrtvého moře spláchnout z cesty i auto....v Jeruzalémě, když
Martinu v arabské části chtěl okrást Arab...když jsme spali v rezervovaném
ubytování v hodně diskutovaných židovských osadách Kfar Adumin na
„Palestinském území“, kdy pes pod okny celou noc štěkal a já nevěděl, jestli to
je kvůli zvířatům nebo teroristovi...
- Dokonce jste prý zažili i nedávné
raketové ostřelování. To jste se asi chvěli nejvíc…
Ano zažili, ale v tom jsme
byli úplně nevinně J Jeli jsme celý den z Eilatu do Tel Avivu,
protože druhý den k ránu jsme již měli letět domů. Vůbec jsme nevěděli, že
byl den předtím zabitý jeden hlavních představitelů Hamasu. Protože jsme se
ještě přes den toulali v Negevské poušti, byli jsme dost unavení. Rozhodli
jsme se tedy přespat na parkovišti u jedné benzínky asi 50 km od Tel Avivu a
asi 25 km od pásma Gazy. Na dvě hodiny jsme naprosto tvrdě usnuli a potom nás
probudily letecké sirény a člověk si najednou připadal jako ve filmu za
2.světové války. Bylo kolem 20.00 hod, naprostá tma a tak jsem celý rozespalý
koukal z auta, co se děje a najednou jsme uviděli ohnivou stopu rakety
vystřelené ze země do nebe. Tam se zajiskřilo, bylo to jako mini ohňostroj, pár
sekund nic a najednou taková detonace, že se zachvělo úplně všechno. Zmatení, rozespalí
jsme vyběhli z auta, najednou lidé rychlé ujížděli z benzínky a když
jsme se pumpaře ptali, co se děje, bylo mu rozumět v jeho arabské
angličtině jen cosi jako Ghaža, Ghaža. V tu chvíli nám už docvaklo, že to
není nějaký divný ohňostroj J, ale něco vážnějšího. Než jsme se dohodli, jestli
hned odjedeme, ze země několik kilometrů před námi vyletěla další ohnivá čára a
docela nad námi to zasáhlo další palestinskou raketu a opět se vše kolem nás (i
vzduch) zachvělo. Než jsme stihli odjet, byla sestřelená třetí raketa a to
skoro nad námi. Na nic jsme nečekali a ujížděli rychle směr Tel Aviv. Teprve na
letišti jsme se dozvěděli, co se vlastně děje. Potom jsme už byli jen rádi, že
naše letadlo bylo ještě mezi těmi, které bezpečně odletěly ...Abych ale řekl pravdu, ani jsme se vlastně nestihli
nějak hrozně bát, spíše to byl neznámý pocit ohrožení, který my češi neznáme...spíše
to všechno člověku dojde až později...
- Obraťme list. Jak hodnotíte životní
styl současných Izraelců? V čem by pro nás mohli být inspirací?
Jejda, tak to nevím, jestli jsme
schopni objektivně posoudit. Přeci jen jsme tam byli jen 12 dní. Takže možná
budu teď plácat nesmysly J Zdálo se mě, že opravdu hodně pracují, ale pokud
mají volno, tak si jej pořádně užijí – výlety, pikniky, výlety celých rodin,
sport...Také bylo vidět, že si méně stěžují než Češi, a pokud byli věřícími Židy, vyzařovali pokoj. Milé bylo, že jakmile zjistili, že jsme Češi, byli vůči
nám velmi srdeční, komunikativní a vlídní. Na druhou stranu byli hodně
zachmuření a vážní. Ještě jsme si všimli, že mají velmi silné rodinné vazby.
Určitě ale bylo příkladné to, jak moc investovali do toho, aby jejich děti
znaly, rozuměly a milovaly svoji zemi a její historii. Na autobusy plné jejich
dětí jsme naráželi všude možně a bylo zajímavé sledovat, s jakým nadšením
jim jejich průvodci vše ukazovali a vysvětlovali. Tam se nejednalo o učivo, ale
o jejich národní identitu. Málem jsem zapomněl, nepřehlédnutelná je jejich
píle, vytrvalost a „dříčství“. Většinou jsou všude pouště, pustiny, kde by
člověk určitě nechtěl žít a oni s nepředstavitelnou pílí všechna tato
místa pomalu, ale neúprosně obdělávají a zúrodňují. Jedete pouští, horko až
k zalknutí a najednou zíráte jak v Jiříkově vidění na kilometry
vysazených školek datlových palem, skleníků a zemědělských usedlostí. Tak to
musí člověk opravdu smeknout. Tak malá země a takový „boj“...
- Velká část návštěvníků Izraele,
zapřísáhlé ateisty nevyjímaje, tvrdí, že v této zemi pocítili
zvláštní, skoro až spirituální atmosféru. Je to i vaše zkušenost? Čím si
to vysvětlujete?
Je mě líto, asi jsme divní, ale
moc jsme toho „spirituálního chvění“ necítili J I když....nejsilnějším
zážitkem bylo nejspíše navštívení Kafarnaum. Když se člověk na břehu díval na
Genezaretské jezero a uvědomil si, že tam úplně stejně stál Ježíš, přemohlo nás
dojetí. Spíše to byla pro nás nádherná země a to „spirituální“ jsme více
prožívali v tom, že jsme věděli, že nás Bůh chrání a stará se o nás.
V tom to bylo opravdu silné a to každý den. My jsme totiž více obdivovali
Boží chrám přírody, než jak říkáme „ty profláklé turistické atrakce“...
A proč to jiní prožívají tak
silně? Určitě jsou na to studie, lidská psychika je tajemná J
- Mediální obraz tak zvané Svaté země
naznačuje, že chvění zde neustává, spíše naopak. Jak to vnímají zdejší
obyvatelé? Co můžeme čekat od nejbližší
budoucnosti? Jaké přání byste adresovali těm, pro které je tento kraj
domovem?
Tak to je nějak moc otázek
nejednou J
Takže postupně: Spali jsme jednu
noc u našich známých, kteří bydlí v kibucu Megido. Jsou to ukrajinští
židé, bydlící v Izraeli přes 24 let. Na otázku, jak prožívají neustálá
vojenská ohrožení se usmáli a řekli, že si již zvykli a prostě žijí. Co jsme
měli možnost poznat, všimli jsme si určité zarputilosti, houževnatosti a
neoblomnosti – toto je naše země a my tu zůstaneme...určitě je tam i obava a
strach, ale více jsme cítili toto.
Ohledně budoucnosti se neodvažuji
tipovat. Je ale asi skoro jisté, že Izraelce čekají vojenské střety se
vzbouřenci ze Sýrie, kteří jsou napojeni na teroristické organizace. Ti čekají
jen na to, až porazí vládní vojska a jak proklamují, udělají vše pro to, aby
získali Golany. Jak to bude s Iránem, Egyptem a dalšími arabskými zeměmi
ukáže čas.
Rádi bychom jim vzkázali, že si vážíme toho, že jsou jedinou skutečnou
demokracií v regionu a že se
za ně modlíme.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
FOTOOHLÉDNUTÍ ZA BESEDOU
účastníci
Tomáš a Martina
účastníci z předních řad
účastníci ze zadních řad
dětský koutek
(vlevo) Jan Talafant
diskuze
suvenýry I
suvenýry II
prostřeno!
co si dáte?
dobrou chuť!
řada
spokojenost
dialog I
dialog II
údiv po americku
na zdraví!
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
FOTOOHLÉDNUTÍ ZA VÝSTAVOU
foto: Martina a Tomáš Hasmandovi, FT
Izrael - země zaslíbená
Judská krajina
Betlém - strom míru...
betlémský oráč
Západní břeh
Genezaretské jezero
Judská poušť
vetešnictví v Joppe
Jeruzalém - město pokoje...
Chrám hrobu
Zeď nářků
židovská rodina
pobřeží Mrtvého moře
vodopády v poušti
povodeň v poušti
korálový útes
Rudé moře
korálová ryba
Getsemanská zahrada
Mrtvé moře
prázdný hrob
duha nad Mrtvým mořem
soumrak
noc nad jezerem
