JAVOR série 2013
- Kelčský Javorník -
---------------------------------------------------------
- Kelčský Javorník -
---------------------------------------------------------
Zcestná rota Pcháčí (PCHACI, z.ro)
zve všecky nepřátele nudy a povalování za pecí
na pětici nenáročných výšlapů
nazvaných
JAVOR série 2013
JAVOR série 2013
Kelčský Javorník - 28.
4. 2013
Velký Javorník -
26. 5. 2013
Velká Javorina -
23. 6. 2013
Veřovický Javorník - 29.
9. 2013
Javorový
- 20. 10. 2013
--------------------------------------------------------------------
Sraz: vždy v 10 hod na vrcholu
Trasa: libovolná
Možnosti:
výlety do okolí dle výběru (délky 10 až
30 km)---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První z plánované série javornických výšlapů míří na
nejvyšší bod Hostýnských vrchů. Letní vedra vystřídalo ranní mrholení a modrou
oblohu cáry bílé mlhy. Z rajnochovického nádraží se kromě mne k vrcholu
vydávají pouhé dvě duše – notorický závislák pěších posunů, pastor Pavel a
podobně postižená budoucí krotitelka lidských mláďat, Hanka.
Sotva opustíme svět obdělaných polí a uhlazených lidských
sídel, ocitáme se v čím dál mlhavějším smrkovém lese. Cestami a pěšinami
postupně vystoupáme k výšinám, kde se setkáváme s jak s prvními
listnáči, tak i prvními náznaky poklesu teploty. Rozhořívá se nezbytná náhorní vatra.
Slouží nejen k opékání nejroztodivnějších poživatin, ale také
k ohřevu chladnoucích tělesných schránek.
Během půldruhé hodiny už Javorník hostí třináctero
chůzemilovných duší. Většina sem přichvátala z Tesáku. Škařupovic bludná
trojka se tu probíjela přes vojenský prostor v Loukově a závodně laděný
Dalibor si tréninkově vyšlápl až z Valmezu. Vrcholové opojení bohužel
nezažila (Sv.?) Anežka Kelčská, která pro velkou ztrátu potu vzdala chrabrý boj (i se svým věrným Jurášem) jen kousek před cílem.
Příští program si opět volí každý sám. Někteří míří
v Antonínových stopách k Bystřici, jiní se vydávají k vypátrání slušně
zašité zemljanky ze Druhé světové. Vypadá to však, že ji tu kdosi zkonstruoval
docela nedávno. Možná podobně jako spoustu účelových historek o chrabrých
rudých partyzánech. Skuteční partyzáni, kterých ve zdejších hvozdech bývalo nemálo, si obvykle pamatují verze nápadně odlišné.
Další zastávkou je voňavý suťový les na Smrduté. Zdejší,
takřka šedesátimetrová skalní škvíra, je tentokrát pokořena více než
šedesátiletým kmetem. Přechúvatný zážitek
v podobě plížení na pravém boku však musí být vykoupen
nesmazatelnými otisky na použitých textiliích. Většina podzemní dráhy totiž
oplývá měkkým blátíčkem někde i s líně proudící zkalenou vodou.
Skalnatou divočinou, kterou v těchto místech zdobí
jarní zeleň rašícího bukového listí se poté spouštíme k asfaltové silnici.
Přehoupneme se na druhou stranu údolí a podél horské bystřiny vystoupáme
k sympatické studánce. Potom už zbývá jen nějaká stovka výškových metrů
k dosažení dalšího z dílčích cílů, zříceniny hradu Obřany.
Dobytí husity dobytého hradu oslavujeme obětováním
posledních poživatelných zbytků z útrob tenčících se tlumoků. Dotěrná zima a
chvátající čas však nedovolují žádné dlouhé obléhání.
Přes fotogenické pláně u Klapinova a lesáky zdevastovaný les
u Tří kamenů se po další hodince ocitáme v cílové štaci na Tesáku.
Přestože už není bílý, je tu náramná kosa. Dokonce taková, že nepolepšitelná
cyklistka Věrka, která tu docválala na svém dvoukolovém oři, si v ranní
výbavě netroufá zápasit s čím dál chladivějším severákem. Ve vypůjčené
zelené bundě sice připomíná Vodnici Česílku, ale cyklopřesun k rodné
Hošťálkové snad ve zdraví přežije.
((((((((((( - O - )))))))))))
Žádné komentáře:
Okomentovat