Víkendové Pulčiny

- aneb -

vandr tří generací

Tři děti školou povinné, dva zasloužilí otcové a jeden dědek v doběhu (DVD), to je složení poněkud pestré pospolitosti mířící v závěru třetího červencového týdne k Pulčínským skalám.

První zastavení se odehrává na startovní čáře v centru obce Hovězí. Nastupující trampskou generaci tu přichází pozdravit babička Anička a děda Eda. Vnoučatům Andrejce a Markovi sice nabízejí logistickou podporu, ti ji však s poděkováním odmítají. Podobně jako jejich mladší kamarád Daneček mají před sebou první opravdový vandr v životě.

Stoupání nad dědinu naznačuje, že začínající putování nebude žádnou ledabylou procházkou růžovým sadem. Kopec je příkrý a hejna bodavého hmyzu zatraceně dotěrná. Letní slunce vše umocňuje štědrými zásilkami hřejivých paprsků. Naštěstí jsme na Valašsku, kde není nouze o stinné lesy a háje. Žlutě značená cesta jimi vystoupá až na romantický hřeben z parádními výhledy do kraje.

Z otevřeného sedla pod vrchem Tanečnica je o něco později možno pozorovat  poslední úsek cesty, kterou dnes slunce putovalo oblohou. Schovává se za namodralý obzor Vizovických vrchů. Západní horizont na chvilku  barví do žluta, oranžova a nakonec do ruda. Šedofialová obloha postupně tmavne, nad horami se objevuje čím dál jasnější měsíc i první nesměle blikající hvězdy.

Místem k přenocování bude odlesněné návrší zmíněné Tanečnice. Poskytuje vysokou trávu ke slušné podestýlce i dostatek dřeva na nezbytný večerní oheň. Za chvíli už nad jeho plameny voní špekáčky, topinky a další přinesené dobroty. Spát se bude, jak jinak, než pod širákem.  Marek se sice těší na pozorování padajících meteoritů, měsíc, který se blíží úplňku, mu to však  poněkud znesnadňuje. Osmiletá Andrejka a o rok mladší Danek mají ale odlišné starosti. Za každým stínem či nečekaným šelestem tuší nevítanou návštěvu unikajícího desperáta,  hladového vlka nebo krvežíznivého medvěda. Jak se však dalo čekat, žádná ze jmenovaných návštěv se během noci nekonala.

Ráno je teplé, polojasné a příjemně větrné. Je třeba posnídat, pobalit a vyrazit zase o kousek dál. Předtím ale musí děcka ještě vybojovat nezbytnou šiškovou válku s dospěláky. Kolem cesty, která jde potom lesem nahoru, rostou maliny, někde borůvky a najdou se i místa, ze kterých vykukuje nějaký ten masák či dokonce pořádně masitý hřib.

Krátký odpočinek přichází už po zdolání dlouhého klesání pod horu Filka. Sedlem prochází zkratka spojující Lužnou se Zděchovem. Dávní starousedlíci tu kdysi vztyčili kříž a ti současní zase pár informačních tabulí. Některé z informací jsou bezesporu neobyčejně cenné…

Jak už to bývá, ze sedla se obvykle zase stoupá nahoru. Podobně jako včera na Tanečnici, je i dnešní stoupání dlouhé, místy prudké a tedy únavné. K nemalému překvapení reprezentantů starších ročníků si z toho školou povinná omladina nedělá výraznější starosti. S nabaleným báglem stačí nejen živě konverzovat, ale hrát za chůze i nejrůznější hry či soutěže. A přitom si ještě všímat skákajících žab či v lese schovaných hřibů.

Rozcestí na Radošově je nepřehlédnutelné. K umístění směrovek a informačních cedulí bezmála nestačí jeden strom. O kousek dál, v místech, kde cestu zpestřují převeliké kaluže, stojí dokonce výstražná tabule s upozorněním na možný výskyt suverénního krále tuzemských šelem. Brtník však tentokrát buď pospává v houštinách nebo loví na nedalekém Slovensku.

Cílové destinace, tedy Pulčínských skal, je dosaženo v odpoledních hodinách. Sestup do skalní průrvy, kterou v zimě zdobí známý ledopád, se sice pro některé jedince jeví poněkud náročnější, ale díky týmové spolupráci je hravě překonán. Další chvíle jsou už věnovány doplnění kalorií a nezbytnému odpočinku. Většina, tedy všichni kromě suverénně nejletitějšího člena výpravy (DVD), k němu přistupují až nečekaně aktivně. Dopřávají si krkolomný běh mezi stromy a skálami. Samozřejmě, na čas…

Být na Pulčinách a neprolézt jejich skalní města, to se jaksi nesluší. Největším potěšením jsou, pochopitelně, pro akční trojici nejmladších. Lákají je všecky sluje, průrvy, jeskyně a převisy. Někde se dá sotva protáhnout, jinde se musí po čtyřech, a v samotném závěru je dokonce naservírováno pohodlné poležení na mechovém polštáři.

Druhá noc by měla být na místě s dalekým výhledem. Nebližší je na holém kopci nad Pulčínem. Jsou tu vidět nejen Vizovické vrchy a Bílé Karpaty, ale i část Strážovských vrchů a Martinských holí.

Nezapomenutelným se opět stává podvečerní západ slunce. Sotva skončí jeho romantické loučení, vlády se ujímá velký bledý měsíc. Proti včerejšku je o poznání kulatější. Zdá se, že se blíží úplňek.

Rozhořívá se mohutná vatra. Kolem ní se opět opéká, jen tak posedává anebo dokonce vyvařuje. Dnešní menu nabízí polévku a na pánvi smažené chuťovky. Suroviny dodaly okolní lesy. Hřiby a masáky se proměnily v originální večeři.

Většina dnes bude nocovat nedaleko ohně, pouze Marek a jeho děda budu výjimkou. Přespí vedle sebe na oblém návrší s nádherným výhledem. Jejich lože bude tentokrát naprosto komfortní. Hluboká podestýlka z čerstvého sena  se stane tou nejpohodlnější matrací.

Bezmračná noc pod vesmírnou klenbou končí pomalým svítáním. Slunce sice nevychází nad daleký hřeben slovenských hor, ale tak i tak je ráno dokonale kouzelné. Paprsky postupně nasvěcují stráně, stromy i pulčínská stavení, pomalu se mění barvy i nálada krajiny. Západ a svítání, to jsou zdaleka nejpůsobivější chvíle každého dne. Samozřejmě, pokud je neprožíváme za pecí, ale někde v přírodě.

Dnešní snídaně sice není přímo v trávě, ale opět chutná báječně. Mladí borci poté vymýšlejí další soutěžní disciplínu. Válení sudů ve spacáku se odehrává hned naproti nejznámější části Pulčínských skal. Válení však brzo vystřídá balení. Ke vlaku do Horní Lidče jsou to dobré dvě hodinky pěší chůze.

Třígenerační šestice se nejprve přesouvá do blízkého Pulčína. Nejvýše položená valašská obec oplývá nejen několika zajímavými domy, ale také informačním centrem a poněkud originální trampskou hospodou. Mají tu levné nanuky, dobrou kofolu a celou plejádu vyřezávaných soch s vévodícím barevným totemem.

Finále prvního dětského vandru je více než pohodové. Svítí slunce, pofukuje větřík a děcka nefňukají. Dokonce se vytrvale dožadují dalších a dalších podobných výšlapů. Starší polovina výpravy jim to nepochybně ráda umožní. Především proto, že  víkendové Pulčiny prostě neměly chybu…

Následuje bezproblémový vlakový přesun do Valmezu a pak už nezbytný rozchod do jednotlivých doupat. S nadějí, že se někdy brzo opět někam vyrazí… 

(((-: tak, ahoooj, a zase příště :-)))