Řeči z cesty

NA LESBOSU BEZ LESBY

Třetí největší ostrov Řecka je v tom asi nevinně. Dávná básnířka Sapfó, která odtud pochází, patrně taky. Její poezii, v níž vyznává jisté sympatie ke stejnému pohlaví, prý jisté kruhy účelově zneužily. Ať už je to jakkoliv, označení homosexuálního vztahu v dámském balení z názvu zmíněného ostrova tak jako tak pochází.

Vydat se na Lesbos v doprovodu lesby by vyžadovalo, abych sám patřil ke stejně orientované množině. Což by v mém případě bylo komplikované, ne-li nemožné. Navzdory totálnímu lesbickému analfabetismu na Lesbos přesto vyrážím. Jednoduše proto, že byl ve výhodné nabídce Last minute zájezdů. Coby doprovod s sebou pojímám i svou zákonnou partnerku. Podobně jako devětadevadesát procent všech lesboských návštěvníků.

Zatímco mošnovské letiště skrápí protivně chladný déšť, v ostrovní metropoli Mitilini mají sedmadvacet nad nulou. Na stejném místě se před časem zastavil i věhlasný novozákonní cestovatel Pavel. Tenkrát však bývalo všechno jinak. Nelétalo se tu na dovolenou a podle biblického podání se městu říkávalo Mityléna.

Do našeho příštího útočiště poté cestujeme půldruhé hodiny autobusem. Cílové městečko Petra totiž leží na přesně protilehlé straně. Díky doprovodu skvělé, česky mluvící průvodkyně Adriany, která v sobě nezapře typicky řecké rysy, se nám dostává dostatek informací na to, abychom se utvrdili v názoru, že Lesbos je pro letošek ta nesprávnější volba.

Ubytování ve čtyřhvězdičkové Panoramě slibovalo přiměřený komfort. Nevím jak u koho, ale v našem případě skutečnost předčila očekávání. Rodinný podnik ve svahu za městem nabízí božský klid a výtečně chutnající řeckou kuchyni.

Petře vévodí třicet metrů vysoká skála s monastýrem sladce líbající Panny Marie. Chuť jejich polibků se snaží napodobit pod ní ležící cukrárna s převelikým výběrem výtečných zmrzlin. O kousek dál se k ochutnání nabízí neméně skvělý gyros a všude kolem je k dostání nezbytné ouzo a panenský olej z místních oliv.

Lenošícím lufťákům ze severozápadnějších končin je v Petře k dispozici dlouhá písečná pláž s lehátky, slunečníky a výhledem na protější Králičí ostrov.

Podobné pískoviště, jenom o něco delší, leží i v nedalekém Anaxosu. Našinec si tu připadá jako doma. Čeština se skloňuje nejen na pláži, ale je k vidění i na vývěsních tabulích zdejších taveren.

Pokud se z Petry vydáme na opačnou stranu, uvítá nás parádní výhled na starobylé městečko pod zříceninou hradu. Molyvos oplývá spletí uliček mezi kamennými domy a skvělými výhledy do okolí. Jeho památkovou zónu dokonce chrání organizace UNESCO.

Místní pláž možná nenadchne obdivovatele rafinovaných modelů koupacích textilií, zato potěší příznivce božské originality. Většina lidí se tu pohybuje, čvachtá či polehává přesně tak, jak je kdysi Pán Bůh uhnětl. Pokud se to někomu nelíbí, tak ať si u něj klidně postěžuje.

Pár kilometrů za Molyvosem leží Eftalou. Končí tu autobusová linka i civilizace. Výjimkou jsou minilázně s termálním minibazénem a sem tam nějaká taverna. Jestli je tato lokalita něčím výjimečná, pak to jsou nádherně zbarvené šutry a romantické pláže z oblázků.

Ať už se díváte na lesby jakkoliv, Lesbos vás určitě nezklame. Zvlášť, pokud tu bude jedenáct dnů v kuse bez deště, tak jako v našem případě.

Přejeme vám však o něco méně komplikovaný zpáteční let. Nikdo to sice netuší, ale Balkán patrně přelétáme s mírně pošramoceným boeingem. V Brně ho totiž odstavují a naši ostravskou osádku předávají konkurenčnímu airbusu. Na jeho palubě pak během pár desítek minut v pohodě doplachtíme do Mošnova. Tentokrát už příjemně prosluněného.