Etiopské etudy Evy Janíkové
- beseda o zdravotní péči v Etiopii -
Zaplněné prostory meziříčské vegetariánské restaurace
Vitalita hostily v polovině nejkratšího měsíce roku zdejší rodačku Evu
Janíkovou. Dobrovolnictvím posedlá pedagožka a vysokoškolsky vzdělaná zdravotní
asistentka, která se v barvách meziříčské Adry účastnila několika misí na
Zakarpatskou Ukrajinu tentokrát přišla
popovídat o tom, jak se zhruba léčí ve vzdálené Etiopii. Nějaký čas tam totiž pracovala
v jedné nemocnic.
Při komentovaných záběrech pořízených ve zmíněné zemi tzv.
Afrického rohu se občas ozýval smích, jindy přítomní nevěřícně kroutili hlavou
a tu a tam jim málem v žilách tuhla
krev.
Závěr besedy patřil výletu do nádherně romantických
severních hor, vyjížďce ke kalným pramenům Nilu a letmému nahlédnutí do běžného života černých
domorodců.
Někteří z účastníků předpokládali na závěr vyhlášení
půstu. Naštěstí se dokonale mýlili. Tradiční
ochutnávka, která korunovala celý večer, tentokrát vhodně korespondovala
s pálícím etiopským sluncem. Placky plněné pikantní luštěninovou směsí,
stejně jako nasládlé dobroty zákuskového tvaru ani tentokrát neměly neměly nejmenší chybu
------------------------------------------------------------------------------------------
sedmero otázek a odpovědí
1. Evi, tuším, že
jsme se setkali na Podkarpatské Rusi a to dokonce několikrát. Jak na tehdejší
dobrovolnické akce vzpomínáš?
Ano, ano, tušíte správně, pane Františku. Potkali jsme se
právě tam, na jedné z letních brigád v rámci projektu „Úsměv pro
Ukrajinu“. A jak na tyto časy vzpomínám? Odpověď je jednoduchá… jako na něco
nezapomenutelného… J v průběhu jednotlivých let jsem poznala spoustu
úžasných lidí (včetně Vás J), které mám to štěstí nazývat svými blízkými přáteli.
A nejenom od nich, ale vůbec celkově jsem se toho spoustu naučila a vlastně mě
to pomohlo nasměrovat mou další životní cestu…
2. Co Tě přimělo k tomu,
abys později odcestovala až do daleké Etiopie?
Myslím, že se to nedá úplně lehce shrnout, že by to byl
nějaký jediný důvod… Spíše to byla příležitost, možnost uplatnit mou další
profesi (zdravotní sestra), poznat doposud nepoznané a rozšířit si tak obzory
spolu s pocitem, že můžu být někde něčím trochu užitečná…
3. Jaké bylo poslání
vaší mise?
Celý tento rozvojový projekt o.s. ADRA byl zaměřen na rozvoj
nemocnice se spádovou oblastí cca 270 000 obyvatel v jižní části
Etiopie. Nejenom, že se finančně přispívalo na samotnou stavbu této nemocnice,
tak součástí toho projektu byla i jakási výměna informací mezi našimi a tamními
zdravotníky. Na dočasnou dobu jsme se tam stali součástí jejich provozu a
lékaři tak mohli ukázat některé postupy, které si místní pracovníci vyzkoušeli
na konkrétních případech.
4. Můžeš nám na
praktických příkladech přiblížit úroveň zdejšího zdravotnictví?
To je hodně těžké… Když jsem se vrátila, byla jsem vděčná za
naše zdravotnictví, ale člověk to nemůže srovnávat. Lidé tam žijí v úplně
jiných podmínkách, které samy o sobě jsou nesrovnatelné… A nějaký praktický
příklad? Ono je to hodně o penězích – lidé si tam vše (kromě samotné péče) musí
zaplatit, což samo o sobě je často překážkou dostupné péče… Ale musím ocenit
odborné znalosti některých místních zdravotníků a jejich snahu pomoci většině
pacientů. Ale kdybych měla být konkrétnější, tak například transfuze (převod
krve) se tam provádí přímo z člověka do člověka. Což je postup, který byl
u nás rovněž používaný několik desítek let zpátky…
5. A co zdejší
krajina a všední život domorodců?
Etiopie je jedna z nejkrásnějších zemí, které jsem měla
možnost procestovat. Je pro mě těžké shrnout do několika vět všechny ty pocity,
ale pokud bych měla příležitost se do Etiopie ještě někdy podívat, tak bych
neváhala ani minutu… Je tam spoustu krásných míst, které stojí za poznání a lidé
jsou přátelští, otevření a velmi milí. Aspoň tedy ti, se kterými jsem měla čest
se setkat… A byť nemají život jednoduchý, tak jej přijímají se všemi jeho
krásami i starostmi…
6. Určitě sis odnesla
spoustu dojemných i úsměvných zážitků. Můžeš se o některé z nich podělit?
Když se dívám zpětně na tamní chvíle, tak všechny zážitky
byly buď dojemné nebo úsměvné… J Jeden z úsměvných je má první zkušenost
s místní kuchyní, která je tedy hodně pálivá/ostrá a při prvním soustu mi
vyhrkly slzy do očí, což vyvolalo u místních veselý smích (v tom hezkém). Nutno
dodat, že mě už pak do těch dalších soust nenutili, což jsem velmi ocenila… J
Další veselé zážitky jsou s dětmi, které jsou tam stejně bezprostřední
jako tady u nás, hrají si podobné hry a umí se radovat s maličkostí…
V rámci našich cest jsme byli ubytovaní v jednom malém hotýlku, kde
se mě místní děti pokoušeli učit jejich tanec, tzv. „tigra dance“ a mé taneční
pokusy je rovněž značně pobavily… J A dojemné zážitky byly
chvíle v nemocnici, kdy jsem se mohla setkat s nelehkými osudy
místních lidí…
7. Myslíš, že bychom
se měli od Afričanů něčemu přiučit? Čemu a proč?
Přiučit bychom se rozhodně mohli od každého člověka, kterého
v životě potkáme. A od etiopanů je to jejich otevřenost a přátelskost.
Díky tamnímu životu nemusí nikam příliš spěchat a na všechno mají spoustu času…
Což může být ale taky někdy dosti obtížné… J
A pak jsou to jejich rodinné vztahy – opět díky všemu, jsou
tyto vztahy hodně blízké, pospolité a mezi sebou pomáhají jeden druhému.
Nechci vykreslit Etiopii jako zemi bez problémů, bez podivných lidí… ale ani ne jako zemi šedou, chudou a nešťastnou… Každá mince má dvě strany a já jsem vděčná, že jsem po většinu času mohla poznat tu přívětivou a přátelskou její část…
-------------------------------------------------------------------------------------
Evi, díky, díky, díky !!!
