Etiopské etudy Evy Janíkové

- beseda o zdravotní péči v Etiopii -

Zaplněné prostory meziříčské vegetariánské restaurace Vitalita hostily v polovině nejkratšího měsíce roku zdejší rodačku Evu Janíkovou. Dobrovolnictvím posedlá pedagožka a vysokoškolsky vzdělaná zdravotní asistentka, která se v barvách meziříčské Adry účastnila několika misí na Zakarpatskou Ukrajinu tentokrát  přišla popovídat o tom, jak se zhruba léčí ve vzdálené Etiopii. Nějaký čas tam totiž pracovala v jedné  nemocnic.

Při komentovaných záběrech pořízených ve zmíněné zemi tzv. Afrického rohu se občas ozýval smích, jindy přítomní nevěřícně kroutili hlavou a tu a tam jim málem v žilách tuhla

krev.

Závěr besedy patřil výletu do nádherně romantických severních hor, vyjížďce ke kalným pramenům Nilu a letmému  nahlédnutí do běžného života černých domorodců.

Někteří z účastníků předpokládali na závěr vyhlášení půstu. Naštěstí  se dokonale mýlili. Tradiční ochutnávka, která korunovala celý večer, tentokrát vhodně korespondovala s pálícím etiopským sluncem. Placky plněné pikantní luštěninovou směsí, stejně jako nasládlé dobroty zákuskového tvaru ani tentokrát neměly neměly nejmenší chybu

------------------------------------------------------------------------------------------

sedmero otázek a odpovědí

1. Evi, tuším, že jsme se setkali na Podkarpatské Rusi a to dokonce několikrát. Jak na tehdejší dobrovolnické akce vzpomínáš?

Ano, ano, tušíte správně, pane Františku. Potkali jsme se právě tam, na jedné z letních brigád v rámci projektu „Úsměv pro Ukrajinu“. A jak na tyto časy vzpomínám? Odpověď je jednoduchá… jako na něco nezapomenutelného… J v průběhu jednotlivých let jsem poznala spoustu úžasných lidí (včetně Vás J), které mám to štěstí nazývat svými blízkými přáteli. A nejenom od nich, ale vůbec celkově jsem se toho spoustu naučila a vlastně mě to pomohlo nasměrovat mou další životní cestu…

2. Co Tě přimělo k tomu, abys později odcestovala až do daleké Etiopie?

Myslím, že se to nedá úplně lehce shrnout, že by to byl nějaký jediný důvod… Spíše to byla příležitost, možnost uplatnit mou další profesi (zdravotní sestra), poznat doposud nepoznané a rozšířit si tak obzory spolu s pocitem, že můžu být někde něčím trochu užitečná…

3. Jaké bylo poslání vaší mise?

Celý tento rozvojový projekt o.s. ADRA byl zaměřen na rozvoj nemocnice se spádovou oblastí cca 270 000 obyvatel v jižní části Etiopie. Nejenom, že se finančně přispívalo na samotnou stavbu této nemocnice, tak součástí toho projektu byla i jakási výměna informací mezi našimi a tamními zdravotníky. Na dočasnou dobu jsme se tam stali součástí jejich provozu a lékaři tak mohli ukázat některé postupy, které si místní pracovníci vyzkoušeli na konkrétních případech.

4. Můžeš nám na praktických příkladech přiblížit úroveň zdejšího zdravotnictví?

To je hodně těžké… Když jsem se vrátila, byla jsem vděčná za naše zdravotnictví, ale člověk to nemůže srovnávat. Lidé tam žijí v úplně jiných podmínkách, které samy o sobě jsou nesrovnatelné… A nějaký praktický příklad? Ono je to hodně o penězích – lidé si tam vše (kromě samotné péče) musí zaplatit, což samo o sobě je často překážkou dostupné péče… Ale musím ocenit odborné znalosti některých místních zdravotníků a jejich snahu pomoci většině pacientů. Ale kdybych měla být konkrétnější, tak například transfuze (převod krve) se tam provádí přímo z člověka do člověka. Což je postup, který byl u nás rovněž používaný několik desítek let zpátky…

5. A co zdejší krajina a všední život domorodců?

Etiopie je jedna z nejkrásnějších zemí, které jsem měla možnost procestovat. Je pro mě těžké shrnout do několika vět všechny ty pocity, ale pokud bych měla příležitost se do Etiopie ještě někdy podívat, tak bych neváhala ani minutu… Je tam spoustu krásných míst, které stojí za poznání a lidé jsou přátelští, otevření a velmi milí. Aspoň tedy ti, se kterými jsem měla čest se setkat… A byť nemají život jednoduchý, tak jej přijímají se všemi jeho krásami i starostmi…

6. Určitě sis odnesla spoustu dojemných i úsměvných zážitků. Můžeš se o některé z nich podělit?

Když se dívám zpětně na tamní chvíle, tak všechny zážitky byly buď dojemné nebo úsměvné… J Jeden z úsměvných je má první zkušenost s místní kuchyní, která je tedy hodně pálivá/ostrá a při prvním soustu mi vyhrkly slzy do očí, což vyvolalo u místních veselý smích (v tom hezkém). Nutno dodat, že mě už pak do těch dalších soust nenutili, což jsem velmi ocenila… J Další veselé zážitky jsou s dětmi, které jsou tam stejně bezprostřední jako tady u nás, hrají si podobné hry a umí se radovat s maličkostí… V rámci našich cest jsme byli ubytovaní v jednom malém hotýlku, kde se mě místní děti pokoušeli učit jejich tanec, tzv. „tigra dance“ a mé taneční pokusy je rovněž značně pobavily… J A dojemné zážitky byly chvíle v nemocnici, kdy jsem se mohla setkat s nelehkými osudy místních lidí…

7. Myslíš, že bychom se měli od Afričanů něčemu přiučit? Čemu a proč?

Přiučit bychom se rozhodně mohli od každého člověka, kterého v životě potkáme. A od etiopanů je to jejich otevřenost a přátelskost. Díky tamnímu životu nemusí nikam příliš spěchat a na všechno mají spoustu času… Což může být ale taky někdy dosti obtížné… J

A pak jsou to jejich rodinné vztahy – opět díky všemu, jsou tyto vztahy hodně blízké, pospolité a mezi sebou pomáhají jeden druhému.

Nechci vykreslit Etiopii jako zemi bez problémů, bez podivných lidí… ale ani ne jako zemi šedou, chudou a nešťastnou… Každá mince má dvě strany a já jsem vděčná, že jsem po většinu času mohla poznat tu přívětivou a přátelskou její část…

-------------------------------------------------------------------------------------

Evi, díky, díky, díky !!!