STRÁŽOV
- memoriál Hugo Hurty –
ROCK 2014
Na úvod krátký úryvek
z pozvánky: 
---------------------------------------------------------------------------------------------------
„Psal se poslední den roku 1975.
S kamarádem Petrem, kterému se neříkalo jinak než Hugo, jsme po ránu
vystoupili na konci Zliechova z autobusu a ve sněhové vánici zamířili
k nejvyššímu vrcholu Strážovských vrchů. Z jedné chalupy najednou
vyběhla vyděšená obyvatelka s dobře míněným varováním: „Chlápci, tam
něchoďtě, tam naozaj zahynětě!“ Pochopitelně jsme ji neposlechli a pokračovali
dál. Sněhu stále přibývalo. Nejdřív nad kotníky, později po kolena a nahoře po
pás. Strážov jsme dobyli před večerem. Silvestrovskou noc se však slušelo
přečkat někde v závětří. Hledali jsme
jej už potmě v zavátém divokém pralese. Najednou se na skalním ostrohu nad
námi objevila malá chatka. Odemčená, se dvěma postelemi a kamínky. Strávili
jsme tam spolu jeden z nejkrásnějších Silvestrů. Shodou okolností to byl
také náš poslední společný vandr.
Právě před rokem nás Hugo opustil. Když
jsem se s ním měsíc před tím loučil našim obvyklým“ ahoj“, jenom se lehce
pousmál a prstem ukázal nahoru. A jeho pohřeb, to nebylo vůbec o smutku. I tam
to přímo sršelo nadějí.
Tento rok jsme na Hugovu památku
naplánovali šest vandrů na skalnatá návrší, kam ho jeho toulavé boty během
pozemského putování zanesly. Ten poslední by měl být o poslední letošní neděli.
Díky všem, kteří se ke mně připojí.“
František Tomanec, kamarád Hugo Hurty
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Píše se rok 2014 a tři dny chybí do Silvestra. Někteří
z pozvaných jsou u příbuzných, jiné zklátila viróza, drtivá většina však dává
přednost slastnému poležení za pecí. Pokud nespadne, pak mají jakous takous
jistotu, že se v teple, bez námahy a jakéhokoliv rizika dočkají Nového roku.
Pochopitelně také bez jiných než virtuálních zážitků…
Ještě minulý večer bylo jasné nebe a dokonale suché silnice.
Během černé noci se krajina přeoděla do běla a cesty převtělily
v klouzačku. V Jablůnce přisedá Hanka s Tomášem. Za ranní tmy
vyrážíme k jihovýchodu. Vsetín, Púchov a pak romanticky klikatou silničkou
do Zliechova. Před půl devátou měníme vyhřátý interiér renaulta za otevřenou
krajinu ovívanou severním větrem A ten nebývá, jak prozrazuje známá písnička,
jiný než krutý.
Červeně značená cesta se poměrně brzo začíná zakusovat do
bělobou pokrytého svahu. Úhel stoupání se postupně zvětšuje. V některých
úsecích zcela jistě přesahuje i snesitelných pětačtyřicet stupňů. To by až tak
nevadilo, kdyby se pod slabou sněhovou pokrývkou neukrývala větší či menší
vrstva bukového listí. Tato kombinace celkem spolehlivě zaručuje, že ani jediný
krok nebude předem jistý. Podkluzování dozadu je naopak úkazem naprosto
pravidelným.
Nejvyšší bod Strážova se nachází ve výšce 1 213 metrů
nad mořskou hladinou. Ze Zliechova je to tedy o rovných 610 m blíž k nebi.
Přemístění tělesných schránek do zmíněné úrovně nám zabere dobré půldruhé
hodiny. Vládce zdejších vrchů nás vítá s otevřenou náručí. Naneštěstí je
však lehce dostupná i pro hvízdající blizard z polárních končin. Minusové
teploty s mlhou a silným větrem dávají jasně najevo, že na nějaké dlouhé
vysedávání t u dnes opravdu nebude.
Pořád jsme na tom ale o mnoho lepší než před sedmi roky
jistý Janko. Při tradičním silvestrovském výstupu si trošku víc přihnul
borovičky a patrně přehlédnul kolmý sráz. Malý křížek je velkým varováním. Přinejmenším před, byť jen
jediným, nepromyšleným krokem.
Jako každý správný vrchol, i Strážov má svoji vrcholovou
knihu. Psát do ní za pocitové teploty pod minus dvacet není žádný med, ale
švarná Hanka to zvládá naprosto hravě, dokonce i s lehkým úsměvem na ztuhlých
rtech. Možná ji hřeje mládí, možná láska. V dnešním případě pravděpodobně
obojí.
Zatímco se horkokrevná mláďata vydávají k Čičmanům,
zkřehlý stařešina, tedy moje maličkost volí návrat k autu. Pokud to při
posunu nahoru permanentně klouzalo, pak zpětný sešup dolů má už příchuť
adrenalinu. Držím se osvědčené taktiky. Žádné veleopatrné sjíždění za pomoci
rukou a sedacích partií, ale etapové
přemísťování od stromu ke stromu. Pochopitelně za značně zvýšeného kmitočtu
dolních končetin. Nesrovnatelně mladší ročníky stoupající v protisměru
nechápou. Zvláště jistý středněvěký borec se psem, kterého jsem při popisovaném
posunu k nížinám jen tak tak nesrazil k mrazivé zemi.
Ve Zliechově nakopnu čekající přibližovadlo a okamžitě
započnu s objížděním Strážova. Zatímco se ráno dokonale ukrýval v šedivých
mracích, teď, když se mírně oteplilo, zvolil variantu postupného obnažování.
Jeden z jeho pěti vrcholů už své vnady dokonale odtajnil, zbylé čtyři jej
snad budou co nevidět následovat.
Silnice s varováním, že se v zimě neudržuje,
připomíná místy sjezdovku. Ve výjezdech to sice občas zahrabe, s mírným
štěstím se mi však veškerá stoupání, zákruty i klesání podaří bez úhony na těle
i autu zvládnout.
Kousek nad malovanou dědinou doháním naši pochodující dvojku
a v jejich společnosti posléze navštěvuji nedaleký penzion Javorina. Je tady
neobyčejně útulno. Nejen díky tomu, že nezapomněli zatopit v kotli, ale
také všímavou obsluhou, širokou nabídkou místních specialit a v neposlední
řadě i vtipným zpracováním jídelních lístků. Javorina nezklamala ani objednanou
česnečkou s nakrájeným oštěpkem, stejně jako typickými slovenskými
haluškami a nepostradatelnou brynzou.
Středobodem Čičman jsou bíle vyzdobené černé dřevěnice. O vánočních svátcích
propůjčují vesnici neobyčejné kouzlo. To ještě umocňuje malé ovčí stádečko a
postávající statný bača v náramně slušivém dobovém kroji. Ani obchůdky se
suvenýry tu nezůstávají pozadu. Žádné americké pozlátko čínské výroby.
Prakticky všecko, nač tu lze narazit, má nějakou souvislost s touto dědinou
či přilehlým okolím.
I poslední ze šesti vzpomínkových výšlapů se tedy vydařil. Vracíme se
zpátky do Púchova a za slastné likvidace výtečného makovce „made by Hana“
dochází ke zbrklému loučení. Mláďata se řítí na právě přijíždějící pacifik
mířící k východu, stařešina stáčí kormidlo ke své severozápadní
domovině. Do videnia, priatelia! Do videnia v budúcem roce 2015!
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat