Řeči z cesty

Třeba bos na Zakynthos

- Deset dní u Jónského moře -

Pokud při cestě na řecký ostrov Zakynthos zapomenete boty, nic se nestane. Na dlouhých písečných plážích by vám jenom překážely. Zapomenete-li veškeré tělesné pokrytectví, přežijete také. Dá se tu najít pár míst, kde se bez něho v pohodě obejdete.

Určitě to ale neplatí o rozlehlém letovisku Laganas, kde se nachází naše desetidenní útočiště. Dvoukilometrová šňůra hotelů, lehátka a slunečníky ve vzorném čtyřstupu, korzující davy přímořských povalečů, mezi tím hbitě kmitající prodavači tretek a více či méně nezdravých laskomin. A také výrazné zamoření češtinou. Ostrov, alespoň jeho jižní část, by se klidně mohl jmenovat Čechomor. Vydrželi jsme tu sotva půldruhé hodiny.

Náš penzion je naštěstí na samém pokraji zmíněného blázince, takže máme možnost naboso vyrazit k sousednímu Kalamaki a pak ještě o kousek dál. Pětikilometrová procházka po okraji mořem omývané písečné pláže, kde se právě pomalu klubou želvičky karety, nás zpravidla zavede až k příkrému zakončení pod impozantní horu s černobílým vrcholem. Bílá patří lomu na vápenec, černá zase požáru, který se tudy před nedávnem přehnal. Oblázková plocha pod tím pak především několika párům vyznavačů nepokryteckého čvachtání a následného lapání módního bronzu. Zatímco tu dopoledne připomíná vysněný edenský ráj, začátek siesty sem, pod kopec jménem Skopos, pravidelně přiláká podivné stádečko zvídavých domorodých skopců, z nichž nejméně polovina náleží k nepřizpůsobivé čtyřprocentní menšině. Chlapci s tvářemi neškodných andělů se však zpravidla houfují až pod skopskými svahy, takže jejich případné skopičiny nemusí být majoritní společnosti na obtíž.

Zmíněnou cestu k východu tu a tam prostřídáme s pěším přesunem k opačné straně západní. Můžeme tu suchou nohou přejít na miniaturní ostrůvek Cameo nebo se uvelebit na stísněných plážičkách Sostis Beach. A pokud máme dost trpělivosti, možná také objevíme pár utajených přístupů k poklidnějším oblázkovým naplaveninám Koukla či Kaminia. Na protější ostrov Marathonissi však nedoběhne ani maratónec, protože dvoukilometrový most tu zatím nikdo nepostavil.

Za návštěvu stojí také jediné, a tím pádem i hlavní město. Jmenuje se stejně jako samotný ostrov a kromě několika pozoruhodných kostelů nabízí přívětivou procházku pěší zónou a poklidnou pobřežní promenádou. Třeba tu potkáte, stejně jako my, někoho, kdo sem přichvátal přímo z vašeho vzdáleného bydliště. Jinak se tu také naskýtá příležitost k bezpečnému přeplavení na řeckou pevninu. Tu dnes neobstarávají vratké rybářské bárky, ale solidní několikapatrová plovoucí monstra, kotvící ve zdejším přístavu.

Na přemístění k jihovýchodnímu cípu ostrova nám však stačí obyčejný autobus. Podle vyvěšeného jízdního řádu nasedneme v přibližně uvedenou dobu do pohodlného dvoupatrového vehiklu a necháme se nerušeně unášet do poslední stanice Vassilikos. Je nám divné , že po nás nikdo nechce peníze. Řidič nás však beze slov vyklopí u mysu Nikolas a další borec nekompromisně nasměruje k nejbližší mastňácké pláži s lehátky, barem a slunečníky. Když se chceme vydat k sympatičtější pláži sousední, jsme nevybíravě zastaveni a znovu nasměrováni žádaným směrem. První, co nás napadne je, že se jedná o „šmejdy“, kteří se nás snažili lapit do svých sítí. Našinec však není natolik prostoduchý, aby se nechal jen tak lehce zmanipulovat. Vystoupáme k blízkému monastýru a pak už skalnatým terénem mizíme z dohledu. Než se v poledním slunci doplahočíme na vyhlášenou pláž Gerakas, musíme překonat tři ploty a nejméně čtyři kilometry. Čehož nakonec vůbec nelitujeme, protože, kromě toho, že jsme ušetřili nejméně stokorunu, se nacházíme v pro nás nejpůvabnějším koutu jižního Zakynthosu. Skvělé koupání, málo lidí a parádní kulisy bizarních pohádkových útvarů a barevných skal.

S autobusy je to tady ostatně vždycky poněkud nejisté. Na druhý den, když se chceme nechat přemístit do blízkého Kalamaki, však do neoznačeného busu podobného „šmejdům“ nenastoupíme, abychom se po půlhodině marného vyčkávání dovtípili, že se jedná o normální linku. Až později také zjistíme, že údaje na jízdních řádech se týkají výjezdu toho kterého spoje z výchozí stanice. Předlouhé postávání na zastávkách je tady proto naprosto běžným úkazem.

Každopádně se letošní přímořské lenošení nad očekávání vydařilo. Z desíti dnů celých devět desetin modrá obloha a moře teplé jako čaj. Jedna noční bouřka a následné podmračené dopoledne s vlnobitím, měly také své neopakovatelné kouzlo. Možná už méně pro moji lepší polovičku. Hučící příboj jí v nestřeženém okamžiku uchvátil důležitější díl nedávno koupených, ne zrovna levných plavek. Ale, jak už bylo naznačeno, i na Zakynthosu se dá bez něčeho tak zbytečného přežít. Nejen přežít, ale dosyta si vody, slunce a zářijové řecké pohody užívat…

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------