Rajský
Rajec
Každý touží po
ráji. Češi mají Český, Slováci Slovenský. Moraváci si
mohou vybírat. Zpravidla míří na východ. Kromě ráje tu najdou
i Rajec. Široké údolí se táhne od Žiliny až k úpatí
malofatranského Kľaku.
Z valašských
Kateřinic jsme tam už za půldruhé hodiny. Autokemp Slnečné
skaly dokonale odpovídá svému názvu. Do bílých vápenců se
opírá zlaté slunce, zelené borovice ční k modrému nebi a
sympatický areál zatím nabízí dost volných míst k táboření.
Vybíráme si daleko nejkrásnější lokalitu.
První procházka
míří k nedalekým Rajeckým Teplicím. Nejbližší zastavení ale
nabízí o něco bližší Poluvsie. Tyčí se tu impozantní skalní
„Ihla“ a vedle ní také nepřehlédnutelný pomník. Připomíná
Jozefa Gabčíka, jednoho z těch, kteří během Druhé světové
sejmuli nacistického satanáše Heydricha. Jožo, který se narodil
hned naproti, však za za svůj hrdinský čin také zaplatil
vlastním životem.
Lázeňské Teplice
působí docela rajským dojmem. Věhlasný termální areál s
nedostavěnou sportovní halou jim sice na kráse nepřidá, zato
okázalá postbarokní Afrodita nepochybně přivábí kdejakého
snobsky naladěného zazobance. Naší pětičlenné rodinné
pospolitosti bohatě postačí gastronomicky zaměřené posezení u
jednoho ze zdejších penzionů. Je půvabně pomalovaný a nabízí i
výrazný labužnický zážitek.
Solidně vyhlížející
lázeňské osazenstvo necháváme v údolí a se zvukovou kulisou
lehkého hromobití míříme na nejbližší kopec. Listnatý les i
občasné paseky oplývají letními květy, z nichž některé dnes
ochutí nezbytný bylinkový čaj. Jedlá bedla a pár holubinek zase
přívětivě dochutí chystané, na ohni připravené večerní
menu. O zlomocném rulíku, kterého tu roste docela dost, to, samozřejmě, neplatí.
Milým překvapením
je zastřešená vyhlídka s pramenem, ohništěm a otevřeným
obzorem odkrývajícím pohled k Žilině a nedalekému Lietavskému
hradu. Vojtu, nejmladšího člena výpravy však nejvíce zajímá
návštěvní kniha. Jeho zápis je sice poněkud originální, zato
naprosto pravdivý.
Pokud vede cesta
nahoru, tak dříve či později zamíří dolů. Někteří tu
narazí na květiny, jiní na pramen a nejstarší účastník na
špičatou větev, která se postará o palčivý suvenýr, který
bude po celou dobu pobytu zdobit jeden z palců jeho dolní
končetiny.
O tepelnou úpravu
večeře se pochopitelně postará nezbytný oheň. Rozhořívá se
za stmívání a dohasíná o půlnoci. Je to divné, ale atmosféra,
kterou dokáže navodit, se nemůže srovnávat se žádnou televizí
ani nevímjak vymakaným počítačovým programem.
Bohatá snídaně umocněná čajem z čerstvých bylinek
předurčuje bohatý program následujícího dne. Z Fačkovského
sedla se totiž vyráží na zalomený vrchol nepřehlédnutelného
Kľaku. Naprosto pohodový začátek brzo vystřídá poněkud
náročnější klouzavé pokračování. Otisky zdejší horniny pak
zkrášlují nejednu část pohybového, případně i sedacího
mechanismu.
Podvrchol Reváně se nese ve znamení rozkvétajících bodláků. Přitahují pozornost putujících turistů, létajících včel i pestrobarevných motýlů. Bujarý výbuch léta se tu dnes předvádí v tom nejpestřejším přírodním hávu.
Třináct set padesát metrů
vysoký vrchol zmíněného Kľaku sem přivábil početnou sešlost
vyznavačů pěších přesunů, modravých dálek a dokonale
čerstvého vzduchu. Počasí
je ukázkové, teplota ideální a výhledy přímo okouzlující.
Náhorní pohodu však brzo
vystřídá lehce adrenalinové klesání ke Kľačanskému vodopádu.
Pokud si jej někdo vyloženě užívá, pak je to bezesporu už
jmenovaný devítiletý Vojtěch. Nepříjemná ztráta těžce
nabyté výšky končí až v Baku. Odtud se musí zase poctivě
vystoupat až do Vríckého sedla. Pestrý reliéf tu ještě
zpestřují zajímaví motýli labužnicky soustředění na kousku
zvířecího trusu.
Z průsmyku dál už jde všecko
z kopce. Na jeho zalesněných svazích rostou holubinky a v dolních
partiích ční k nebi nejrůznější bukové kreace. Zpevněná
cesta, která poté vystřídá krkolomný chodník, poté už v
naprosté pohodě míří k nedaleké Rajecké Lesné. Někteří z
unavených poutníků se pro osvěžení zastaví v horském
středisku, jiní naopak v horském potoce. Teplota stoupá nahoru a
chlazení je tím pádem nezbytné.
Konečně je tu zmiňovaná
dědina. Staré se tu snoubí s modernou, a jak už to bývá, ne
každému je to po chuti. Jedná se především o pestrobarevnou
výrobnu Kofoly. Ať už je to jak chce, každopádně tu mají k
dispozici zásoby extra kvalitní přírodní vody. Zatímco si
bezbarvou tekutinu s názvem Rajec musí kdejaký našinec draze
kupovat v marketu, tady s ní bezstarostně splachují záchody.
Kromě zmíněných tekutin je
tento světa kraj známý ještě jedním fenoménem. V
sousedství parádně upraveného kostela sídlí tak zvaný
Slovenský betlém. Kromě pohledu do nedávno zašlých zlatých
časů nabízí i záblesky žhavé současnosti. Bratislavský most
přes Dunaj s vyhlídkovou restaurací by ve společnosti sedřených
baníků, vyzáblých bačů a shrbených
přadlen čekal jen málokdo.
Venkovní žár mířící nad
třicítku si nárokuje nelezení nějakého vodního zdroje. Stává
se jim zatopený lom nedaleko Kraľovan. Přestože jeho okolí
oplývá bezpočtem nejrůznějších zákazů, bílé břehy dnes
oblehly stovky bronzových
okupantů. Modrozelená voda s množstvím ryb je přívětivě
chladivá. V kombinaci s tropickou teplotou nabízí přímo ideální
řešení pro přežití dnešního pekelného dne.
Populární salaš
Krajinka je už natolik profláknutým pojmem, že ji nemá cenu vůbec
představovat. Dodejme, že pokud se tu něco mění, pak vždycky k
lepšímu. Nově se tu můžete potkat se zaparkovanými ovečkami,
poníky a volně pobíhajícím prasátkem mírně diskutabilního
vzezření. Když si smluvíte schůzku s blízkou, vytrvale
plivající žabkou, můžete se mu brzo docela slušně podobat.
Rajské dny v Rajci a okolí
pomalu končí. Balí se stany a krosny se nacpávají kouřem
navoněným oděním. Sluncem rozpálené Slnečné skály čekají na
další dobrodruhy.
Bílá škodovka teď mírnou
oklikou míří k domovskému západu. Na půlhodinku zastaví v
Čičmanech, na chvíli pod Vršatcem a obědovou přestávku dopřeje
osazenstvu až v českém pohraničí u Valašských Klobouků.
Klobouk dolů, vaří tu opravdu báječně!
Místo nedávného stratu se
protentokrát mění v místo úspěšného cíle. Rajský pobyt v
Rajci prostě neměl chybu!
---------------- (-:-) ---------------