NÍZKOTATRANSKÁ OCHUTNÁVKA
Přesně po měsíci
se opět vracím do oblasti Nízkých Tater. Může za to šestice
extrémistů, jejichž největším potěšením je zdolávání
dálkových tras. Samozřejmě jen prostřednictvím vlastních
dolních končetin. Kdyby mezi ně nepatřil i jeden z mých
synátorů, žil bych v podezření, že na svět přišli zkřížením
chrta a rychlonožky. Plánovaný dvoudenní přechod celého pohoří
berou jako trénink na budoucí extrémistické akce.
Jenoho časně
ranního květnového rána přistáváme na Donovalech. Toto horské
sedlo, které s0 výe nachází v takřka kilometrových nadmořských
výškách si vzpomínaný sextet vybral jako místo pevného startu.
Zamračené nebe avizuje více než náročné povětrnostní
podmínky. Ve výškách šplhajících ke dvěma tisícům metrů
těch dnšních padesát kilometrů nebude žádný med…
Zatímco vrcholové
družstvo bude spoléhat jen na své nohy, moje stařecká maličkost
dostala na starost sedmimístné přibližovadlo. První štací, kam
se díky jeho službám dostávám, je Liptovská Lúžna. Leží ve
výškách okolo sedmnácti set metrů a patří k nejmladším
liptovským obcím. Obývá ji bezmála tři tisícovky usedlíků.
Nad dědinou se
nachází rozlehlé louky a pastviny. Jejich dnem se klikatí potok
Lúžňanka a v jednom místě vytváří náramně sympatické
meandry. Jsou tu k vidění právě rozkvetlé vstavače a orosené
loky ukrývají celé trsy drobných, ale jedlých hub. Většina
jich končí v mém ešusu a po nezbytné tepelné úpravě na
otevřeném ohni tvoří základ dnešního, náramně chutného
oběda.
Příští zastávkou
je okraj lesa nad obcí Svatý Kríž. V osmdesátých letech
minulého století sem byl přemístěn jeden z největších
dřevěných objektů ve střední Evropě. Stál totiž v místech
právě budované vodní nádrže Liptovská Mara. Evangelický
kostel, jehož křížový půdorys měří rovných 43 metrů, pojme
do svého interiéru neuvěřitelných šest tisíc návštěvníků.
Patnáct kilometrů
dlouhá Demanovská dolina končí až pod svahy nejvyšších
nízkotatranských vrcholů. Horlivé budování ubytovacích kapacit
pro rozmazlené účastníky převážně zimních radovánek sice
tomuto místu na kráse nepřidají, ale hned vedle lze najít
spoustu zákoutí, kde má stále ještě hlavní slovo příroda.
Patří mezi ně především fotogenické Vrbické pleso, které se
usadilo ve výšce nějakých jedenácti set metrů nad mořem.
Posledním dnešním
mezipřistáním bude podhorská dědina s názvem Vyšná Boca. Se
svými 960 metry patří v nejvýše položeným osadám na celém
Slovensku. Za její vznik mohou dávní kutači vzácných nerostů,
kteří se tu začali usazovat už od 15. století. Dnes tu žije
něco kolem stovky stálých obyvatel.
Konečnou se pro
dnešek stává nejvyšší slovenský silniční průsmyk Čertovica.
Právě tady, ve výšce nějakých 1232 metrů nad mořem se
chystají přenocovat v úvodu vzpomínaní borci z pod Radhoště.
Zatímco supervýkonné trio už zahřívá hospodské lavice,
pomalejší polovina absolvuje poslední horský sešup. U
servírovaných halušek s nezbytnou brynzou se pak už v pohodě
vzpomíná na veškerou absolvovanou trasu. Díky všudypřítomné
mlze, silnému větru a s tím spojenému citelnému chladu se
tentokrát údajně jednalo o více než výživnou záležitost.
Michalova chátrající kolena zcela vypověděla poslušnost, takže
se tím pádem můj první potomek stane vítaným zítřejším
spolucestujícím.
Ještě před
večerem si vybíhám na nejbližší vrchol Lajštroch. Z výšky
sedmnácti set metrů vidím dramatická panoramata s hradbou hor a
trhajících se mraků. Přízemní prostory zase vyzdobily
nejrůznější exempláře právě kvetoucích zástupců tatranské
flóry včetně drobných kvítků borůvek či nápadně bílých
kalichů narcisokvětých sasanek.
Zatímco horská
úderka okupuje útulné pokoje jedné z místních chat, moje
maličkost své tělo ukládá do lehkého jednomístného stanu.
Večerní oheň, který zhasíná až po půlnoci, je v tomto případě
naprosto nezbytnou záležitostí.
Nádherně modré
čertovické ráno je nemalým dopingem pro zbývající
nízkotatranskou polovinu. Pětice natěšených chrtů se ujímá
holí a vzápětí mizí za nejbližší zatáčkou. Přejeme jim
šťastnou cestu, daleké výhledy a pohodové večerní setkání.
S Michalem se poté
vydáváme do nejkrásnější doliny jižní části pohoří.
Kousek za pohlednou vodní plochou se svěřujeme značené cestě,
která nás po dvou hodinách svěží chůze dovede až pod deset
metrů vysoký Vajskovský vodopád. Celou dobu přitom kráčíme
kolem náramně krásného potoka plného hučících peřejí.
Přestože je víkend a navíc přímo ideální počasí, potkáváme
tu jenom několik málo putujících smrtelníků. Tato část výletu
se proto zařadí mezi úplně nejvydařenější.
Přesunujeme se až
na samý konec Nízkých Tater pod Královu holu. Právě sem by měla
k večeru doputovat nenapravitelně akční pětice horských chrtů.
Mají zajištěné ubytování v jedné za soukromých chalup v
Telgártu. Zmíněná obec nesla za komančů název Švermovo.
Usadila se ve výšce kolem devíti set metrů a okupuje ji přes
patnáct set smrtelníků. V době Slovenského národního povstání
tu Němci vypálili asi 260 domů. Zahynuli přitom nejméně tři
lidé. Pohledná dědina s celou řadou původních domů se může
mimo jiné pyšnit jednou raritou. Pochází odtud jeden z
nejvýznamnějších slovenských mafiánů, který za své bohulibé
kousky vyfasoval doživotí.
Moje dnešní
nocležiště se nachází na okraji pastvin pod rozložitými smrky.
Když se sem za večerního šera tajně ubírám, jako naschvál
narazím na místního pastevce krav. Vyptává se mě kam mám v na
noc namířeno, a když se dozví, že k romantickému nocování pod
širákem, svůj neskrývaný údiv vyjádří jedním
nepublikovatelným slovem, které musí být slyšet až dole v
dědině. Ještě ani nevyjde slunce, a už se zase ozývá jeho
halekavý pastevecký baryton. Mohu si tak ještě ve spacáku
vyslechnout úctyhodnou sérii místních lidovek. Ranní produkce
nevšedního trubadúra dokonce slouží jako budíček i pro naši
civilizovaně ubytovanou šestici.
O sedmé ranní
obsadíme do posledního místa sedmimístného seata a během
několika málo hodin se už zase ocitáme na rodné valašské
hroudě. Jak se zdá, docela veselí a na výsost spokojení. A v mém
případě je dokonce rázně odmítnuto zaplacení cestovních
výloh. Prý to mám pojmout jako služební cestu, případně
výpomoc seniorům. Hoši, jste borci, takže, díky, díky, díky!!!
----------------------------------------
