středa 17. srpna 2022

 S Marošem po proudu Bečvy

a čvachtáním v jejich vodách




Marián není žádný borec slovenské národnosti, ale obyčejný bicykl. Nezištně mi jej darovala jedna nenapravitelná ctitelka Ježíšovy matky, Marie, která si jej pod tímto názvem v obchodě rezervovala. Jméno jsem po převzetí jen posunul do mužské podoby. S Marianem, chcete-li, Marošem, tedy vyrazíme z Valmezu a známou cyklostezkou se budeme po proudu posunovat k Přerovu. Tentokrát vynecháme všechna lidská sídla a zastavíme pouze v místech, která dovolují slastné vodní osvěžení. Něco tak zbytečného, jako jsou nepohodlné, protivné a nezdravé plavky, můžeme klidně nechat doma, protože je v místech našich zastávek určitě nebudeme potřebovat. Už po deseti kilometrech poklidné jízdy nám řeka přichystala první milé překvapení. Mezi Choryní a Hustopečemi si už dobré čtvrtstoletí prostě teče, jak se jí zachce. V naprosté pohodě si tu můžeme na několika místech zaplavat, procházet se po štěrkových plážích či pozorovat nízko létající ledňáčky. A pokud zrovna svítí slunce, pak své pobledlé tkáně nastavovat jeho blahodárným paprskům.









Jen o kousek dál se nedaleko od proudící řeky nachází soustava hustopečských štěrkáčů. To první, kde se zpravidla skoro nikdo nekoupe, nám nabídne spoustu soukromí i rozlehlou  plochu k dalekým plavbám. Pokud ovšem netrpíme strachem ze sumců a dalších podvodních potvor, které se prý pod hladinou vyskytují.






Vyhlášené jezero, na jehož začátku narazíme na oblíbenou zahradní restauraci Jachta, v poslední době poněkud utrpělo docela slušným výskytem zelených sinic. Na vlastní kůži jsem sice vyzkoušel, že ani zdaleka nejsou životu nebezpečné, ale chápu, že slabší povahy s ponořením do takovéto tekutiny mohou mít vážný psychický problém. Co je však hodné doporučení, to je lehký špacír po severním pobřeží. Kromě záplavy žlutých celíků je tu ve výjimečných případech šance narazit na vyhřívající se jedince druhu homo sapiens, kteří své tkáně nastavují sluníčku bez jakéhokoliv pokrytectví. Mohu potvrdit, že jsou mírumilovní a naprosto neškodní.








U Milotic si můžeme dopřát další osvěžení u krásně udržovaných břehů posledního jezera. Parný měsíc srpen už sice zahalil některé stromy do podzimního hávu, ale to na slastném požitku, která nám nabízí smočení v poměrně čisté vodní hladině ani trochu neubírá.









Ujedeme sotva pár směšných kilometrů o po odbočení za Skaličkou se opět dostaneme do těsného kontaktu s řekou Bečvou. Neregulovaný úsek končící až u náspu železniční trati nám nabídne spoustu milých překvapení. Spadané stromy, trčící pařezy, vysoké stvoly divizny, ale třeba i nikým nepěstovaná, právě dozrávající červená rajčata. Samozřejmě, kromě koupání, které je v jedné chladivé tůni přímo ukázkové.



















Prosvištíme kolem známých lázní Teplice, bez povšimnutí zanecháme i město Hranice a v těsné blízkosti Bečvy se budeme posunovat k Lipníku. Kromě parádně zastíněných lesních úseků si můžeme vychutnat i výhledy ke hradu Helfštýnu, jakož i docela malebná panoramata se zemědělskou krajinou, která opevněné sídlo na vysokém kopci obklopuje.













Popojedeme kousek za Lipník a jsme u Jadranu! Nemluví se tu sice chorvatsky, ale čvachtání v někdejším štěrkáči nemá chybu. Přírody jako takové si tu díky výskytu všelijakých občerstvovacích zařízení moc neužijeme, snad až na jednu výjimku. Severní břeh jižansky pojmenované lokality bývá obležen přírodně vyhlížejícími individui, jejichž krásy jsou však jen obtížně zdokumentovatelné. O estetické stránce věci se mohou vést vážné spory. Drtivá většina přítomných naturistů totiž náleží více či méně k mé, tedy předkremační věkové skupině. Daleko víc přírodních půvabů, byť mazaně utajovaných, však nabízí ostatní přilehlé pláže s bohatým výběrem takřka všech možných i nemožných ročníků.










Popoženeme věrného Mariana a za chvilku jsme u cíle. Tvoří jej poslední přírodní úsek nejznámější tuzemské štěrkonosné řeky, který se nachází kousek od Oseku. Kromě obligátních rajčátek nás tu překvapí strmé mnohabarevné břehy, do nichž se na hnízdění zavrtal zvláštní druh vlaštovek, zvaný břehule. I tady si, samozřejmě, dopřejeme svlažení v proudící tekutině, jakož i následné, tuze přívětivé osušení zvlhlého těla v záři podvečerních slunečních paprsků. Takže, díky, Maroši, za parádní svezení a Tobě, Pane Bože, za zlaté slunce, namodralou vodu a krásný den pobytu ve Tvé zelené katedrále!




















((((((((((  ahoj  ))))))))))

























 


Žádné komentáře:

Okomentovat