JUBILEJNÍ ZÁTOKA

modrá, kalná, hluboká

Bylo to Léta Páně 2013. Zatoužil jsem po nějakém parádním osamělém místě, kam bych si mohl ve volné chvíli jenom tak narychlo odskočit. Ideálně někde u vody. Tajné přání bylo odesláno na Nejvyšší podatelnu  a pak nastalo čekání, jak se situace vyvrbí. Do čtrnácti dnů mě neomylná intuice dovedla na místo, o jakém se mi ani nesnilo. Od té chvíle se tam pravidelně vracím. V létě i v zimě, na jaře i na podzim. Zatím se mi to neomrzelo a jak to tak vypadá, asi ani neomrzí. Na nedlouhém úseku neregulované řeky Bečvy a v jeho blízkém okolí  je stále co obdivovat. A co je úplně nejlepší, po většinu času se tu nevyskytují žádní lidé. Občas kolem propluje pár vodáků, občas na chvilku zastaví unavený cyklista. Výjimečně i nějaký zapřisáhlý milovník či milovnice přírody. Právě taková vzácná stvoření se tu objevila během uplynulého léta a začínajícího podzimu. Nejdříve náramně pohodová Jitka a později i stejně sympatické kamarádky z dávných adráckých brigád. Hanka a Eunika si navíc přibalily i své nejčerstvější ratolesti. Coby vetchý praděd v doběhu jsem tak mohl být aspoň na chvilku pod kvalifikovaným dohledem:-) Díky Bohu mám za sebou desátý rok v milované zátoce a díky vynálezu fotoaparátu teď mohu všem zvídavým zájemcům nabídnout letmé celoroční ohlédnutí...

(((-: pf 2024 :-)))