NA SVINCI SPÍ CVOCI
(-: o nejkratší noci :-)
Ten nápad přišel jako blesk z čistého nebe asi dva tři dny před letním slunovratem. Dvacátého června ve dvacet hodin tedy vyrážíme na Svinec. S předpokladem, že odtud uvidíme nejen podvečerní západ, ale i ranní východ slunce. A nejkratší noc roku strávíme pod hvězdnou oblohou. Tak jak se to často stává, skutečnost je od snů na hony vzdálená. Nejkratší noc zahalily mraky. Slunce se sice objevuje, ale až necelou hodinu po vlastním východu. Ale i tak noc pod klenbou vesmíru stála zato! Teplota neklesla pod dvacet stupňů. Na holém vrchu bylo dokonalé bezvětří. Toho samozřejmě dokonale využila hejna krvelačných komárů. Jejich přistávacím manévrům nezabránily ani vyhlášené repelenty. Vysokofrekvenční muzikální nálety v jednu chvíli ještě doplnil hlasitě štěkající srnec. Na rozdíl od okřídlených stíhaček však sudokopytník poměrně rychle odtáhl do bezpečnějších pozic a více se už nevrátil. Doba mezi stmíváním a svítáním neštěstí trvala jen necelých šest hodin. Čím dál rozjásanější ráno obnažilo temnotou zahalená tajemství. Na jedné straně panoráma beskydských velikánů, na druhé plochá krajina Moravské brány. A všude kolem plno zeleně s barevnými akcenty otvírajících se květů. Přistávají na nich včely, čmeláci i poletující motýli. Právě odstartoval nejdelší den roku. Léto budiž pochváleno!
Svinec
Žádné komentáře:
Okomentovat