Na obzoru země Norů

část III.

Museli bychom se považovat za osly, abychom v Oslu nenavštívili poloostrov Bogdoy, který nabízí hned několik námořních muzeí. Začínáme prohlídkou věhlasné lodi Fram, která má za sebou hned několik polárních výprav.

Neméně zajímavá je rovněž návštěva muzea vikingských plavidel brázdících kdysi ledové vody mezi dvěma kontinenty. Na prohlídku věhlasné Thoyerdalovy Kon Tiki však už nezbývá čas. Pádíme tedy do centra norské metropole.

Zvenčí prohlížíme radnici, královský palác i univerzitu abychom se pak zadarmo dostali do Národní galerie. Jak se později dovídáme, pouhé dva dny po naší návštěvě si odtud někdo odnesl jedno z nejvzácnějších děl, slavný obraz E.Muncha, Výkřik. Ten byl v onu dobu ještě naprosto zticha, na nedaleké ulici to však dunělo jako za druhé světové. Hudební produkce metalových nadšenců nám však nikterak neučarovaly, naopak nás vymrštily do ticha Frogenparku se spoustou nádherných Vinelandových soch.

Na závěr dne si ještě dopřáváme zajímavou vyjížďku k proslulému skokanskému areálu Hollmenkollen. Televizní legendu tak můžeme vidět zblízka a na vlastní oči. Noc tentokrát přečkáváme v luxusní ubytovně s ubrusy, závěsy a čalouněným nábytkem.

Příští ráno vyhlíží svátečně. Náčelník výpravy, pan Havránek nás pozývá k prostřeným stolům. Přecpáni norskými dobrotami ze švédských stolů zamíříme k jihu. Čeká na nás švédské přístavní město Goteborg.

Třistakilometrovou trasu nám náš nepřekonatelný guru zpestřuje vzpomínkami na první výpravy do těchto končin. Jednou, ještě za tuzemské nadvlády rudých Komančů byl například i se svým kamarádem pozván do jedné ze švédských rodin. Jako všichni vzácní hosté nemohli odmítnout rodinné posezení v rozehřáté sauně. Zatímco se tu našinci blížili v rudých komunistických trenýrkách, předběhla je sličná majitelova dcera v biblickém rouše Evině. Nečekaný šok naštěstí ve zdraví přežili. Jednalo s totiž o šok jednoznačně pozitivní a tudíž zdraví prospěšný.

Ve druhém největším švédském městě pak s místním průvodcem brázdíme starobylé ulice a nasáváme zdejší pohodovou přímořskou atmosféru. Zastavujeme se rovněž u domu, kde před léty pobýval  náš slavný Bedřich. Smetánka tohoto města jej však považovala spíš za děvkaře než za věhlasného muzikálního komponenta. To nás ale v žádné škole neučili. O doplnění významné mezery ve vzdělání se tak museli postarat až lépe obeznámení seveřané.

K večeru začíná poprchávat a tak se trajektem přesunujeme na pláž. Není tvořena pískem, ale ladně zaoblenými žulovými balvany. Narůžovělý ostrov, výletní místo domorodců dnes bičuje vichr s vydatným deštěm. Do skal naráží s mohutným burácením divoký příboj. Jako správní suchozemci si však ani v tomto případě koupel ve slaném nálevu neodpustíme. Samozřejmě, že se jedná jen o pár jedinců, který zbytek světa obvykle nazývá blázny.

Nocujeme v supermoderní ubytovně Kriberg, jen kousek od přívětivého Goteborgu. Tuto noc si musíme patřičně užít. Ta příští by měla být až někde na rozbouřených vodách Severního moře.

Jižním Švédskem ujíždíme hned zrána do přístavu Helsingborg. Trajektem v pohodě překonáme průliv Oresund a jsme v rodné zemi všech Dánů. První se pouštíme do dobývání Hamletova hradu Kronborg. Hrdinu Shakespearova románu tu sice nestíháme, jeho útočiště si však stačíme aspoň letmo prohlédnout. Nakonec na Hamleta i s jeho půvabnou Julkou přece jenom narazíme. Celí zkamenělí se schovávají až vzadu za hradem.

Osedláváme náš bus a míříme do Kodaně. Vítá nás tu světoznámá Malá mořská víla. Roztomilé stvoření však působí poněkud obnošeně. Její vnadné tvary jsou osahávány až příliš intenzívně.

Centrum metropole i celého Dánska, třída Stroget , se stává i našim ústředním bodem. Šmejdíme kolem městského kanálu Nyhavn, nakukujeme do hospůdek, krámků i kostelů a snažíme se pochytit aspoň něco ze zdejší atmosféry. Krajina bicyklistů a vyznavačů nemírné konzumace destilátů působí v porovnání se Švédskem či Norskem poněkud divočeji. Očividný shon nám má připomenout, že se už neúprosně blížíme k naší středoevropské realitě.

V přístavu Gedser se za stmívání naloďujeme na mohutný trajekt. Zvedáme kotvy a vyrážíme vstříc temné noci a převysokým vlnám. Užíváme si nádherného houpání, tříštění příboje, ale hlavně tklivých melodií kytary Honzy Wagnera. Za pouhé dvě hodin jsme v Německu.

Před půlnocí se dotýkáme suché země a z roztockého přístavu míříme k jihovýchodu. Za svítání jsme na Cínovci a před osmou v Matičce Stověžaté. Valašské království nás vítá modrou oblohou a vůní domoviny. Loučení je krásné a smutné zároveň. Opouštíme  partu lidí, se kterými nám bylo celých deset dní dobře. Moc dobře…