Slunečné pobřeží  Bulgárie 1
taková (ne)normální dovolená

Za ruské nadvlády bylo moře prakticky jenom v Bulharsku. Jezdívalo se tam přes slovenský přechod Rusovce a bulharský Ruse. Rusová Alenka tam už byla, moje maličkost zatím ne. Až teď, na stará kolena. Když už mířit za sluncem, tak přímo na Slunečné pobřeží. Začátkem června proto přistáváme na burgaském letišti.

Cestou do hotelu na nás delegátka chrlí vodopád nezbytných informací. Se spolucestující dvojicí z Kroměříže si nahlas vyměňujeme srozumitelné pojmy. Výklad je totiž servírován v němčině. Vtom se do hovoru vmísí sympatický Rakušák středního věku. Slušnou češtinou doplňuje, co jsme z germánštiny nepochopili. Bernie, jak se tento hodný chlapík jmenuje, míří přímo do našeho penzionu a po celou dobu pobytu se stane našim tlumočníkem. Nejen z němčiny, ale i z bulharštiny. Tak, to tu ještě nebylo, aby Slovanům z jednoho slovanského jazyka do druhého překládal Germán! Ale, jak je vidět, zázraky se dějí!

Consul je příjemný hotýlek rodinného typu. K naší radosti leží až na konci městečka Sveti Vlas. Dvacet metrů to máme do lesa a dvě stě metrů k moři. Autobus stojí prakticky u chalupy. Personál, v čele s energickou Rennie, už na první pohled naznačuje, že neexistuje problém, který by nedokázal vyřešit. Jak se zdá, čeká nás deset dnů absolutní pohody.

Příštího dne sedáme na místní dopravu a míříme opačným směrem než devadesát devět procent cestujících. Elenite leží na konci světa. Je zbrusu novou aglomerací s evidentně ruským vlivem. Milovaný jazyk našich školních let tu zní na každém kroku. Některé čtvrti jsou střeženy. Architektura, obehnaná ornamentálními ohradami a akcentovaná létajícími jeleny vypovídá, že skromnost a pokora jsou v největší zemi světa na věčné časy neznámým pojmem.

Velmocenské ruské klima nám příliš nesedí   a tak co nejrychleji prcháme  do klidnějších pozic. Skalnatým pobřežím klopýtáme ještě víc na východ. Po několika kilometrech se  pohodlně uvelebíme na placatou skálu hned vedle vlnící se hladiny. Opuštěné stavení naproti je dokonalým symbolem tohoto místa. Až do večera jsme na břehu úplně sami.

Poněkud problematickou společnost nám tady ale dělají všudypřítomné housenky. Chutnají jim hlavně svěží  listy dubových porostů. Nenažraní okupanti hrozí nenávratným zničením všeho zeleného. Každá okupace však dříve či později skončila. Bulharské vegetaci přejeme, ať stejně dopadne i invaze housenková.

Příjemnější podívanou nabízejí květy zdejších bylin a keřů. Některé známe z domova, jiné jsou pro nás úplně nové.  Všechny dohromady harmonicky dotvářejí přirozenou divočinu lidmi nevyužívaného pobřeží.

Kdo je navyklý na průzračně tyrkysové vody Jadranu, bude asi trochu překvapen. Barevná škála hladiny je tady o mnoho bohatší. Najdou se dokonce místa, kde Černé moře je opravdu černé.

Další den lenošení věnujeme Svetému Vlasu. Kousek pod novým pravoslavným kostelem se nabízí pláž hodná ruských oligarchů. Postele s nebesy zatím zejí prázdnotou. Zbohatlíci ze země někdejších přátel přijedou o něco později. Jen co poslední modely západních sporťáků opatří kouřovými skly, případně pancéřováním. První podobný exemplář už postává na kostelním parkovišti.

Z důvodů snadno pochopitelných zaléháme o kus dál. Poklidné dopolední lážo plážo střídá odpolední uragán. Zvedá prach i dlouhé sukně, převrací stoly, slunečníky i celodenní plány. Uháníme pískem, brodíme se vodou a v poslední chvíli dosahujeme bezpečného útočiště pobřežní restaurace. Prudký liják a  divoké krupobití, to je báječná podívaná! Pokud se, tak jako my, nacházíte pod neděravou střechou.

Upravené pláže Slunečného pobřeží nás ani trochu nelákají. Třetí den  pobytu zkoušíme jeho východní periférii. A není to tu vůbec špatné. Na dohled od hotelového megasídliště nacházíme příjemná místa ke koupání i bezhlučnému poležení. Pokud nás tu něco znepokojuje, pak jsou to bohaté porosty zelených řas a mořský had, který se v nich právě ukrývá.

Přestože to z názvu vyhlášeného letoviska nevyplývá, ne každý den je tady slunečno. Jasné dny vystřídalo zamračené nebe. Nebyli bychom to my, abychom se nesebrali do Nessebaru. Malý, dávno osídlený poloostrov oplývá spletí romantických uliček, ve kterých mezi původními dřevěnými  domy stojí asi desítka historicky cenných církevních staveb. Je pochopitelné, že tohoto místa, jehož návštěvu si každý normální turista neodpustí, patřičně využívají kumštýři, pouťoví prodavači i majitelé stylových hospůdek. Jedna z nich je věnována českým chutím a jmenuje se Praga. Vévodí jí, kdo jiný, než národní idol Švejk, patřičně vyzbrojený napěněným půllitrem chmelového moku.

                                                                                                                             

Chcete-li s užít pěkného koupání v dostupném místě od zblázněného Sunny Beach, zkuste to jižně od Nového Nessebaru. Po dvou kilometrech pěší chůze rušnou pláží dorazíte k volnějšímu prostoru pod příkrým břehem. Je dobré vědět, že plážové výstřelky poslední módy se tu příliš nenosí. Může se dokonce stát, že se tu nenosí vůbec nic. Pokud se na to nemůžete dívat, vylezte na zmíněný břeh. Svěží květy a rašící poupata z říše rostlin vám, na rozdíl od dole vystavených, povětšinou povadlých půvabů druhu Homo sapiens, připraví nezapomenutelnou podívanou.