Malý relax pod Velkou Račou
Samarimláďata, která v posledních létech či měsících dospěla
do údobí párování, zatoužila po čerstvém vzduchu, sněhu a zimních radovánkách.
Do zamluvené dřevěnice na horním konci kysucké Oščadnice přizvala taktéž moji trouchnivějící
maličkost. Patrně se domnívala, že vzhledem ke značnému počtu křížků na mém
životním indexu se zmůžu maximálně na přikládání do kamen. Do jisté míry hádala
správně.
mapa
Posledního dne prvního měsíce se devět natěšených duší, namačkaných do dvou přeplněných přibližovadlech přesunuje do zmíněné lokality
pod Velkou Račou. První radovánky jsou na pořadu hned před cílovou páskou.
Zdeňkova noblesní fordka se navzdory značnému počtu koní pod kapotou nemíní
hnout z místa. Může zato především gumové obutí ve formě dokonale
vybroušených módních slicků. Pohybu vpřed napomůže až použití dvou lopat a
tlačenka několika lidských sil.
Bodrý pan majitel předává klíče a další osud svého stavení
pak svěřuje nejen naší devítce, ale pravděpodobně i bezpočtu andělů strážných. V dobré
víře, že se sympatické dílo jeho rukou nepromění v kůlničku na dříví,
případně v hromadu popela.
okolí
První odpoledne věnujeme mapování nejbližšího okolí. Mláďata
pěšky, stařec na lyžích. Z úpatí kopce Kykula jsou docela pěkné výhledy do
údolí i na protější svahy. Tam někde by se mělo odehrávat budoucí hlavní
dějství. Dvě třetiny osádky totiž tvoří sjezdaři. Zatím se boří po kolena ve
sněhu.
horní konec
kanonáda
Laliky
zimní radovánky
na vysoké noze
Ještě téhož večera se veškeré osazenstvo „Chalupy při
potočiku“, jak se naše útočiště nazývá, přesunuje do devět kilometrů vzdálené
Dedovky. Až na jediného dědka výpravy, který si návrat ordinuje jako lehkou
večerní procházku, tu zůstávají všichni. Zatímco se většina bude zahřívat co nejrychlejším zdoláváním
osvětlené šikmé plochy, nejčerstvější přítomné dvojici k pocitu tepla
zatím postačí realita vzájemné fyzické blízkosti.
Dalšího dne už lyže obouvají všichni. Wendy
s Dominátorem a moje maličkost obstarožní běžky, zbytek světa sází na
střelhbité sjezdovky. Na programu tedy
opět převládne rychlost, balanc a případná výroba lavórů.
Dedovka
Zatímco se mláďata prohání po račanských pláních, já se na
nejvyšší horu Kysúc vydávám nemalou oklikou. Krajina, kterou ještě donedávna
pokrývaly souvislé lesy, dostala mafiánský sestřih ve stylu skinheads. Obnažená
temena okolních kopců s bílými puntíky pařezů vyhlíží poněkud cizokrajně.
Potěšující je ovšem skutečnost, že skoro
každé místo nabízí nádherný výhled do kraje.
výhledy
Z více než dvanáct set metrů vysokého vrcholu Velké
Rači je vidět nejen na Slovensko a do Polska, ale západní obzor odkrývá
i východní končiny rodné Moravy. Javornický hřeben, Lysá hora a kouřové
signály Třineckých železáren jsou milým
pohlazením nedaleké domoviny.
na vrcholu Velké Rači
smrky
Pestrobarevný ruch račanských sjezdovek mě příliš netankuje
a tak se mezi svištícími teenagery, kroužícími batolaty a plužícími stařenkami,
kteří mě naprosto suverénně předjíždějí, raději co nejdříve klidím do
liduprázdného ústraní. Potulování mezi těžko přístupnými osadami na nedalekých
svazích je pro tuláka samotáře opět tím pravým ořechovým.
osada pod Račou
severní kotlina
osamělý kostelík
Večerní sešlost u plápolajícího krbu je, podobně jako včera,
ve znamení nebeského klidu a pomalého odumírání. Ale jen do chvíle, než jeden z
nejletitějších Samarinevolníků vyladí
svou oblíbenou stanici Šlágr. Po její patnáctiminutové produkci se už střídají
nejrůznější aktivisté se svými pantomimickými kreacemi. Zdaleka největší
záchvaty smíchu vybuzuje šlágry vybičovaný Zdeněk. Byť se předtím, patrně
z nezměrné úcty k budoucí hlavě státu, vytrvale zdráhá. Vylosoval si
totiž nonverbální představení poněkud nadčasového slovního spojení -„bujení
Zemana“.
únava
doping
paroháč
věštění
Všeobecné pozdně večerní veselí potom střídají časté noční sólopřesuny
k neustále obsazovanému koutku tělesné úlevy. Ze včerejšího postrachu
kysuckých sjezdovek se do rána stávají lazaři. Naštěstí ne navždycky. Za
úspěchem jejich poměrně brzkého vzkříšení stojí zvýšená konzumace česneku,
zázvoru a uhelného prachu. Nepolepšitelní hazardéři to navíc jistí cíleným
popichováním od šamanky Johanky. Její jehly jsou prý ostřejší než lokty i jazyk
dohromady.
Coby nejzchátralejší kus nemám co ztratit a tak se
k poledni vydávám směrem na půlnoc. Severní horizont totiž tvoří rozlehlá,
donedávna zalesněná kotlina. Díky nižšímu tlaku se vyšší partie zahalily do
bílé tmy. Krajina, kterou dnes sdílím jen s liškami, jeleny a vlky, dostala
pohádkový, takřka mystický nádech. Pomalu míjím bílé pláně, zadumané lesy a
liduprázdné osady. Vnímám jen svištění běžek, hvízdání větru a rytmus vlastního
srdce. Miluji takové chvíle. Asi jsem cvok, nebo co…
mlhy
les
vlčí stopa
dřevěnice
buky
nadílka
slávobrána
Zmrtvýchvstalou osádku „Chalupy při potočiku“ zastihuji až
za šera. Ukázněně dolaďuje ráno započatou léčebnou proceduru. U praskajících
kamen a supertvrdých bramborových křížal tentokrát vydrží jen majitelé
ocelového zdraví, případně chrupu. Ale i ti se k zahřívání postelí dnes
vydávají až nečekaně brzo. Živočišné teplo v nich pak udržují až do
příštího dopoledne.
poslední večeře
Přesvědčivým důkazem vzkříšení včerejších lazarů je demonstrace
nezdolného Dominátora. Ozdravný proces završuje lázeňským pobytem
v léčivém proudu nedalekého potoka.
lázeňský host
vodoléčba
Závěrečnou kapitolu oščadnické balady opět vylepšuje
několikrát vzpomínaný Zdeněk. Těsně před startem k domovu se postará o
nečekanou zápletku. Nemůže objevit klíče od své milované fordky. Poté, co
zúčastněné osazenstvo veledůkladně prohledá všecka zákoutí a několikanásobně
obrátí veškeré kapsy, zmíněná nezbytnost se přece jen v jedné z kapes
objeví. Samozřejmě, ve Zdeňkově.
(((-: a to su já, oduševnělý autor :-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat