čtvrtek 7. února 2013


Malý relax pod Velkou Račou

Samarimláďata, která v posledních létech či měsících dospěla do údobí párování, zatoužila po čerstvém vzduchu, sněhu a zimních radovánkách. Do zamluvené dřevěnice na horním konci kysucké Oščadnice  přizvala taktéž moji trouchnivějící maličkost. Patrně se domnívala, že vzhledem ke značnému počtu křížků na mém životním indexu se zmůžu maximálně na přikládání do kamen. Do jisté míry hádala správně.

mapa

 Chalupa pri potočiku

Posledního dne prvního měsíce se devět natěšených duší, namačkaných do dvou přeplněných přibližovadlech přesunuje do zmíněné lokality pod Velkou Račou. První radovánky jsou na pořadu hned před cílovou páskou. Zdeňkova noblesní fordka se navzdory značnému počtu koní pod kapotou nemíní hnout z místa. Může zato především gumové obutí ve formě dokonale vybroušených módních slicků. Pohybu vpřed napomůže až použití dvou lopat a tlačenka několika lidských sil.

 příjezd

Bodrý pan majitel předává klíče a další osud svého stavení pak svěřuje nejen naší devítce, ale pravděpodobně i bezpočtu andělů strážných. V dobré víře, že se sympatické dílo jeho rukou nepromění v kůlničku na dříví, případně v hromadu popela.

okolí

 výhled z okna

První odpoledne věnujeme mapování nejbližšího okolí. Mláďata pěšky, stařec na lyžích. Z úpatí kopce Kykula jsou docela pěkné výhledy do údolí i na protější svahy. Tam někde by se mělo odehrávat budoucí hlavní dějství. Dvě třetiny osádky totiž tvoří sjezdaři. Zatím se boří po kolena ve sněhu.

horní konec

kanonáda

Laliky

zimní radovánky

na vysoké noze

 osada Kyčerka

Ještě téhož večera se veškeré osazenstvo „Chalupy při potočiku“, jak se naše útočiště nazývá, přesunuje do devět kilometrů vzdálené Dedovky. Až na jediného dědka výpravy, který si návrat ordinuje jako lehkou večerní procházku, tu zůstávají všichni. Zatímco se většina  bude zahřívat co nejrychlejším zdoláváním osvětlené šikmé plochy, nejčerstvější přítomné dvojici k pocitu tepla zatím postačí realita vzájemné fyzické blízkosti.

 oščadnický kostel

Dalšího dne už lyže obouvají všichni. Wendy s Dominátorem a moje maličkost obstarožní běžky, zbytek světa sází na střelhbité sjezdovky. Na  programu tedy opět převládne rychlost, balanc a případná výroba lavórů.
Dedovka

 sjezdovka

Zatímco se mláďata prohání po račanských pláních, já se na nejvyšší horu Kysúc vydávám nemalou oklikou. Krajina, kterou ještě donedávna pokrývaly souvislé lesy, dostala mafiánský sestřih ve stylu skinheads. Obnažená temena okolních kopců s bílými puntíky pařezů vyhlíží poněkud cizokrajně. Potěšující je ovšem skutečnost, že skoro  každé místo nabízí nádherný výhled do kraje.

výhledy

 holé kopce

Z více než dvanáct set metrů vysokého vrcholu Velké Rači je vidět nejen na Slovensko a do Polska, ale západní obzor odkrývá i východní končiny rodné Moravy. Javornický hřeben, Lysá hora a kouřové signály Třineckých železáren  jsou milým pohlazením nedaleké domoviny.

na vrcholu Velké Rači

smrky

 výhled k západu

Pestrobarevný ruch račanských sjezdovek mě příliš netankuje a tak se mezi svištícími teenagery, kroužícími batolaty a plužícími stařenkami, kteří mě naprosto suverénně předjíždějí, raději co nejdříve klidím do liduprázdného ústraní. Potulování mezi těžko přístupnými osadami na nedalekých svazích je pro tuláka samotáře opět tím pravým ořechovým.

osada pod Račou

severní kotlina

osamělý kostelík

 Velká Rača z odstupu

Večerní sešlost u plápolajícího krbu je, podobně jako včera, ve znamení nebeského klidu a pomalého odumírání. Ale jen do chvíle, než jeden z nejletitějších  Samarinevolníků vyladí svou oblíbenou stanici Šlágr. Po její patnáctiminutové produkci se už střídají nejrůznější aktivisté se svými pantomimickými kreacemi. Zdaleka největší záchvaty smíchu vybuzuje šlágry vybičovaný Zdeněk. Byť se předtím, patrně z nezměrné úcty k budoucí hlavě státu, vytrvale zdráhá. Vylosoval si totiž nonverbální představení poněkud nadčasového slovního spojení -„bujení Zemana“. 
   
únava

doping

paroháč

věštění

 bujení

Všeobecné pozdně večerní veselí potom střídají časté noční sólopřesuny k neustále obsazovanému koutku tělesné úlevy. Ze včerejšího postrachu kysuckých sjezdovek se do rána stávají lazaři. Naštěstí ne navždycky. Za úspěchem jejich poměrně brzkého vzkříšení stojí zvýšená konzumace česneku, zázvoru a uhelného prachu. Nepolepšitelní hazardéři to navíc jistí cíleným popichováním od šamanky Johanky. Její jehly jsou prý ostřejší než lokty i jazyk dohromady.

Coby nejzchátralejší kus nemám co ztratit a tak se k poledni vydávám směrem na půlnoc. Severní horizont totiž tvoří rozlehlá, donedávna zalesněná kotlina. Díky nižšímu tlaku se vyšší partie zahalily do bílé tmy. Krajina, kterou dnes sdílím jen s liškami, jeleny a vlky, dostala pohádkový, takřka mystický nádech. Pomalu míjím bílé pláně, zadumané lesy a liduprázdné osady. Vnímám jen svištění běžek, hvízdání větru a rytmus vlastního srdce. Miluji takové chvíle. Asi jsem cvok, nebo co…

mlhy

les

vlčí stopa

dřevěnice

buky

nadílka

slávobrána

 návrat

Zmrtvýchvstalou osádku „Chalupy při potočiku“ zastihuji až za šera. Ukázněně dolaďuje ráno započatou léčebnou proceduru. U praskajících kamen a supertvrdých bramborových křížal tentokrát vydrží jen majitelé ocelového zdraví, případně chrupu. Ale i ti se k zahřívání postelí dnes vydávají až nečekaně brzo. Živočišné teplo v nich pak udržují až do příštího dopoledne.

poslední večeře

fascinace brambůrky

Přesvědčivým důkazem vzkříšení včerejších lazarů je demonstrace nezdolného Dominátora. Ozdravný proces završuje lázeňským pobytem v léčivém proudu nedalekého potoka.

lázeňský host

vodoléčba

 modlitba

Závěrečnou kapitolu oščadnické balady opět vylepšuje několikrát vzpomínaný Zdeněk. Těsně před startem k domovu se postará o nečekanou zápletku. Nemůže objevit klíče od své milované fordky. Poté, co zúčastněné osazenstvo veledůkladně prohledá všecka zákoutí a několikanásobně obrátí veškeré kapsy, zmíněná nezbytnost se přece jen v jedné z kapes objeví. Samozřejmě, ve Zdeňkově.

 odjezd

Po sedmi kilometrech ladné jízdy se fordka vzpíná dalšímu pokračování. Tentokrát kvůli několika párům. Pár spárovaných holí se totiž nepozorovaně zašilo v temnu pivnice. „Chalupa při potočiku“ proto Zdeňkovi vděčí za další návštěvu. Chybějící dvojice jsou vypátrány a výprava je konečně kompletní. Ke svým moravským hnízdům se v klidu a míru vrátí ještě téhož dne. Malý relax pod Vekou Račou tak končí takřka dokonalým happy endem.


(((-: a to su já, oduševnělý autor :-)))

Žádné komentáře:

Okomentovat