Řeči z cesty

Ukrajina očima dobrovolníků

- vernisáž výstavy fotografií -

plakát

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ukrajina očima dobrovolníků

tisková zpráva

Valašskomeziříčský Klub zdraví ve spolupráci se Zdravým městem Valašské Meziříčí a zlínským humanitárním sdružením Samari pořádá v prostorech Domu služeb na Křižné ulici (v někdejší cukrárně) výstavu fotografií pod názvem Ukrajina očima dobrovolníků. Vernisáž se koná ve čtvrtek 21. února 2013 v 18 hodin. Součástí zahájení bude beseda s účastníky bezplatných brigád na bývalé Podkarpatské Rusi a také malá ochutnávka v ukrajinském stylu. Výstava potrvá do 21. března 2013.

Přibližně osmdesát amatérských snímků od pěti přímých účastníků ukrajinských prázdninových brigád, uskutečňovaných v létech 2005 až 2011, přibližuje nejen různé formy pomoci českých dobrovolníků, ale také pohledy na zakarpatskou krajinu a všední život jejich obyvatel. Zaměřují se jak na oblast horské vesnice Rodnikovy Huty, kde se v režii několika neziskových organizací opravovala škola a ozdravovna pro děti z okolí Černobylu, tak na rovinatý kraj kolem Vinogradova, kde, opět díky dobrovolníkům, došlo k postupné revitalizaci kardiologického oddělení okresní nemocnice. Obě zmíněná místa mají s naší republikou jistou souvislost. Vinogradovskou nemocnici budovali za první republiky čeští stavitelé a za vznikem Rodnikovy Huty stojí naši podnikatelé, kteří tu ještě za Rakouska – Uherska zřídili sklářskou huť. Rozvojová pomoc koordinovaná občanskými sdruženími ze Zlína a Valašského Meziříčí však nebyla přínosem jen pro ukrajinské domorodce. Obohatila i samotné brigádníky. Přinejmenším, jak sami přiznávají, si začali vážit věcí, které předtím doma považovali za naprostou samozřejmost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

přípravy

Výstava se narodila v roce 2008 ve zlínském Samari. Její první verze nabízela pohled dvou dobrovolníků na Podkarpatskou Rus mezi léty 2005 až 2007. Premiéra se odehrála pod záštitou hejtmana Libora Lukáše v přízemí zlínského Baťova mrakodrapu.

premiéra

na Krajském úřadě

O rok později byla výstava obohacena o snímky Dominika a Petry, přímých účastníků prázdninové brigády ve vinogradovské nemocnici. Samari umístilo fotografie na vlastní panely, které bylo možno jednoduše přemísťovat z místa na místo. Inovovanou podobu měli jako první možnost zhlédnout absolventi policejní školy v Holešově. Expozice postupně navštívila hned několik zlínských štací. Kromě středních škol to byly například prostory Pracovního úřadu či Baťovy univerzity.

Ukrajina I

budoucí policistky

Ukrajina II

budoucí policisté

Ukrajina III

Po tříletém odpočinku se výstava opět dává do pohybu. Zájem projevuje padesát kilometrů vzdálené Valašské Meziříčí. Vlastní přípravy startují už v polovině února. Nejdříve je nutné přemístění panelů a příslušenství z jedné zlínské garáže do záložních prostor meziříčské vegetariánské jídelny Vitality. To je možné pouze za předpokladu, že za volantem velkého auta sedí šofér s málo vyvinutým břišním svalstvem. Majitel pivního mozolu by se po naložení nákladu do kokpitu jednoduše nenasoukal. I tak je řízení vozidla docela zajímavé. Tělo je nalepené na volantu a čelo málem mlátí do skla. Jak jinak než čelního!

nakládání

místo určení

stísněný prostor

Vitalita

Vitální kuchařky jídelny Vitalita mají pohotovost už den před zahájením. Jejich úkolem je příprava ochutnávky v ukrajinském stylu. Informace o receptech poskytuje literatura a po telefonu i jedna z přímých účastnic podkarpatských brigád, Samarináčelnice Petra. Jedná se o trojboj v podobě pirožků, holubců a speciálního guláše z rostlinných zdrojů.

kuchařky

Půl hodiny před startem je v jídelně nečekaně rušno. Příčinou je avizovaná invaze sedmé velmoci s kamerou. Televize Beskyd pod taktovkou nezničitelné matadorky valašského televizního dění, paní Dáši Církvové, na příští minuty zcela suverénně ovládne celý výstavní prostor. Za zpovědním mikrofonem se nedobrovolně střídají více či méně roztřepaní účastníci dobrovolnických aktivit. Koktajícího starce, tedy moji maličkost, střídá velezasloužilý brigádník Dominik, po něm se před kameru staví šarmantní zlínská koordinátorka Johana a důstojný závěr obstarává její meziříčská konkurentka, věčně usměvavá paní Naďa. Divácká obec tak z našich úst získá informace, bez kterých by zaručeně nepřežila.

Dáša Církvová

kameraman

Dominik

Johana

Naďa

Po šesté večerní je odstartováno. Nejdříve se musím sám květnatě uvést, protože zavedená moderátorka, teta Květa, to pro služební povinnosti ve vzkvétajícím meziříčském podniku na zpracování černých sazí, nestihla. Na pečlivě seřazené poznámky, které jsem předtím poctivě promýšlel, v tuto chvíli suverénně zapomínám. Snažím se o duchaplný úvod z patra. Po třetí větě mě vyvádí z míry vyzvánění mobilu. Který debil si ho nevypnul? Příští vteřina je však vteřinou pravdy. Disharmonické avízo se line z mé kapsy!!!

Polozmatečná prezentace základních informací v mém podání je po deseti nudných minutách naštěstí u konce. Teď konečně spustíme něco, co zvědavé davy uspokojí. Profesionálně ozvučený videozáznam jedné z brigád bude nepochybně trhákem večera!

Po dvouminutovém manévrování se na plátně objevuje jak takž viditelný obraz. Obecenstvo zbystří. Začíná napínat uši. Dramatická pomlka však ústí do všeobecné rezignace. Jemný šepot počítače je takřka neslyšitelný. Nezbytné reprobedny zůstaly ve Zlíně. Éra němého filmu je zase zpátky!

Navrhuji zrušení představení a rozžehnutí světel. Samarinevolnictvo, usazené v prvních řadách však odmítá. Nechce přijít o možnost prezentace vlastního hereckého umění, když obsadilo všecky hlavní role.

Němí hrdinové tedy ovládají plátno a já se snažím o komentování filmového dění. Sotva načnu souvislou větu, děj se hned posune někam jinam. Chytám se znovu, ale situace se opakuje. Tragikomedie končí až po dvaceti nekonečných minutách. Chudáci diváci!

Situaci naštěstí zachraňuje poslední dějství. Ke slovu se dostávají autentičtí aktéři.

Sdílejí své vzpomínky na dávné ukrajinské časy. Vystavené snímky tak dostávají ostřejší kontury. Podkarpatská realita se prezentuje v plnějším podání. Pokud někdo nepatrně vybočuje, pak je to určitě Zdeněk. Na otázku, co ho motivovalo k dobročinné návštěvě Ukrajiny, odpovídá překvapivě: „Ženská“! Přestože to nebylo hned, dočkal se. Ale až doma v Česku. A není zdaleka sám. Mezi přítomnými jsou tři páry, u kterých více či méně ukrajinské dobročinění figuruje. Kromě nich se ví o nejméně dvou dalších. Ty se už ale překulily do stavu manželského.

fronta

Happy end zajišťuje finálová ochutnávka. Vyhládlé davy jsou dokonce ochotné vystát frontu. Obsluhující majitelka Soňa, jakkoli vitální, sotva stíhá. Ukrajinský trojboj slaví ve Vitalitě nekompromisní úspěch.

šenkýřka Soňa

ochutnávka

Nekonvenční vernisáž v poněkud volnějším duchu končí až po další hodině. Setkání dobrých lidí se obvykle protahují. Jestli do této krevní skupiny někdo patří především, pak to nepochybně budou dobrovolníci.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

a na dokreslení ještě několik záběrů: