JAK TO ŘEŠÍ V BANGLADÉŠI

-beseda, výstava, ochutnávka-

______________________________________________________

jídelna - kavárna Vitalita, Valašské Meziříčí

 tisková zpráva

Klub zdraví Valašské Meziříčí ve spolupráci se Zdravým městem a zlínským humanitárním sdružením Samari pořádá ve čtvrtek 21. března  2013  od 18. hodin v prostorách Domu služeb na Křižné ulici (v někdejší cukrárně) besedu Petry Novákové pod názvem Jak to řeší v Bangladéši. Součástí akce bude vernisáž výstavy fotografií a tradiční ochutnávka, obojí v bengálském stylu. Výstava  potrvá do 21. dubna 2013. Po celou dobu trvání výstavy bude na zmíněném místě možnost přispět finančním darem na nákup moskytiér pro nejchudší rodiny z malárií ohrožených oblastí.

Ing Petra Nováková, pocházející z Dolní Lhoty u Luhačovic, vystudovala v létech 2003 – 2007 Universitu Tomáše Bati ve Zlíně, obor marketing. Už jako studentka se zapojila do organizování dobročinných aktivit. Bezprostředně po skončení studia iniciovala založení humanitárního sdružení Samari, jehož se stala místopředsedkyní a od roku 2010 předsedkyní. Bezmála pět let je rovněž vedoucí projektu Paprsky naděje, zabývajícího se zprostředkováním  vzdělání  (tzv. adopcí na dálku) pro nejchudší děti z Bangladéše. Nejlidnatější zemi světa v rámci monitorovacích misí také  několikrát osobně navštívila. V současné době může díky jmenovanému projektu navštěvovat školu více než 270 dětí z nemajetných rodin. Mezi českými sponzory se kromě jednotlivců  nachází také několik školních tříd či zájmových kolektivů. Měsíční školné pro žáka docházejícího denně do školy činí 460 Kč, v případě, že musí bydlet na internátě, je to o dvě stě korun víc. Zmíněná částka rovněž zahrnuje výdaje na stravu, pomůcky a školní uniformu. Nedílnou součástí projektu je rovněž zdravotní osvěta a prevence před nemocemi, především malárií. Pro stovky bengálských rodin tak mohly být, díky našim dárcům, zakoupeny nezbytné moskytiéry.

Petra Nováková, která své vyprávění doplní promítáním fotografií, se zmíní také o politické, sociální a ekonomické situaci nejnuznější asijské země. Účastníci budou mít možnost nahlédnout do kraje, kterému se běžní turisté z mnoha důvodů vyhýbají.     

(více: www.samari.cz)

_________________________________________________________________________________

předstartovní

interview s Petrou Novákovou

1-Petro, prozraď nám, prosím, pár základních informací o Bangladéši.

Bangladéš je jedna z nejchudších zemí na planetě. Tento stát leží mezi Indií a Barmou a je rozlohou velký přibližně jako bývalé Československo, ale žije zde asi 161 milionu obyvatel. Díky velkému přelidnění přežívá asi 50 procent obyvatelstva pod hranicí chudoby. Lidé v Bangladéši se živí především zemědělstvím a proto jich značná část žije na venkově.

2- Jak bys popsala krajinu této země?

V Bangladéši nejsou téměř žádné kopce. Je to rovinatá, věčně zelená krajina plná rýžových políček. Tato země je protkána různorodými vodními toky, které brázdí staré dřevěné loďky místních rybářů, ale i staré rezivějící lodě převážející auta z břehu na břeh. Na severu jsou velké čajové plantáže a na jihu zase národní parky plné exotických dřevin a zvířat. 

3-A co všední život obyčejných lidí?

Všední život obyčejných lidí je skoro stejný jako u nás. Muž od rána do večera pracuje, aby uživil svou rodinu. Často pracuje jako námezdní síla na polích nebo při budování rybníků. Když má rodina štěstí, vlastní malý obchůdek. Žena se stará o děti, dobytek a domácnost. Většinu času jí zabere příprava jídla. Žena musí najít něco, čím zatopí a udrží oheň, obstarat levné potraviny a připravit samotné jídlo. Děti také pracují a to na poli, pečují o dobytek, nebo ve velkých městech prodávají např. noviny, květiny, případně žebrají. 

4-Jaký je zde politický systém?

Bangladéš je parlamentní republikou v jejímž čele stojí předseda vlády. V tomto případě spíše předsedkyně vlády, Hasina Wazed. Politická situace v Bangladéši se poslední dobou stále zlepšuje. Ale dříve nebyly výjimkou veřejné vládní nepokoje, kdy se opoziční strana vzbouřila proti vládnoucí straně. V takovém případě vyšli do ulic příznivci opoziční strany a situace byla velmi nebezpečná.

5-Jak v této zemi řeší sociání záležitosti?

Téměř nikdo ze zaměstnanců a zaměstnavatelů neplatí zdravotní ani sociální pojištění. Proto v případě nemoci se o nemocného musí postarat rodina a zaplatit všechny účty za vyšetření, léky, pobyt v nemocnici i jídlo. V nemocnicích řada nemocných nemá ani vlastní postel, spí na zemi na rohoži. Bengálci také nedostávají žádné důchody a proto pracují, dokud jim to síly dovolí. Pokud už nemůžou pracovat, stará se o ně rodina. Jsou ale i případy kdy tito lidé musí žebrat a spoléhat se na milosrdenství ostatních lidí. Centra měst jsou plná žebrajících seniorů, handicapovaných lidí a dětí z chudinských čtvrtí.

6-Jak vypadá Bangladéš po stránce náboženské?

Bangladéš je muslimský stát, pouze 16 procent obyvatel má jiné vyznání a to především hinduistické. Lidé se ale většinou navzájem tolerují a žijí vedle sebe v míru. I když, najdou se i případy násilí vůči lidem jiného vyznání.

7-Projevuje se zde vliv islámu, coby majoritního náboženství? Jak?

Vliv islámu se samozřejmě projevuje a nejen v tom, že v pátek mají muslimové hlavní motlitby a tudíž je to ta nejlepší doba na cestování. Ulice nejsou vůbec ucpané :) Samozřejmě nejvíce záleží na lidech, kteří toto náboženství vyznávají. Viděla jsem muslimskou rodinku, kdy žena na veřejnosti nadávala svému muži. Zažila jsem také nenávistné pohledy muslimských žen pod burkou, které byly pobouřeny tím, že ji nemám. Slyšela jsem i příběhy, kdy muslimové vyhnali hinduistické nebo křesťanské rodiny z vesnice, jen kvůli jejich náboženství. Ale celkově vzato, tito lidé žijí vedle sebe bez velkých konfliktů a s jistým respektem k ostatním.

8-Jaké jsou možnosti vzdělání, uplatnění?

Školství v Bangladéši je rozděleno do tří stupňů. Na první stupeň chodí děti do 5 let a učí se základy jako bengálštinu, počítání, malování atd. Na druhém stupni děti do 12 let své vzdělání prohlubují a poté se zaměřují na odborné předměty podle toho, jaké zaměstnání se rozhodly vykonávat. Třetí stupeň představuje univerzitní vzdělání. Řada dětí dokončí jen základní vzdělání ale i to, že se naučí číst, psát a počítat je v Bangladéši velký úspěch. Už tím se mu otevírá lepší budoucnost. Když ještě získá odborné vzdělání jako například opravář rikší nebo učitel, nemusí se strachovat o svou budoucnost.

9-Na jakém principu zde funguje váš projekt "Paprsky naděje?"

Školní docházka je zde sice povinná, ale ne všechny děti do školy chodí. Velmi často jsou školy jen ve velkých městech a tak děti na vesnici se do nich nemají možnost dostat. Navíc školní poplatky velmi zatěžují rodinný rozpočet. Kromě školného je nutné zaplatit také školní pomůcky, učebnice, uniformu atd. Na tyto vymoženosti rodina velmi často nemá peníze. Cílem našeho projektu je nabídnout možnost vzdělání právě dětem z chudým rodin.

10-Co děláte proto, aby peníze sponzorů nebyly zneužity?

Spolupracujeme s organizací, která se touto činností zabývá již řadu let. Také spolupracujeme s MUDr Milanem Moskalou, který v Bangladéši dlouhodobě žije se svou rodinou. Podnikáme do Bangladéše i monitorovací cesty, na kterých osobně navštěvujeme naše školáky ve školách. Zjišťujeme, jestli děti opravdu dostaly to, co jim z darů sponzorů náleží.

11-Kolik dětí či studentů v Bangladéši je do vašeho projektu zahrnuto?

Celkem je v našem programu sponzorováno 254 školáků a dalších 220 dětí na sponzorování stále čeká.

12-Kolik lidí z České republiky se na projektu podílí a co jim to přináší?

V současnosti tyto děti podporuje 97 sponzorů z České republiky i ze Slovenska.

13- Mohou se zapojit také školní či jiné kolektivy? Máte i takovéto případy?

Ano, mezi sponzory najdeme i různé kolektivy. Děti například sponzoruje učitelský sbor, třída pracovní kolektiv nebo skupinka kamarádů.

14-Jakým způsobem se může případný zájemce přihlásit a co ho to bude stát?

Stačí nás kontaktovat na mailu samari@samari.cz, telefonu 577 012 084, mobilu 777 808 777 nebo nás navštívit v naší kanceláři ve Zlíně, Burešov 4886. Zájemce si vybere konkrétní dítě, kterému chce pomoci a my s ním uzavřeme darovací smlouvu. Sponzor od nás dostane kartu s bližšími informacemi o dítěti, každý rok aktuální fotografii a vysvědčení. Podpora denního školáka vyjde na 460 Kč měsíčně a internátního školáka 640 Kč měsíčně. Tento dar je možné odepsat z daní.

Děkujeme za odpovědi.

_________________________________________________________________________________

_________________________________________________________________________________

_________________________________________________________________________________

BYLO, NEBYLO:

První jarní den je ve znamení příprav na malou ochutnávku, krátkou besedu a dlouhou výstavu, vše v bengálském stylu. Zatímco si vitální kuchařky pohrávají s bangladéšskými recepty, paní Marie Haluzová pečetí pokladničku. Během celého měsíce by v ní měly přistávat finanční prostředky na nákup moskytiér pro nejchudší rodiny z malarických oblastí.

Před vlastním začátkem besedy je také třeba vyměnit obrázky z Ukrajiny, které Vitalitu zdobily minulý měsíc, za podobné záběry z poněkud exotičtější Bangladéše. Je třeba rovněž nastavit dataprojektor včetně nezbytných reproduktorů. Všechno se daří až na ony zprostředkovatele zvukového záznamu. Při napojení na síť v nich začne rachotit a dokonce málem šlehat bengálský oheň. Podobně jako minule s Ukrajinou, i tentokrát se bude jednat o připomínku éry němého filmu.

Netušíme, čím jsme si to zasloužili, ale k našemu nemalému překvapení se tu před začátkem opět objevuje známá akční dvojka z Televize Beskyd. Mikrofon i kamera se v režii Dáše Církvové přemísťuje z místa na místo, aby valašské televizní obci zprostředkovala aspoň něco z minulých aktivit, budoucích informací i přítomné atmosféry.

Prezentované snímky od nejméně čtyř přímých účastníků Bangladéše jsou jedním z hlavních lákadel dnešní akce. Výstava už před léty oblétla doslova celý Zlín i jeho nejbližší okolí. Kromě středo a vysokoškolského prostředí zavítala rovněž do obchodních řetězců, státních institucí, městského divadla či do otrokovického  podniku Barum Continental.

Natěšení posluchači se usazují kolem stolů i na rozvrzané skládací židle, personál stojí v pozoru a vedoucí Klubu zdraví zdraví jak účastníky, tak nejvyšší náčelnici Samari, Petru Novákovou, která je hned dvakrát překřtěna na Němcovou.

Následující půlhodina je už v plné režii zmíněné Petry. Během čtyř monitorovacích cest do nejlidnatější země světa posbírala bezpočet zajímavých informací. Popis krajiny, politického systému i života obyčejných lidí dokreslují dataprojektorem přenášené fotografie. Exotický svět málo známé země je natolik zajímavý, že stávkující reproduktory, na rozdíl od minulé besedy, nikomu nechybí.

Zlatým hřebem večera je i tentokrát neodmyslitelná ochutnávka. Bengálské menu z kulinářské dílny paní Buriánové slaví takový úspěch, že pro případné opozdilce nezůstane ani drobek.

Nejméně celou další hodinu se kolem stolů pojídá  a jak to u dobrého jídla bývá, i o všem možném povídá. Kluby zdraví začínají pomalu dýchat skutečnou klubovou atmosférou. Jak se zdá, lidé se během besedy nakazili. Usmívají se skoro jako jejich bližní v Bangladéši. Podle nějakého výzkumu mají být obyvatelé nejnuznější asijské krajiny zároveň nejšťastnějšími lidmi na zemi.

  ((( - vždy s úsměvem - )))