Velký Javorník
- JAVOR série 2013 - II -

Javorník, Javorník, přes Javorník chodník, zpívá se v jedné valašské lidovce. Je červeně značený a pokud se po něm vydáme jihozápadním směrem, stačíme navštívit hned tři Javorníky. Jeden Velký, přesahující kilometrovou výšku a dva Malé, které jsou jen o něco nižší.

Předpověď je více než bídná. Celou neděli se má střídat déšť s přeháňkami, mrakozpytci v některých oblastech vyhrožují  i povodněmi. Nebe je k nám však tradičně milosrdné.  Prší všude kromě našeho Dálného východu. Ráno je nejdřív mlhavé, poté blankytně modré a zbytek dne už jen přizdobený většími či menšími mraky.

Ranním autobusem do Karlovic jede pouhá čtveřice chůzemilovných duší. Notorická stálice Hana, budoucí nevěsta, zaspala v Jablůnecké dolině. Sobotní randění pod Špilberkem se jí poněkud protáhlo. Nahání nás proto po ránu ve svém tmavě modrém Cadillacu a přibírá coby spolujezdce, svoji rodnou matku Vlastu. Na trase k javornickému hřebeni nás dohání další spolehliví Jablůnčané ve složení upovídaná Jana, naslouchající Tom a takřka mlčenlivý pes.

Nejpůvabnější je podle očekávání otevřený úsek mezi Velkým Javorníkem a Ztracencem. Temné listy kyčelnice tu nádherně kontrastují se svěží jarní zelení borůvčí. Západní horizont zdobí namodralé beskydské kopce táhnoucí se od valašského Radhoště až ke slezskému Polomu. Včerejší příděl vláhy připomíná bohatě orosená tráva, lesknoucí se kaluže a naše po kolena zablácené nohavice.

Portáš a Kohútku dnes okupují nečekaně početné davy dvou národností. Od Váhu sem přitáhli Slováci, od Bečvy Valaši. Což je netřaskavá směs zaručující pohodové soužití. Tradiční přeshraniční radovánky by se měly i letos obejít bez obětí. Slivovice na obou stranách hranice už naštěstí došla..

Došla sem i převážná část naší zcestné roty. Její přesná polovina se na slovenské čáře nasouká do Češkovic přibližovala a v jeho útrobách  pak pohodlně dodrkotá do centra Valašského království. Ostatky, vedené psovitou šelmou Mejou pokračují krajinou jiných šelem dál. Poslední úsek  klesající k vlakové zastávce Bařiny (velemoudrými úředníky překřtěné na Huslenky) se odvíjí v malebné valašské krajině a ve slušném kvaltu. Pacifik, řítící se z Kančích hor je nakonec v mírném předstihu zastižen.

                                    

                                                                           

Spokojenost je i tentokrát přenáramná. Ideální počasí, parádní krajina a v nohou pětatřicet kiláků. Tomu se říká extrémně vydařená neděle. Takže, pokud dožijeme, za měsíc na dalším Javorníku, popřípadě Javorině… 

((((((((((-: O :-))))))))))

ARGENTINA
horizontálně i vertikálně

BESEDA S OCHUTNÁVKOU
--------------------------------------------------------------------------

Petr Rohan pochází z Brna, nyní pracuje jako křesťanský kazatel v Ostravě. Mimo to je však rovněž vášnivým cestovatelem a milovníkem přírody,  zejména hor, kterých už viděl pěknou řádku. Těch významných v Evropě, kde by nebyl, je jen málo. Na svých cestách mimo Evropu navštívil dvakrát Indonésii, pak Kanadu a následně Jižní Ameriku, které bude věnována přednáška.

---------------------------------------------------------------------------------

MINIDIALOG (otázky Pavel Kostečka):

Co Tě táhne k cestování?

>

> Touha poznat nová místa a nové lidi. Zřejmě je za tím také touha po dobrodružství.

>

>  Proč zrovna hory?

>

>  Odpovědět na tuto otázku  je obtížná. Je to vlastně směs motivací, která mne táhne do hor. Je to snad touha po kráse, touha překonat sám sebe při neobvyklých sportovních výkonech. Možná tam jde také o určitou duchovní zkušenost.

>

>   Památky Tě tolik nezajímají?

>

>  Zajímají. Dříve jsem jezdil jen do hor, ale dnes rád navštěvuji i místa kudy kráčela historie a hledám zde  zajímavé příběhy a skutečnosti, které pomáhají pochopit přítomnost.

>

>  Oslovují Tě Tvé cesty nějak i duchovně?

>

>   Při cestování a zejména v horách si uvědomuji mnohem více svou nepatrnost a závislost na Boží moci, která nás všechny přesahuje.

>

>  Jaký je Tvůj nejsilnější zážitek z poslední cesty? Můžeš rozdělit na pozitivní i negativní.

>

>  Překvapivě to nejsilnější se nestalo v horách, ale v civilizaci, kde nám přímo z autobusu ukradli všechna zavazadla.

>

>  A co tuzemská příroda? Máš ji rovněž tak dobře procestovanou?

>

>  Některá místa velice dobře, ale mnohá jsem ještě ani nenavštívil.

>   Které další místo by jsi rád navštívil?

>

>  Mám mnoho snů, ale zatím žádný jasný cíl.

----------------------------------------------------------------------------------

Petr Rohan přichvátal z černé Ostravy, aby udělal tečku za sérií jarních cestovatelských besed v meziříčské Vitalitě. Bezmála pětadvacet přítomných mělo možnost zcela zdarma zavítat do světa protinožců, vzdáleného více než dvanáct tisíc kilometrů. Právě tam se před časem Petr vypravil, aby se svou statečnou chotí vystoupali na bezmála sedm tisíc vysokou horu. Jedná se o nejvyšší bod zmíněné Argentiny, Ameriky a pokud bychom vynechali Himaláje, tak celého světa. Čtrnáctidenní výšlap na jihoamerickou „větrnou hůrku“ ve zdraví přežili a tak si po sestupu ještě odskočili za tučňáky do Ohňové země na jihu, k vodopádům řeky Paraná na severu a ke spoustě dalších zajímavých míst. Jak už se to v těchto končinách stává, ani tato nevšední cestovatelská dvojka se tu nevyhnula okradení. Přišla sice o veškerý mobilní majetek v hodnotě nějakých osmdesáti tisíc korun, nikoliv však o život a o naději. Ta zůstává i pro nás, protože Argentina nebyla zdaleka jejich jedinou navštívenou destinací. Někdy příště se můžeme těšit na jinou oblast protinožců, třeba na Papuu – Novou Guineu.

Třešničkou na  dortu se i tentokrát stala ochutnávka. Vegetariánská jídelna pochopitelně neservírovala světoznámé steaky, ale jihoamerický trojboj v podobě skvěle ochucené polévky zvané argentinský hrnec,  velezdravý černý chleba a slepené perníky neodolatelné chuti nejznámější pochoutku zmiňované země hravě nahradily.

------------------------------------------------------

ARGENTINA očima manželů ROHANOVÝCH

a nakonec ještě pár receptů pro ty, kteří chyběli:

Argentinský chléb chimichurri v domácí pekárně

Ingredience:
240 ml vody
1½ PL vinného octa
3 PL olivového oleje
1/8 KL cayennského pepře
3/4 KL sušená dobromysl
1½ rozetřených stroužku česneku
1 PL cibule nakrájené na kostičky
3 PL nakrájené petrželky
1½ KL soli
1 PL cukru
3 PL pšeničných otrub
720 ml pšeničné mouky
1 3/4 KL sušeného droždí

Postup

Všechny ingredience dejte do domácí pekárny v tom pořadí jak je uvedeno v návodu pro vaši pekárnu. Program nastavte na „Základní“ (basic) a pekárnu spusťte.Nebo zpracujte ve větší míse, nechte na teplém místě vykynout a upečte ve formě.

Argentinský hrnec - Carbonada Criolla (původní masová varianta)

Ingredience:

3 lžíce olivového oleje
900g hovězího masa na minutky, nakrájeného na 3cm kostky
4 velké rajčata na hrubo pokrájená
1 zelená paprika na hrubo nakrájená
3 stroužky česneku, utřeného
2 bobkové listy
1 lžička rozdrceného dobromyslu
sůl a pepř podle chuti
500ml kuřecího vývaru (i z kostky)
250ml suchého, bílého vína
3 moučné brambory, na 3cm kostky nakrájené
3 sladké brambory (batata, povíjnice jedlá), na 3cm kostky nakrájené
200g kukuřičných zrníček, zmražených, sterilovaných, nebo z čerstvé kukuřice
2 menší cukety, na malé kostky nakrájené
2 broskve na kostky nakrájené
2 hrušky, bez jadřince, na kostky nakrájené

Postup

Rozehřát olej v kastrole a na rychlo postupně osmažit maso. Vyjmout maso a dát stranou. Smažit rajčata, cibuli, papriku a česnek do měkka. Přidat víno, vývar a koření, přivéct do varu a uvolnit hnědé, připečené kousky na dně kastrolu. Vrátit maso do hrnce a přidat obojí brambory. Přikrýt a dusit po 15min. Přidat cukety, kukuřici a dusit dalších 10min., až je zelenina skoro měkká, potom přidat ovoce a dusit dalších 5min.

Argentínské chutné cukroví -Alfajores de Dulce de Leche  

Ingredience:

4 hrnky polohrubé mouky + více na vál
6 lžic mletého cukru
340g másla nakrájeného na kousky
120ml vody
hrubý cukrářský cukr na posypání
Dulce de Leche:
2 konzervy 400ml slazeného kondenzovaného mlé­ka

Postup

Připravit plech vyložený pečícím papírem nebo silikonovou podložkou na plechy a kulatou vykrajovací formičku asi 4cm velkou.
Do mouky s cukrem vložit máslo a pomocí dvou nožů, nebo studených rukou vše vypracovat na drobty (jako na drobenku). Potom v pramínku přilévat vodu, až se utvoří těsto, které drží pohromadě (nepřepracovat). Rozdělit těsto na půl a zabalit ho do plastického filmu ve tvaru disků. Vložit do ledničky na 1 hodinu.
Předehřát troubu na 180°C.
Na čistém trochu pomoučeném vále vyválet těsto na 7mm. Formičkou vypíchat kolečka a ty poskládat na připravený plech. Stejně pokračovat s druhou polovinou těsta. Nakonec dát dohromady všechny zbytky a znovu je vyválet a vypíchat z nich kolečka. Polovinu koleček posypat hrubým cukrem.
Péct po asi 15min., až jsou kolečka zlatohnědá. V polovině pečení rotovat plech. Nechat cukroví vystydnout na mřížce.
Asi 30min. před podáváním (ne déle) rozetřít 2 lžičky Dulce de Leche na spodek nepocukrovaných koleček. Nahoru položit pocukrované kolečko. Ihned cukroví podávat.
Nepotřené cukroví skladovat až týden ve vzduchotěsné nádobě a přikryté Dulce de Leche po stejnou doby v chladničce.

Dulce de Leche:

Nalít kondenzované mléko do ohnivzdorné misky, položit ji na napařovač nad pomalu vařící vodu. Přikrýt dobře přiléhající poklicí a vařit. Každých 10–15min. zamíchat. Vařit asi 5 hodin, až je mléko husté a je medové barvy. Sejmout s ohně a našlehat dřevěnou vařečkou do hladka. Přendat do čisté mísy a přikryté uložit na několik hodin, nebo do druhého dne do chladničky.

Možno připravit přímo z karamelizovaného kondenzovaného mléka.-------------------------------------

(((((((-: dobrou chuť :-)))))))