Velký Javorník
- JAVOR série 2013 - II -

Javorník, Javorník, přes Javorník chodník, zpívá se v jedné valašské lidovce. Je červeně značený a pokud se po něm vydáme jihozápadním směrem, stačíme navštívit hned tři Javorníky. Jeden Velký, přesahující kilometrovou výšku a dva Malé, které jsou jen o něco nižší.

Předpověď je více než bídná. Celou neděli se má střídat déšť s přeháňkami, mrakozpytci v některých oblastech vyhrožují  i povodněmi. Nebe je k nám však tradičně milosrdné.  Prší všude kromě našeho Dálného východu. Ráno je nejdřív mlhavé, poté blankytně modré a zbytek dne už jen přizdobený většími či menšími mraky.

Ranním autobusem do Karlovic jede pouhá čtveřice chůzemilovných duší. Notorická stálice Hana, budoucí nevěsta, zaspala v Jablůnecké dolině. Sobotní randění pod Špilberkem se jí poněkud protáhlo. Nahání nás proto po ránu ve svém tmavě modrém Cadillacu a přibírá coby spolujezdce, svoji rodnou matku Vlastu. Na trase k javornickému hřebeni nás dohání další spolehliví Jablůnčané ve složení upovídaná Jana, naslouchající Tom a takřka mlčenlivý pes.

Nejpůvabnější je podle očekávání otevřený úsek mezi Velkým Javorníkem a Ztracencem. Temné listy kyčelnice tu nádherně kontrastují se svěží jarní zelení borůvčí. Západní horizont zdobí namodralé beskydské kopce táhnoucí se od valašského Radhoště až ke slezskému Polomu. Včerejší příděl vláhy připomíná bohatě orosená tráva, lesknoucí se kaluže a naše po kolena zablácené nohavice.

Portáš a Kohútku dnes okupují nečekaně početné davy dvou národností. Od Váhu sem přitáhli Slováci, od Bečvy Valaši. Což je netřaskavá směs zaručující pohodové soužití. Tradiční přeshraniční radovánky by se měly i letos obejít bez obětí. Slivovice na obou stranách hranice už naštěstí došla..

Došla sem i převážná část naší zcestné roty. Její přesná polovina se na slovenské čáře nasouká do Češkovic přibližovala a v jeho útrobách  pak pohodlně dodrkotá do centra Valašského království. Ostatky, vedené psovitou šelmou Mejou pokračují krajinou jiných šelem dál. Poslední úsek  klesající k vlakové zastávce Bařiny (velemoudrými úředníky překřtěné na Huslenky) se odvíjí v malebné valašské krajině a ve slušném kvaltu. Pacifik, řítící se z Kančích hor je nakonec v mírném předstihu zastižen.

                                    

                                                                           

Spokojenost je i tentokrát přenáramná. Ideální počasí, parádní krajina a v nohou pětatřicet kiláků. Tomu se říká extrémně vydařená neděle. Takže, pokud dožijeme, za měsíc na dalším Javorníku, popřípadě Javorině… 

((((((((((-: O :-))))))))))