ZCHUDNI

na Kráľovej studni

 - část druhá –

Zatímco naše základní, málo svatá trojice už díky Kráľovej studni stačila tak či onak zchudnout, zbývající pětka na tom právě usilovně pracuje. Zrovna v tuto chvíli patrně posunuje své batohy obtěžkané tělesné schránky do vyšších pater, aby zvýšenou svalovou aktivitou snížila výsledný údaj na cejchovaných vahách. Ve smrekovském sedle se vynořuje  ještě za denního světla.

Za chvíli ji už vítá teplá náruč vyhřáté salaše, jakož i stejně horké objetí vrátného Marťana. Obyvatelé vícepokojových bytů však hned na prahu narazí na menší problém. Deset metrů čtverečních  bude hostit až osm duší. Vyznavačům bohatého prostoru nezbude než zchudnout. Především v nárocích na osobní pohodlí. Neprostorná ubytovna je však v mnohém obohatí. Přinejmenším v poznání, jak sladce chutná těsná spolupráce. Samozřejmě za předpokladu, že prostor ovládne špetka respektu, hrst humoru a náruč tolerance. Jak se zdá, současná osma oplývá vším jmenovaným. Příští tři čtyři dny spolužití tak nemohou být jiné než pohodové.

Ještě před rozbřeskem dalšího dne vyráží Dominátor do ranního šera. Respektovaný fotograf, ke kterým bezesporu odedávna náleží, totiž dávno ví, že inteligentní lovec obrázků operuje především za úsvitu či za soumraku. Přes den, jak tvrdí Jiří Kolbaba, buďto slastně podřimuje v pelechu nebo čte dobrodružnou či zamilovanou knížku.

Ohnivý kotouč, který své nové narození avizuje už dlouho dopředu, se vynořuje z obnaženého  horského hřbetu jen kousek od Križné. Nejméně hodinu se potuluji po holých pláních a pozoruji stále se měnící náladu pomalu osvěcované krajiny. Současným vyznavačům virtuální reality to sice  nic neříká, ale k nám, patrně posledním žijícím romantikům, toto nonverbální sdělení promlouvá naprosto srozumitelnou češtinou.

Celé příští dva dny tady vládne spontánní, dokonale fungující „cochcárna“. Nikdo nic neorganizuje, každý si tedy dělá to, na co má právě náladu. Zatímco se většinová sedma ubírá ve stopách mé včerejší cesty, já si v absolutním poklidu užívám náramně přívětivých paprsků podzimního slunce. Anebo se v utajení prodírám okolními pralesy či se jen tak poflakuji po  okolních lučinách. Samozřejmě i s fotoaparátem, kterému ani teď není dopřáno pořádně si odpočinout.

Před soumrakem si známým stoupáním vybíhám směrem ke Križné. Postupně vyběhnu až na samotný vrchol a pak ještě kousek dál. Chladnoucí slunce klesá čím dál níž. Nakonec už svým oranžovým světlem jemně ozařuje jen  oblé vrcholové partie. Široko daleko nikde nikoho. Jen mrazivý východní vítr a stále se měnící barva oblohy. Nádherná chvíle samoty a vnitřního usebrání.

Loučení se světlejší částí dne náleží ke svátostem. Rudá koule rychle padá za horizont posledních návrší Lúčanské Fatry. Križňanský Bajkonur  rozsvěcuje červená signální světla. Západní horizont mu odpovídá stejnou barvou. Od východu začínají blikat hvězdy a nad jižní obzor se vyhupuje úzký srpek měsíce. Dokonalý kýč. Naštěstí patřím mezi jejich náruživé sběratele.

Do vyhřáté salaše vpadnu až za temné noci. Opět je tu jako v úlu. Vaří se večeře, dloubá v nose, přikládá do kamen a odskakuje k venkovním vyměšovacím povinnostem. Pod vysokou vesmírnou klenbou jde i v tomto případě o nezapomenutelný, neobyčejně hluboký zážitek.

Ranní východ slunce tentokrát sdílím se svůdně štíhlou Johanou. Stojí na bílém skalnatém podstavci a do azurově modrého vesmíru svítí svou pronikavou červení. Nevědět o tom, že se jedná o kvalifikovanou  koordinátorku zlínských dobrovolníků, považoval bych ji za světici.

Podobně jako včera, i dnes jsem čirou náhodou narazil na jedlé houby z rodu čirůvek. Včerejší byly do fialova, ty dnešní září bělobou .Nebývá to sice koncem října dvakrát obvyklé, ale už třetí den budou mykoprodukty z místních zdrojů obohacovat nabídku našeho salašnického menu.

Greenhornem letošní výpravy je nápadně vysoký nápadník Johy a fryštácký  klavírista, markeťák a vůbec všeuměl, Jiří. Zatímco Johanka dospává své dvě nepříliš prohřáté noci, George vyráží na sólo výpravu bočním hřebenem. V příjemně sálajícím poledním slunci usedne na okraj svažující se pláně a svou uměleckou duši napájí  novými podněty. Sem tam svým orlím zrakem zamíří i do okolních hlubokých údolí. Co kdyby se tam zrovna promenádoval sám huňatý král? V jedné chvíli však zaregistruje nějakou pohybující se skvrnu přímo na nedaleké pasece. Zaostří, a nevychází z údivu. Mohutný míša  křižuje vrcholovou louku sotva dvě tři stovky metrů od něho. Naprosto ideální situace na pozorování. Poprvé na čundru, a hned rande s medvědem. Tak, tomu se říká opravdické štěstí!

                                      

Po dopolední službě v salaškuchyni mířím na nedaleký vrch Smrekov. Pod dokonale zašitým skalním útesem, kam nepáchne medvěd, vlk, natož homo sapiens, nejméně tři příští hodiny vystavuji své chátrající stařecké tělo přívětivě sálající sluneční lázni. Navzdory tomu, že se píše konec října a přírodní solárium se nachází ve výškách překonávajících vrchol beskydské Lysé hory. Borcům z mlhou zahalených nížin, kteří v tuto chvíli mrznou i v obýváku, to musí připadat jako čiré bláznovství.

Na zmíněném kopci vydržím až do posledního záchvěvu západajícího slunce.  V nádherném tichu a naprosté samotě nasávám posvátnou atmosféru loučení s dalším uplynulým dnem. Pozoruji nenápadně se měnící škálu lomených barev na zvlněné krajině nekonečných lesů i zářivé odstíny duhových světel na pomalu dohasínající  obloze.

Máme tu závěrečný společný večer. Větší část výpravy se za svitu čelovek vrací z návštěvy Križné a ihned se zuřivě vrhá na luštěninovou kotlíkovou bombu a lá Johana. Únava dne s vražednou kombinací napěchovaných žaludků vzápětí způsobuje náhlý, naprosto totální kolaps jakékoliv komunikace.  Jemně barokní hodslavická Wendy, ve které se harmonicky snoubí přítulná laskavost zdravotní sestřičky s dravou výbušností házenkářky nadhazuje, že poslední závěr dne by  zcela určitě neměl připomínat pohřební tryznu. Wendy zlínská, která, byť je v Naději, má reálnou šanci uplatnění v modelingu, kreativně doplňuje, že si situace žádá nějakou inteligentní společenskou hru. A hned také dává něco do placu.  Duchaplné kousky střídají čísla prostoduchá až debilní, důležitá je však skutečnost, že se pak díky osmi aktivně pracujícím bránicím chudinka salaš otřásá ve svých, naštěstí stabilních základech.

Ráno finálového dne je navlas stejné jako všechny předchozí. Slunce, modrá obloha, příjemně chladivý východní vítr a vločková kaše na snídani.  Odlišné je pouze následné balení různě promíchaných propriet. A také mírný spěch. Jedna z Wendulí musí na Moravě stihnout objednaného večerního taxíka. K našim zaparkovaným přibližovadlům to máme bezmála pět hodin svižné pěší chůze.

Loučíme se s našim luxusním útočištěm a přes nejbližší návrší míříme ke „studni“. Zamáváme „Kráľovej skale“ a začínáme se spouštět do hlubokého údolí. Proti dávné minulosti je sešup nápadně inovovaný. Skoro až ke dnu doliny klesáme po schodišti.

Dedošovská a později Gaderská dolina jsou vyhlášenými pojmy. Při nadílení přírodních krás se tady rozhodně nešetřilo. Soutěsky, peřeje, vápencovými skálami vyzdobené stráně. Sem tam nějaká hájenka. Vůně vadnoucích lopuchů a tlejícího bukového listí. Mrazivý chlad stínu i přívětivé dotyky slunečních paprsků. Podzimní Gader, to je prostě bomba!

Tři a půl hodinová cesta údolím končí, kde jinde, než v hospodě! Joha by jinak  nepřežila! Jídlo je naštěstí skvělé a eurové ceny snesitelné. I ta civilizace má nakonec něco do sebe!

Blatnické parkoviště uzavírá vandr čokoládovou tečkou. Jak se dovídáme, Marťan měl předevčírem osmadvacet. Vysokoškolsky vzdělaného opraváře bicyklů nemůže minout nejen otisk veškerých dívčích rtů, ale ani hoblované otloukání o pravou část Johančina pozadí. Jaké štěstí, že jej má přiměřeně polstrované!

Nemáme tu váhu, ale nepochybně jsme na královském vandru zchudli. Kdyby tu však přistavili zařízení, které dokáže zvážit i jiné hodnoty než hmotnost, údaj na displeji by zcela určitě prozradil hodně vysoké číslo. Nepřímá úměra se i tentokrát potvrdila. Zchudnout znamená často zbohatnout. A zdaleka nejen na „Kráľovej studni“.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------

- ahoooooj -