Na Liptově s dcerou Evou

 

 

Eva je neobyčejně milé děvče, u níž se vzácně snoubí krása hlubokého ducha, přívětivé duše a ladného těla. Přestože je o generaci mladší, patří k nejlepším kamarádkám mé půvabné choti. Bereme ji tak trochu jako adoptivní dceru. A protože koncem minulého roku dospěla k významnému životnímu jubileu, dostala od nás nenápadný dárek. Několik dní časně jarní dovolené. Samozřejmě, pod našim bedlivým dohledem:-)

 

 

 

 

Ve druhé polovině měsíce dubna proto společně vyrážíme k východu. Prvním zastavením je návrší nad rodnou dědinou jednoho z největších Slováků. Terchovské stráně už opustil poslední sníh a Jánošikovy diery lákají první milovníky příkrých skal, vodních kaskád a kovových žebříků. My se protentokrát se spokojíme jen s nenáročnou relaxační procházkou, abychom po konzumaci místní jehněčí zelňačky pokračovali přes Oravu k našemu liptovskému cíli.

 

 

 

 

 

V pohodě se protáhneme nízkým sedlem pod převysokým Velkým Chočem a za lázeňskými Lúčkami odbočujeme doleva.. Vesnička jménem Kalameny se pomalu stává pojmem. Plytké jezírko s termální vodou, kde se navíc nevybírá žádné vstupné, nemůžeme prostě vynechat. Podobně jako ostatní vyznavači teplých koupelí, se tu potom zastavujeme skoro každý další den.

 

 

 

 

Našim útočištěm se stávají rozlehlé Liptovské Sliače. Už dávno jsem z map vyzvěděl, že se tu vyskytují travertiny a z tisku vyčetl zprávu o tom , že tu kdysi nějaký neobyčejně drzý brtník málem skalpoval místního domorodce. Průjezd nezvykle dlouhou dědinou však ukazuje, že tu nežijí nebezpeční medvědi, ale milí a pracovití lidé, kteří se o vzhled svého bydliště náležitě starají.

 

 

 

 

 

Ubytování nacházíme v nádherně udržovaném apartmánovém domku na samém konci vesnice. Vlastní jej náramně sympatická rodinka středního věku, a jak se později prořekne, na nezájem o poskytnutí jejich přístřeší si určitě stěžovat nemohou. Ani trochu se jim nedivíme.

 

 

 

 

 

 

 

 

Jenom kousek od našeho útočiště se k nebi vypíná nepřehlédnutelné avantgardní stavení. Tak trochu připomíná něco jako zaparkovaný létající talíř pro mimozemšťany. Ve skutečnosti se jedná o nedávno vybudovaný katolický kostel. Tak jak už to v takovýchto případech bývá, někomu se líbí moc a jiný by jej nechal co nejdříve rozbombardovat.

 

 

 

 

 

Nechejme aktuální modernu na slovo vzatým odborníkům a porozhlédněme se raději po pozůstatcích historie. V porovnání se vzpomenutým výkřikem poslední architektonické módy působí nekonfliktně a o poznání pokorněji. Ať už se jedná o staré rodinné domky nebo jiný svatostánek z předminulých staletí.

 

 

 

 

 

Středobodem našeho pětidenního lenošení se stávají už jmenované Lúčky. Konkrétně lázeňská část, kde nechybí vodní plocha s ohřívanou teplou vodou a hlavně bazén s nahnědlou, parádně prohřátou, nepochybně přenáramně léčivou termální tekutinou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jsme na dobrovolné lázeňské dovolené, a tak si nemíníme hrát za každou cenu na Skoty. Vitální svět, což je několik druhů saun a dalších, veskrze vodních atrakcí, je taktéž našim každodenním dostaveníčkem. Nevíme, jak ostatní, ale naše rodinná trojka odtud pokaždé odchází jako znovuzrozená. A pokud dožijeme podzimu, neservírujeme si tu přesně stejné repete.
 

 

 

 

 

 

 

Malé překvapení zatím bezproblémové dovolené nám poskytuje naše přibližovadlo. Přestože ujelo teprve tisícovku kilometrů, hlásí nějakou poruchu na motoru. Nezbývá, než se s ním vypravit do třicet kilometrů vzdáleného Mikuláše. Zmíněnou nepříjemnost nahrazuje cesta kolem Liptovské Mary. Nabízí nádherná panoramata ověnčená prstenci okolních hor. Dobrou zprávou je, že i tak má  auto šanci nás dopravit až domů. Až tady se později ukáže, že za vším vězí jistý hlodavec. Mrška kuna překousala jeden z kabelů...

 

 

 

 

 

 

 

Jednoho vlahého podvečera si dopřáváme i lehkou vycházku do kaňonovité Kvačianské doliny. Donedávna tudy vedla i hlavní spojnice mezi Liptovem a Oravou. Skalnatou cestu nad strmými srázy, samozřejmě bez svodidel, jsme kdysi ještě stačili absolvovat. Někdy v polovině sedmdesátých let s docela přetíženou „dvanáctsetdvojkou“. Brzy nato riskantní komunikaci zavřeli a dneska slouží už jen pěšákům a odvážným bicyklistům.
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vraťme se však zpátky do naší sympatické dědiny. Vzpomenuté travertiny tu sice ještě jsou, ale už dávno nežijí. Soudruzi, toužící po blahu všeho lidu, kdysi minerální vodu, která tento přírodní zázrak utvářela, potrubím svedli do obydlených míst, a tak tu od těch dob ční k nebi jenom dva prázdné, trochu posmutnělé krátery.

 

 

 

 

Abychom zmíněným dobrodincům úplně nekřivdili, nechali tu trošce chutné kyselky přece jenom vytékat. Z osmi uměle vytvořených pramínků se můžete svobodně napojit, případně si bublinkovou tekutinu do zásoby načepovat.

 

 

 

Netušíme, čím jsme si to zasloužili, ale po celý čas pobytu vládne přímo ukázkové počasí. Podezříváme z toho naši adoptivní dceru Evu. Patří totiž k vytrvalým, hluboce věřícím modlitebnicím. Bylo by hříchem bezplatných nebeských darů v podobě modré oblohy a hřejivého slunce nevyužít. Někteří se oddávají lapání jarního bronzu a všichni kratším či delším procházkám. Výhledy k oběma Fatrám, Chočským vrchům a všem možným Tatrám jsou prostě nezapomenutelné.

 

 

 

 

 

 

 

Máme tu poslední podvečer a s ním i náznak loučení. Z holých návrší máváme zapadajícímu slunci i pod námi ležící dědině. Cítíme, že máme za co děkovat. Myšlenky se obracejí k poznenáhlu tmavnoucí obloze. Za chvíli je poseta miliony světélkujících hvězd. Tušíme za nimi Někoho, kdo nás má nekonečně rád...
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Další, opět nádherně slunečný den, je ve znamení návratu. Po obvyklých dopoledních lázeňských radovánkách se spouštíme kolem Váhu k západu. Příjemnou tečku nám poskytne tradiční zastavení v salaši Krajinka. Skvělé menu, převážně z ovčích zdrojů, ani tentokrát nemá chybu. S náramně příjemným pohlazením po těle i po duši se poté přehoupneme přes javornické pahrbky a údolím Rožnovské Bečvy se v poklidu dostáváme k našim trvalým hnízdištím.

 

 

 

 

Takže, milá Evo, převeliké díky! Byla jsi úžasná, a proto tě za trest opět někdy někam přiberem :-)

-----------------------------------------------------------------------------