PULČÍNSKÉ SKÁLY
- barvami hrály -
VI. díl seriálu TTT
V polovině října bývávalo indiánské léto ve svém rozpuku. Podobně jako před rokem, právě na tuto dobu plánujeme výšlap Trasou Tonka Tomance. Tentokrát směřuje do atraktivního světa Pulčínských skal. Předpovědi počasí na neděli 22.10. jsou ale nevábné. Přeháňky, případně déšť. Takže nic pro dnešní rozmazlené pecivály! Jsem svatosvatě přesvědčen, že se na místě srazu ocitnu sám. Což by mi vůbec nevadilo, protože sólo výpravy miluji. Jaké je však mé překvapení, když na parkovišti za Albertem stepuje Jindra! OK, vyrazíme tedy do skal v páru! Před trampskou hospodou na Pulčíně pak stojí povědomá černá limuzína. A v ní stálice minulých výletů, rozšafná Jarka se svým dobráckým zákonným partnerem Petrem. Za chvíli se z mlhy vynoří další auto. Dovezlo sem zatím neznámou Janu s manželem a synkem Michaelem. Když se tak dívám na tu sedmičlennou sestavu, kromě mé maličkosti, samí katolíci! Na dobu pronásledování jsou evidentně skvěle připraveni!
Sotva se vybatolíme z našich přibližovadel, nastává hostina. Buchty tentokrát nerozdává jejich dávný pravidelný dodavatel, švitořivou Jarkou zmámený Honza Zajíček, ale už vzpomínaná novicka Jana. Vypadá to, že na budoucích špacírech, na jejichž organizaci by se chtěla podílet, bude o dobroty postaráno.
Nahodíme ne sebe pršipláště a Jindra vytasí rodinný deštník. V bílé mlze a mírném dešti pomalu klesáme dolů k potoku. Sotva vkročíme do lesa, Janin manžel málem zakopne o hřiba. Začíná to nadějně!
Blížíme se ke skalám ke skalám. Vystupují z oparu a působí kouzelně. Následný výstup je lehce náročný a tím pádem docela zábavný. Ten mléčně bílý svět s prosakujícími barvami podzimního listí propůjčuje okolí tajemnou, přímo pohádkovou atmosféru.
Později se posuneme do málo známého skalního města. V dávných dobách se tu údajně srocovali tajní evangelíci ke svým bohoslužbám. Jeden z pískovcových útvarů, ke kterému se orosenými houštinami konečně prodereme, nese název Kazatelna. Skrýší, kam je možno při slídění všelijakých Koniášů zalézt, je kolem habaděj. Za našeho trampského mládí jsme je využívali k nepovolenému táboření. Nejmladší člen výpravy, nadšený skaut Michael je radostí bez sebe. Neprůchodný terén, tvořený mechem a ostružiním zamaskovanými balvany mu ani trochu nevadí. To se ovšem nedá tvrdit o Petrově partnerce Jarušce. Statečně se sice pere s nečekanými přírodními překážkami, ale v duchu si určitě přísahá, že na takovýto druh výletu už nikdy, ale opravdu nikdy více!
Konečně jsme zpátky na značce. Mokří, špinaví a někteří i docela zchvácení. Dál už to jde jako po másle. Hrbolatá polňačka s občasnými kalužemi nás vrací zpátky k cílovému Pulčínu. Déšť ustal a ustupující mlhy začínají odtajňovat okolí. Je méně dramatické než ve světě pískovců, ale úplně stejně působivé. Valašský podzim je lákavý na kterémkoliv místě a v jakékoliv podobě.
Jsme zpátky v dědině. Unisono tvrdíme, že navzdory nepřízni ze strany počasí se výlet vydařil. Nasedneme do aut a úzkou silnicí klesáme do údolí. Už dobře víme, že z mnoha důvodů si dnešní variantu TTT za týden zase zopakujeme.
Čas se posune o sedm dní dopředu. Ručička hodinek paradoxně o hodinu zpátky. Začátek údobí zimního času je ve znamení modré oblohy. Na známé odstavné ploše se objevují hned čtyři auta. Jindra opět nezklamal! Spolu s ostatními si dopřává pulčínské repete! Tentokrát ve společnosti poutníků, jejichž drtivou většinu tvoří protestanti. Doufejme, že to i se zapřísáhlým římskokatolíkem Martinem ve zdraví přežijí.
Z pohodového parkoviště, jemuž vévodí nepřehlédnutelná budova z časů reálného socialismu, se díky současnému kapitalismu stalo parkoviště placené. Stavíme se do řady a na věčnou památku pořizujeme společnou fotografii. Výrazně mezigenerační pospolitost čítá šestnáct lidských duší. K tomu ještě jedna psí. Přestože stepujeme naproti hospody, jsme absolutně střízliví. Draka má pouze nevinný andílek, tříletá usměvavá Zuzička.
Suneme se po stopách minulé výpravy. Skály jsou jako vystřižené ze žurnálu! Na zelených loukách vyrostly bělavé bedly a v temných lesích červené muchomůrky. Pulčínský svět se rozzářil tisícem barevných odstínů!
Od potůčka zamíříme vzhůru k pískovcům. Za dávných dob tu voněl dým a ozývaly se trampské písničky. Je škoda, že dnes tu tuto typicky českou subkulturu připomíná jen pamětní deska dvou mladíků. Vzepřeli se germánskému ďáblovi a škaredě na to doplatili. Jeden z nich padl jen pár dní před koncem války. Oba byli trampové...
Vytyčenou trasou stoupáme k výšinám. Nelehké nástrahy skalnatého terénu zvládá malinká Zuzanka i její o něco starší babička. Obojí za pomoci svých příbuzných. Malíř podzim ani tentokrát nešetřil barvami. Dnes je netlumí mlhavý závoj, takže přímo bijí do očí! Navíc je vidět i do nedalekého okolí. Takovou nádheru lze spatřit jen během jednoho, dvou týdnů v roce. Kdo v tuto dobu doma čučí do knížky či obrazovky, má hřích! Autentická příroda mu o Bohu prozradí mnohem, mnohem víc!
V blízkosti někdejšího hradu si dopřáváme lehké spočinutí. Před týdnem jsme tu byli úplně sami, tentokrát nás míjí celá řada podobně potrefených výletníků. Sotva zlikvidujeme nějaký ten v baťůžku poponášený žvanec, vydáme se po stopách minulé výpravy. Prolezeme jižní variantu skalního města a kolem kempu Orlů dojdeme ke známé Anconě. To byly názvy trampských osad, které se v těchto místech týden co týden kdysi scházely. Dnes tu putují celé davy. Většinou v zimě. To se tady objeví velké a nádherně probarvené krápníky či ledopády.
Vší silou se z kaňonu vydrápeme na náhorní plošinu. Někteří pokračují značenou cestou k Pulčínu, nenapravitelní zvědavci si dopřávají ještě jednu kamennou variantu. Znovu se proplétáme labyrintem převisů, mechem obalených skal a padlých lesních velikánů. A opět k nemalé radosti rozdováděných skautíků. Tentokrát se jich tu srotila celá trojice.
Povědomá trasa k dědině je i dnes vyzdobena podzimem namíchanými zemitými tóny. Buky, javory, habry i břízy kontrastují s temnou zelení smrků a vzrostlých jedlí. Poslední letošní trávu oblého návrší spásá početné stádo bělavých býků a jalovic. Do měsíce se krajina výrazně promění. Listopadové plískanice možná vyústí do svištícího severáku a mrazivé kateřinské zimy. Právě jsme využili poslední víkend klasického valašského podzimu.
Cíl nenáročného špacíru je, jako obvykle, u hospody. Trampská putyka U Williho připomíná muzeum. Na stěnách visí nejenom tuzemští prezidenti od Havla zpátky, ale i rudý bratr Stalin se svým známým výrokem: „ Je třeba skoncovat s alkoholem, soudruzi!“ Pohled do sálu však napovídá, že jej nikdo neposlouchá…
A tak raději zamíříme na čerstvý vzduch, poplácáme se po zádech a společně usoudíme, že největší tulák všech dob, jemuž je seriál zasvěcen, by měl radost. Trasou Tonka Tomance na Pulčínské skály se nadvakrát vypravilo celkem třiadvacet poutníků, Takže, na viděnou za měsíc! Poslední, sedmé dějství TTT by se mělo odehrát někde v blízkosti tulákova bydliště, tedy v zalesněné oblasti jeho milovaných Hostýnských vrchů.
