ZA BRATRY NA FATRY
Na Fatry za slovenskými bratry jsme jezdili odnepaměti. Zatímco jsem tam dřív brával své ratolesti já, tentokrát, když je jim kolem padesátky, mě přibalují ony. Jednoho srpnového odpoledne tedy zamíříme bílým fordem pod namodralý vrchol fatranského Kriváně a v sympatickém kempu Trusalová vztyčíme dva stany. Pod taktovkou akční dcery Ester dochází k nezbytnému vyladění dechu i úsměvů a poté už čeká posezení u ohýnku, který ve speciálním lavoru plápolá až do pozdního večera. Hned druhý den zamíříme na hřeben konkurenční Velké Fatry. Ze Smrekovice nás kroky vedou přes Skalnou Alpu až na nejvyšší bod jehlanovitého Rakytova. Potkáváme tu nejen manželskou dvojku z moravských Boskovic, ale i dvě chrabré amazonky od Piešťan. Blížící se bouřka poté zavelí k návratu k zaparkovanému autu, které nás po skvělém obědě v útulné kolibě přemístí ke známému zatopenému lomu Rieka poblíž Kraľovan. Jakkoliv je zde dlouhodobý zákaz vstupu i koupání, obojí se stále utěšeně nerespektuje. Za povšimnutí tu, kromě vnadných slečen, stojí i nejrůznější protichůdné nápisy. Smočení v osvěžující vodě tentokrát pomineme, zato si ani tentokrát neodpustíme posezení u večerního ohně. Třetího dne jsou avizovány bouře, blesky a lijáky, takže hory měníme za vodu. Skoro celý den pročvachtáme v nepříliš vzdálené Bešeňové. A s nostalgií zavzpomínáme, jak jsme se tu před čtyřiceti roku zadarmo vyhřívali v obrovské tůni uprostřed pole, do níž velké potrubí nepřetržitě chrlilo hektolitry nazrzlé termální tekutiny. Poslední oheň plápolá až do půlnoci. Slunečné ráno sice provokuje k dalšímu výletu, nejrůznější domácí povinnosti nás ovšem nutí k likvidaci tábora. Ještě před polednem tedy osedláme naše společné přibližovadlo a kromě minizastávky ve varínském kempu se nepřetržitě suneme až k domovským valašským končinám. V dobré náladě a s náručí nečekaně příjemných vzpomínek...
Žádné komentáře:
Okomentovat