CESTOU NA VARTOVNU
lidí jen poskrovnu
- ekušpacír č. 4 -
Ekušpacír číslo čtyři sice neoplývá vysokou účastí, zato mu nechybí ideální počasí a tradiční skvělá nálada. V počtu osmi duší nejméně tří generací se potkáváme na hranici zlínského a vsetínského okresu. Organizátorka akce, neúnavná oznická aktivistka Jana, hned na startovní čáře rozdává tradiční domácí buchty a na zahřátí rozlívá teplý, skvěle ochucený čaj vlastní výroby. Pokud se zaměříme na ekumenickou stránky výšlapu, musíme s politováním konstatovat, že scénu opět suverénně ovládli zástupci církve obecné. Protestanty zde reprezentují pouze dva problematičtí jedinci. Jeden je napůl katolíkem a druhý zkrachovalým adventistou.
Po žluté turistické značce vyrážíme ze Syrákova na krátkou hřebenovou trasu mířící k populární rozhledně na vrchu Vartovna. Kamenitá lesní cesta vede nejprve lesem, který později vystřídají otevřené louky s občasným výskytem barevných pozdních květů.
Ale nejen květy zdobí okolí zmíněné hřebenovky. Poslední zářijová neděle místy oplývá i výskytem nepřehlédnutelných hub. Přestože potkáváme rodinky s plnými košíky tuze jedlých bedel, není velký problém na tuto ozdobu lesů a luk tu a a tam narazit.
Po třech kilometrech pohodové chůze přicházíme na rozlehlou paseku. Zdaleka viditelná kovová rozhledna láká už na první pohled. Příznivý dojem ještě umocňují žloutnoucí a červenající listy stromů a keřů, které nádherně kontrastují s temnou modří nebem se prohánějících mraků.
Zatímco polovina výpravy se spokojí s posezením u prahu třicetimetrové věže, vrcholové družstvo, jehož jsem kupodivu členem, neváhá vystoupat k její nejvyšší plošině. Až tady nám dochází význam názvu zmíněného kopce. Pochází ze slova vartovat, což nejen ve valašském jazyce znamená hlídat. Lepší místo si někdejší hlídači skutečně vybrat nemohli. Je odtud vidět nejen většina významných bodů Vsetínských, Hostýnských a Vizovických vrchů, ale v dálce lze zahlédnout i bělokarpatskou Velkou Javorinu a na protější straně beskydské velikány v podobě Smrku, Kněhyně či důvěrně známého Radhoště.
Část aktuálních účastníků pak čeká zrychlený návrat k zastávce autobusu. Výtvarníka Jindru asi neuspokojuje jednotvárný vzhled jeho odění a tak se během střemhlavého klopýtání po kamenité cestě rozhodne pro razantní proměnu desingu. Elegantní kotrmelec, který se naneštěstí odehrává mimo výskyt dokumentaristy, způsobí výrazné oživení plochy tmavé mikiny, džínových kraťasů i obnažené části dolních končetin. Jedna z nich je dokonce přizdobena zřetelným oválným puntíkem jasně červeného zbarvení. Je však otázkou, jak na změnu vizáže zareaguje Jindrova zákonná manažerka. Zkušenosti z loňského výšlapu do Pulčínských skal, kdy použité textilie rovněž hrály zemitými odstíny, naznačují, že s vřelým uvítáním dnes Jindra počítat bezesporu nemůže.
Tak i tak během půlhodiny dorazíme zpátky na Syrákov. Z názvu známého horského sedla jsme poněkud zmateni. Běžně používané tvrdé „y“, je někde nahrazeno jeho změkčelým ekvivalentem. Asi proto, že se jmenovaná lokalita mezi vybraná slova, kdy se po souhlásce „s“ může vyskytovat ypsilon, jednoduše nedostala.
Zbytečný spěch si naše pětice účastníků, jež je vázána na veřejnou dopravu, vynahrazuje čtvrthodinovou pauzou v docela útulné čekárně. Přeplněný autobus, který se posléze vydrápe ze zlínské strany, nám na náladě příliš nepřidává. Až do okresního totiž města musíme postávat v lidmi natěsnané středové uličce. Vlastní finále je však už dokonale pohodové, takže i tentokrát musíme chtě nechtě konstatovat, že se lehký nedělní ekušpacír opět nad očekávání vydařil.
