Izrael

Část I. – Judsko

Do Svaté země se zpravidla pluje anebo létá. Kdo zvolí zdaleka nejčastější způsob, měl by se na letiště dostavit včas. Kromě běžných bezpečnostních rituálů jej zcela určitě nemine veledůkladný výslech. Agenti nejlepší tajné služby světa pro to mají tisíc dobrých důvodů. Jeruzalém, kam máme také namířeno, totiž symbolizuje nejen střed, ale především střet současného světa. „Až přistanete v Izraeli, budete se cítit bezpečněji než v Praze“, říká nám na rozloučenou korektně přísný mladý vyšetřovatel. Nemáme důvod mu nevěřit.

Po hodině letu se v anglicky mluveném sdělení objevuje něco o vítání izraelského prezidenta. Tušení se později potvrzuje. Je to neuvěřitelné, ale skutečně se v našem letadle nachází hlava státu, do nějž právě míříme. Na rozdíl od ostatních pomazaných hlav si to může dovolit. Aerolinky jeho země mají totiž všechna svá letadla vybavena protiraketovým systémem. Letíme tedy s nejbezpečnější leteckou společností světa.

Z rušného Tel Avivu vystoupáme k horám a okrajem Jeruzaléma se dostaneme k nedávno vybudované betlémské zdi. Rodiště Ježíše Krista totiž spravují Palestinci. A ti, jak známo, si rádi hrají na partyzány. Takže, proto zeď a přepečlivě hlídaná brána. Ubytování, které je tu levnější, nalezneme v křesťanském prostředí hotelu San Antonio.

Současný Betlém má s naší vánoční představou jen pramálo společného. Po cestách se prohánějí auta včetně našich škodovek, v ulicích proudí davy Arabů a Arabek s mobilem na uchu, výlohy obchodů nabízí malé pohlednice s Ježíškem i velké plakáty s Arafatem. Na ústředním náměstí z jedné strany křesťanský Chrám narození, z druhé muslimská mešita. Z tak zvaného stromu míru, který tu byl před časem slavnostně vysazen, zůstal jen  trapně olámaný pahýl. Na protější budově Mírového centra začala odpadávat písmena. Celkem zřetelná symbolika současné izraelské reality.

Jen kousek pod Betlémem začíná Judská poušť. Někdejší působiště Jana Křtitele teď, stejně jako před dvěma tisícovkami let, obývají Beduíni. Změnili jen způsob dopravy a komunikace.

U chatrčí stojí mercedesy a ze slátaných střech ční k nebi satelity.

Klesáme od Jeruzaléma k Jerichu. V biblických dobách tudy samozřejmě nevedla asfaltka. Kristus i jeho učedníci šlapali kamenitou cestou po svých. Letní teploty tu prý šplhají až k padesáti stupňům. Na stejné trase došlo také k incidentu, při kterém se dostal do dějin milosrdný Samaritán. Tady někde tady je možno hledat i prarodiště naší humanitárky Samari.

Mezi Jeruzalémem a Jerichem je kilometrový rozdíl. Zatímco první město leží ve výšce sedm set metrů nad mořem, to druhé tři sta metrů pod ním. Z biblických dob je známé především zázračným zřícením hradeb za vojevůdce Jozua, očištěním pramene nedobré vody za proroka Elizea a šplháním celníka Zachea na strom v dobách působení Ježíše Krista. V současné době je v palestinské správě.

Jen kousek pod Jerichem začíná se zlatožlutou pouští kontrastovat modrá hladina Mrtvého moře. Silná koncentrace soli nedovolí ani nejnadanějším neplavcům možnost utopení. Vychutnávání báječného stavu beztíže se však nedoporučuje dlouho prodlužovat. Všeobecně uznávaný hojivý roztok by mohl příliš horlivého pacienta proměnit ve slanečka.

Pojem Masada zní mezi Izraelci přímo posvátně. Na této vyvýšené skalní pevnosti odolávaly poslední zbytky židovských odbojníků římské přesile, aby nakonec spáchaly hromadnou sebevraždu. Některým podlézavcům z České kotliny může být této příběh nepochopitelný. Je totiž o všem možném, jenom ne o zbabělosti.