Izrael

Část II. – Galilea

Četl jsem ty příběhy nesčetněkrát, ale nedokázal jsem si je uspořádat do prostoru. Až tady mi dochází, jak je Galilea od Jeruzaléma vzdálená. Asi jako Stověžatá od Špilberku. Za dob Ježíšových i dávno před tím to nebyla žádná významná vzdálenost. Překonávala se často a samozřejmě pěšky. Netuším, jak by většina současných Kristových následovníků dnes reagovala na jeho pobídku „Následujte mě“. Když už nic, doslovná poslušnost by je mohla zbavit přebytečné nadváhy.

Pokud nechceme jet do Galilei hornatou, nepříliš bezpečnou samařskou zkratkou, nezbývá než kopírovat koryto bájného Jordánu. Ale i tak zvaný Západní břeh, kudy vede silnice, je dodnes  předmětem sporů a občasného napětí. Všímám si zvlněné okolní krajiny. Její silueta se od dob biblických postav zcela jistě nezměnila. Čím jsme severněji, tím více přibývá zeleně. Rozkvetlá jarní Galilea je nádherná.

Je zcela samozřejmé, že nemůžeme vynechat zastávku u jordánského břehu. Opěvovaná řeka není žádný veletok. Barvou i velikostí připomíná spíše větší potok v údobí dešťů. Jan Křtitel, jak stojí psáno, musel vyhledávat místa, kde „byly vody mnohé“. Jinak by kající hříšníky neměl do čeho ponořit. Církevní tradice si však tento úkon poněkud zjednodušila. Na pokřtění jí stačí jenom pár kapek.

Hora Tábor, kam kdysi vystoupal Ježíš s trojicí nejbližších učedníků, je dnes dostupná auty. Událost proměnění, popsanou v evangeliích, se tu snaží připomenout mohutná katedrála. Ty dvakrát nemusím a tak se raději  klidím poněkud stranou. O hlubokém spirituálním zážitku Petra, Jakuba a Jana medituji mezi řídkými stromy a zelenými keři. Pod horou, v údolí Megido, se rýsují vzorně obdělávaná pole. Bohužel se až příliš často stávala poli válečnými.A pokud bychom brali proroctví doslova, právě tady by mělo dojít ke konečné bitvě všech bitev, Armagedonu.

O něco západněji leží město, kde za Ježíšovy doby došlo také k proměnění. Tentokrát se ale jednalo o proměnu vody ve víno. Kána Galilejská, kde se  nadpřirozená věc udála, z toho má profit do dneška. Víno, vyráběné podle pradávné receptury jde docela dobře na odbyt. Jestli to má vliv i na proměnu toho, oč Mistrovi šlo především, zůstává otázkou.

Pohoří Karmel se vypíná přímo nad významným přístavem Haifa. Naše průvodkyně Markéta, tak, jako na každém památném místě, otevírá i tady Knihu knih. Podle ní se na tomto návrší odehrála  za asistence proroka Eliáše dramatická scéna, při níž vzplála mohutná vatra, dokazující, kdo  je na zemi skutečným a kdo jen domnělým Bohem.

Každý křesťansky orientovaný návštěvník Galiley nemůže, pochopitelně, vynechat město nevalné pověsti, Nazaret. Tady, jak známo, došlo nejen k zázračnému početí, ale i pozdějšímu formování osobnosti, která od základů změnila svět. Po všemocných císařích a slavných vojevůdcích oné doby dnes neštěkne ni pes, zato nenápadný nazaretský tesař je dodnes Superstar nejvyšší velikosti.

Pravděpodobným pozdějším bydlištěm Ježíše bylo pobřežní město Kafarnaum. Zbytky vznosné  synagogy, ve které mimo jiné úspěšně vyháněl z nešťastníků nečisté duchy, stojí dodnes. Jen kousek odtud jsou základy domu, kde pravděpodobně bydlel jeden z nejvýraznějších učedníků, rybář Petr.

  

Galilejské jezero, k němuž se váže bezpočet Ježíšových zázraků, dnes zahaluje jemný opar. Okolní zvlněné krajině propůjčuje zvláštní, tajemnou náladu. Příliš mě nezajímají chrámy a kaple upozorňující na tu či onu událost. Vybavuje se mi především zmínka o tom, že Mistr odtud často vyrážel na pustá místa. Hladím očima okolní reliéf a tipuji, kde se asi mohla nacházet. Moc bych nedal za to , že jedním z nich byl výrazný skalnatý vrch nad dnešním Tiberias. Plujeme tam na historické dřevěné lodi. Nad námi plápolá izraelská a česká vlajka. Někteří s námořníků naši domovinu dokonce osobně navštívili. S amatérskou kapelou, která opěvuje jejich nejvýznačnějšího krajana.