Řeči z cesty

středa 28. října 2009

Podzimní valašské vandrování

- aneb -

u Frama na maringotce

Dva z potrhlých poutníků Samari se 27. října t.r. zúčastnili 9. ročníku přechodu valašských hor pořádaných někdejším náčelníkem oddílu Daleká cesta, Framem ze Zlína. Startovalo se v podvečer od kempu v Držkové a pokračovalo poblíž Podkopné Lhoty k Baťkové, odtud potom dolů do Liptálu a přes vrch Vartovna a celou Seninku až do Valašské Polanky. Cíl byl tradičně na Framově maringotce zakotvené nad závěrem údolí Vařečné.

Prvních pár kilometrů bylo vyloženě pohodových. Držkovské polesí hýřilo pestrou paletou podzimních odstínů, lesní cesta se příjemně klikatila a vyprávění humorných i napínavých zážitků z nejrůznějších putování vhodně nadlehčovalo postartovní atmosféru. Ta se kupodivu nezměnila ani poté, co se slušná asfaltka proměnila v blátivou pěšinu a světlejší část dne v poměrně hustou temnotu. Mezi nejzábavnější úseky se určitě zařadí močálovitá cesta pod Baťkovou a především nádherně rozbahněné klesání od Vartovny k Senince.To vše za takřka stálého, naštěstí pouze jemného padání nebeské vláhy. Milou společnost tvořily tu a tam se popásající plaché srnky, houkající sovy a v obydlených oblastech nejrůznější rasy štěkajících hlídačů. Reprezentanti vládnoucího druhu homo sapiens však jakoby vyhynuli. Tma a první náznaky dušičkového počasí je zatlačily do pohodlnějších pozic u osobních počítačů, televizních seriálů, případně do pivních parlamentů čtvrté cenové skupiny. Docela svérázným zpestřením se v samém závěru trasy jevil celoročně ověšený živý vánoční strom a vedle stojící seník s originální výzdobou tvořenou připevněnými součástkami z automobilů, jízdními koly či zarámovaným obrazem s kyticí zahradních květů. Jak se zdá, narozdíl od jiných končin země české, Valašsko ještě humor neopustil.

Po nějakých šesti sedmi hodinách a přibližně padesáti šedesáti tisících krocích byli potrhlí poutníci v cíli. Káva z melty, přiměřená únava z třiceti ušlapaných kilometrů a odbíjející půlnoc se stala dobrou předehrou k nastávajícímu nočnímu odpočinku. Nebýt chraplavých pazvuků nejstaršího z účastníků, mohlo být nocležení v útulných útrobách maringotky navýsost idylické. Takové bylo až následné ráno. Pohled z okna od stolu s Framovou hustou polévkou bral dech. Tolik barev a tak parádně sladěných, to dokáže vykouzlit pouze velmistr podzim. A nenabídl jenom pastvu pro oči. Plný košík a půl igelitky bedel a čirůvek, které v podvečer putovaly autobusem do Zlína, byly nádhernou a později i chutnou tečkou za devátým ročníkem Framovy tradiční akce. Takže, dá-li Pán Bůh, někdy opět na trase!