Alpy po valašsky

Saas Fee

Poslední ráno na švýcarské půdě je zarámováno nádhernou duhou. „Budete mít šťastie!“, podotýká československy naše milá paní hostitelka. „A o rok na shledanou, toto je najlepší sprievodca, jaký do našeho hotelu chodí“, dodává směrem k panu Havránkovi. Rádi s ní souhlasíme.

Do Saas Fee, cílového letoviska dnešního dne je to nedaleko. Nepatří mezi tak vyhlášená jako poslední tři, ale na okolní krajině ani vlastním městečku to nepoznáte. Snad jen na tom, že tu nedominují šikmoocí. S výjimkou mého bráchy míříme opět k lanovce, která za směšných 46 euro přenáší zvědavce do alpského nebe.

Doprava je znovu rozdělena do dvou částí. Nejdříve obvyklá velkokapacitní kabina, potom vagon metra, který nás šikmou podzemní dírou vyveze na tři a půl kilometru vysoký vyhlídkový vrch Allalin. Je to překvapivé, ale přestože se dnes rozhlížíme z úplně jiného místa než včera, výhled je naprosto stejný. Krásná hustá bílá mlha. Občas zpestřená padáním sněhových vloček. Někteří se přemísťují do otáčivé restaurace. Jak se později dovídám, krajinná scenérie se ani navzdory otáčení nezměnila.

Vykutálení horalé pro takové případy vykutali i na Allalinu ledovou jeskyni. Za dané situace poskytuje daleko zajímavější podívanou. Nevím, jak komu, ale mně se líbí dokonce víc, než ta  včerejší  matternhornská.

Přestože je dnes opět neviditelně, úctyhodná skupin horolezců vyráží na túru. Jsou totiž z východočeské cestovky Adventure. Doufejme, že jejich dobrodružství skončí lépe než to vzpomínané nedaleko odtud.

S paní Valentovou se sice i v zamlžených výšinách dobře povídá, přesto se poměrně brzo rozhodujeme pro nižší sféry. Po mezipřistání na Felskinnu si popřejeme hodně štěstí a každý se vydáváme svou cestou. V mém případě se jedná o krátký traverz ve třítisícové výšce s následným sešupem do osmnácti set metrů v Saas Fee. Začínám ve sněhu vyšlapaným chodníkem, na kterém tu a tam přistály ledové balvany. Zřítily z nedalekého okraje ledovcové stěny. Sněhu postupně ubývá a já se, tentokrát už zase úplně sám, potuluji náhorní plošinou s ledovcovým jezerem a klikatou říčkou, která z něho vytéká. Patřičnou dramatičnost zajišťují blízké i vzdálenější štíty, odhalované i zakrývané honícími se cáry šedobílých mraků.

Jediné dvě živé duše, které cestou k chatě na Plattjen potkám, jsou vypasený bernardýn a jeho podvyživený psovod. Je tu dost věcí k obdivování, takže lidé mi opravdu nechybí. Všímám si pestrobarevných kamenů, drobných kvítků i zajímavých kombinací lišejníků. Neméně působivé jsou také pohledy do hlubokých údolí. Na jedné straně horská přehrada Mattmark, o kousek dál vesnička Zermerggein, ležící přímo pod strmými srázy Mittaghornu.

Po hodině klopýtání skalnatou pěšinou narazím na další živé tvory. Nejdříve vyplaším slídící lišku a o něco později mi kousek od značené trasy pózuje celé stádo zdejších kamzíků. Ani je nenapadne zběsile startovat k útěku do bezpečí. Vysokohorské turisty patrně považují za své přátele. Ti i oni si ostatně zamilovali stejná teritoria.

Do městečka Saas Fee to mám od chaty na Plattjenu asi hodinu pohodového sestupu z kopce. Poprvé za celou dobu mi nehrozí dramatické finále. Mohu si dovolit malou okliku. Cestu mi zdobí šumící vodopády, růžové azalky a ukázkové výhledy do údolí. Začínám se setkávat s důsledky nedávných vydatných dešťů. Klesající chodník je občas přerušen hlubokou průrvou. Jinde jej pádící proud zavalil blátem a balvany. První burácející bystřinu ještě překonám po bezpečně ukotvené lávce. Ve druhém případě se už na druhý břeh neodvážím. Nakloněný můstek zůstal viset jen na vlásku.

Saas Fee mě vítá rozkvetlými loukami a romantickým okolím. Samotné středisko, na rozdíl od dvou minulých, dýchá poklidem a přívětivou  pohodou. Kolem autobusu se pomalu shromažďují rozptýlení pasažéři. Oni i oba řidiči dobře vědí, že to lepší mají právě za sebou. Dál už je čeká jen dlouhá, převážně noční cesta k severovýchodu.

Zatím netušíme, že máme před sebou ještě jedno milé překvapení. Úzká a klikatá silnice, kopírující horní tok řeky Rhony, nás zavede až k jejím pramenům. Ty tvoří, jak je v kraji zvykem, mohutný odtávající ledovec. Napravo od něj leží obávaný průsmyk Furka. A právě k němu pomalu stoupá náš plně obsazený koráb silnic. V některých případech jen tak tak vytáčí ostrou serpentinu. Někteří jásají nadšením, jiní, především zralejší dámy, zavírají oči. Krátká zastávka v nejvyšším bodě je pak žene k autobusovému barpultu, aby právě přestálý stres spláchly  pořádným douškem fernetu. Ogaři z Hovězího se opět zachlapili. Patří jim za to vydatný potlesk.

Další pokračování je už zahaleno větší či menší temnotou, tu a tam zpestřenou vydatným spadem nebeské vláhy. Zatímco největší starostí  šoférů je udržet se v bdělém stavu, nás, pětatřicítku pasažérů naopak zajímá, kterak na sedadle zkroutit své tělo, aby aspoň na chvíli upadlo do sféry nevědomí. Časně ranní zastavení při rakouské dálnici hlásí konec nočních útrap a doušek teplého moku vrací rozespalce k plnohodnotnému životu. To se ovšem netýká snědě vyhlížejících nocležníků s německou poznávací značkou, kteří v bohorovné pohodě dospávají na dvojici parkovacích míst.

Zpáteční cestu krajinou Marie Terezie provází stoupající slunce a políčka slunečnic. Vjezd do pravlasti praotce Čecha je šokující. Decentní vesničky s udržovanými kostelíky vystřídaly předpotopní příšery a polonahé rádobykrásky s připitomělým výrazem v nalíčeném ksichtě. Rodný jazyk nejčastěji prezentují nepřehlédnutelné názvy Cassino a Night Club. Zkrátka a dobře, přijeli jsme do Hatí!

Moravská metropole nás brzo nato zbavuje prvních odpadlíků a nedaleká Rohlenka posledních pozůstatků české měny. Potom se už zastavuje u každé druhé vrby. Brácha vyskakuje v Jablůnce, moje maličkost v městě na soutoku dvou Bečev. Fenomenální náčelník vystoupil už v centru Valašska, na Vsetíně. Příkladnou péči o naši skupinu teď vystřídá  péče o jeho manželku. Je upoutaná na invalidní vozík. Navzdory všemu má obrovské štěstí. Podzimem života jí provází nejlepší průvodce všech dob. V jeho osmdesátinách si s ním připijme na jejich i naše zdraví.

Pane Havránku, ještě jednou SRDEČNĚ DĚKUJEME !!!  Byl jste, jako vždy, nezapomenutelný!!!