VÝSKYT CHÁTRY V BESKYDECH

třiadvacátý slet chátrajících

Vedle rysů, vlků a medvědů byl v posledních desetiletích zaznamenán na území CHKO Beskydy také několikerý výskyt tzv. Chátry. Podle ověřených zpráv se zde naposled objevila o prodlouženém víkendu kolem státního svátku všech (svatých i ostatních) Václavů. Vzhledem k tomu, že se takřka výhradně jedná o starší a tudíž značně zchátralé kusy, nemusela Orálkova parta ochránců přírody vyhlašovat na zmíněném území ani ten nejnižší stupeň stavu ohrožení.

Pro nezasvěcené je nutné dodat, že zmíněné společenství tvoří někdejší účastníci legendárních (a v oné době vlastně ilegálních ) letních táborů vedených jistým Blážou. Konaly se v bájných šedesátých letech na několika místech tehdejšího Československa a zřetelně voněly tehdy důsledně potíraným tmářstvím. Už téměř celé čtvrtstoletí se pamětníci jednou za rok schází, aby zavzpomínali, společně si zazpívali a v rámci možností také protáhli svá čím dál neposlušnější těla.

Setkání se tentokrát odehrává v nádherné chatě zašité na svazích nepřehlédnutelného kopce s názvem Javorový. Svatováclavský volný den začíná lehkým výletem na protější vrchol Ostrého. Jakkoliv se o ostrém tempu nedá ani náhodou uvažovat, drtivá většina je chůzí znavena natolik, že se po pěti kilometrech uchyluje do útulných interiérů horské chaty. Dlužno dodat, že se jedná o naprosto skvělý nápad, neboť objednaná česnečka chutná více než výtečně!

Následný sešup do údolí vede svahem, jehož sklon názvu hory dokonale odpovídá. Šumící listnáče a poslední květy dávají najevo, že se vlády neodvratně ujímá  posel tiché nostalgie a zároveň nedostižný král barev, podzim.

Přichází večer a s ním kytara, písničky a pochopitelně i něco na zub. Ráno a celé příští dopoledne je podobné. S tím rozdílem, že se přidává spontánní rozprava nad zvěstí nejrozšířenější knihy na světě. Pokud se někdo domnívá, že ústředním tématem hovoru jsou mediálně přetřásané církevní restituce, je na omylu. Naopak se uvažuje nad aktualizací Pavlova dopisu do Tesaloniky, ve kterém nekompromisně vyžaduje, aby ten, kdo nepracuje, nedostal ani najíst. A také nad smyslem bytí a otázkou nebytí. Pro generaci plus mínus šedesát otázkou čím dál neodbytnější. Prastaré texty zmíněné knihy dávají naštěstí dostatek překvapivě uspokojivých odpovědí. Poťouchle se usmívající Zubaté nenabízí v konečném důsledku nejmenší šanci.

Výšlap na nedaleký Javorový nejde jednoduše vynechat. Počasí se postupně začíná měnit. Podobně jako vzhled Chátry, k horšímu. Ani v jednom případě tomu však nejde zabránit. Přestože se o to všemožně snažíme. Většinou marně. Nakonec zůstane jen naděje, že zase bude líp. Jak s počasím, tak s nevyhnutelnými důsledky chátrání.

Poslední noc nebývá krátká. Od křesťanských gospelů se přejde na trampskou notečku, kterou časem vystřídají české lidovky, ruské častušky a někdy i budovatelské chvalozpěvy  padesátých let. Součástí večera je také telefonické spojení s jedním z vážně nemocných kamarádů. Nedávné zkušenosti ukazují, že se už začíná kácet i v našem lese. A tak se přijímá všeobecný závazek, že  problém bude vytrvale předáván Nejvyšší podatelně. S prostou vírou, že se vyřeší na nejvyšší úrovni.

Přichází pochopitelně také na nezbytný chléb a hry. Více či méně zchátralá těla zatím vykazují dostatek energie k závodění s vajíčky, ke kuželkářskému dvojboji či k lapání po proklatě nízko položených zápalkách. Horší jsou na tom však méně odolní jedinci, které přemohl předčasný spánek. Zdravé jádro, které zpravidla končívá o čtvrté ranní, jim k jeho patřičnému vychutnání nedává nejmenší šanci.

Vytrvalý noční déšť střídá nízké ranní slunce na bezmračné obloze. Včerejší naděje se stala skutečností. Zatím pouze u počasí. Poslední minivycházky po bezprostředním okolí chaty naznačují jak začátek houbového boomu, tak konec nadvlády parných dnů. Všechno začíná dýchat pozvolným přechodem k jiné formě bytí. Někdo tvrdí, že podzim je nejkrásnějším údobím roku. Pokud je ověnčen nadějí na nové jaro. V případě Chátry to platí beze zbytku.  

Třiadvacátý slet Chátry končí, nastává čas loučení. Jak jinak, než s melodií známého valčíku: "To není, není loučení, byť chvěl se nám i hlas, jsme vírou v Krista spojeni a sejdeme se zas..."