úterý 10. září 2013

Na čtyři dny v Alpách

- Otscher Graben -

Celá noc pod širákem se obešla bez padání vláhy. V okamžiku, kdy se soukám ze spacáku, však dochází k radikální změně. Hustý déšť se spouští bez sebemenšího varování. Auto je naštěstí po ruce a rychlobalení máme dávno zmáknuté.



Po půlhodině pohodové jízdy se dostáváme k malé přehradě na řece Erlauf. Hráz mezi dvěma svahy kaňonu je neskutečně krátká. Vodní plocha i parkoviště víceméně prázdné. Média totiž vytrvale avizují vytrvalý dopolední slejvák. Navlékáme pláštěnky a míříme k soutěsce.



Příkré klesání podél malého potůčku zpestřuje nedávno postavený vodní mlýn. Kolo se otáčí, protože vody je dost. Padá nejen z mlýnského náhonu, ale i s nebe. Jinde by to asi vadilo, tady, v krajině sevřených kaňonů je to však celkem fuk.


O něco níž už začíná pověstná Otscher Graben nebo-li Ečerská grapa. Modrozelené tůně, bílé peřeje a skalnaté kulisy nás budou provázet celé dnešní dopoledne. Chodník je bezpečný, stoupání mírné a lidí málo. Navzdory dešti, dokonalá pohoda.

















Soutěska neustále mění tvář  a občas nabídne i sem tam nějaký vodopád. V jeho těsné blízkosti není jisté, jestli se jedná o déšť nebo vodní tříšť. V našem případě asi o obojí. Voda je dnes jednoznačně hlavním ze všech aktérů.







Značka později odbočuje do jednoho z bočních údolí. Bystrou říčku měníme za neméně bystrý potok. Přeháňky ustávají a oblohu začíná postupně okupovat sluníčko.







Závěr stoupání končí na oploceném pozemku místního rančera. Osobně vychází ven, aby nás pozval dovnitř. Díky časové tísni a především neznalosti poměrů odmítáme. „Není to slušné, projít kolem a nepozdravit lidi,“ namítá. Až po chvíli nám dochází, že má pravdu. Tento dobrý zvyk už u nás dočista vymizel. Takže, sorry, Helmut, příště se určitě polepšíme.



Šotolinová lesní silnička nás pak dovádí zpátky k přehradě. Odstavené přibližovadlo stojí na svém místě. Zamáváme Alpám, nasedáme a dáváme se do pohybu. 


Příští zastávka je v Brně, kde zanecháváme Lukyho a další v Hošťálkové, současném bydlišti Kymově. Domovské stanice ve Valmezu je dosaženo za mírného stmívání. Tachometr ukazuje rovných čtyři sta. Pak nejezděte do Alp, když je to tak blízko!



------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Doma se pak pomalu třídí zážitky, sčítají náklady, škody i ušlá vzdálenost. V mém případě jsem neutratil ani euro, odrovnal jednu goretexku a našlapal kolem stovky kilometrů. Z toho větší polovinu se žralokem:-)))


(((-: ahóóój :-)))

Žádné komentáře:

Okomentovat