Dolomity napoprvé

Zaplněný autobus vsetínského Vsacan Touru směřuje koncem června k večerní Vídni, aby příštího rána přistál na úpatí italských Dolomit. Vystupujeme v Sextánském údolí a před stanicí lanové dráhy se po nočním přesunu dáváme do gala. Konkrétně do lehce turistického odění, protože náš guru, valašský Jura Olejníček, vyhrožuje túrou na jeden z okolních vrcholů. Naštěstí nás má o pár set metrů výš posunout houpavá kabinková lanovka.

Konečně jsme nahoře a v úctyhodném zástupu míříme k výšinám. Cílem většiny je nedaleké návrší s prozaickým názvem Helm. Helm tu bylo před léty skutečně zapotřebí, neboť za císaře pána se tady o šutry a příkré stráně přetahovali naštvaní Rakušáci s neústupnými Taliány. Připitomělá hra na vojáčky naštěstí patří minulosti, takže žhavou současnost opanovali turisté, lyžaři a strakaté krávy, které kvetoucí louky přetaví v idol většiny evropských dam, čokoládu Milka.

Turistická cesta pohodlně stoupá úbočím, aby se v závěru vyšvihla  na  zmíněný kopec ve tvaru vojenské přilby. Končící zima se zbytky sněhu se tu právě nenásilně přelévá do krátkého alpského léta. Horská květena už rozjela novou sezónu a plnými hrstmi nabízí pestrou škálu tvarů, barev a někdy i vůní.

Na jižních stráních už rozvily své půvaby i typické vyslankyně letních dnů, červenorůžové azalky. Vůbec jim nevadí, že jen kousek odtud budou ještě po několik týdnů k vidění bělobou zářící sněhové lívance. Evidentně to nevadí ani reprezentantce plazivé fauny s klikatou čárou na hřbetě, která tu ledabyle překříží Dášinu sestupovou pěšinu. Bratra Antonína, který tuto lokalitu ještě před chvílí využíval k dospávání poloprobdělé noci, tu už naštěstí nestíhá.

V pozdních odpoledních hodinách opět zabydlujeme osvědčený interiér našeho busu, abychom se po horských cestách s bezpočtem serpentin přemístili do našeho dočasného útočiště, kterým se stane rodinný hotýlek v sympatickém městečku Piave di Cadore.

Milovníkům výtvarného umění musí být zmíněná lokalita povědomá. Narodil se tu totiž věhlasný kumštýř Tiziano. Jeho rodný dům, nazelenalou sochu a podobiznu v podobě mozaiky tu můžeme spatřit na vlastní oči, stejně jako jeden z jeho originálů, který zdobí interiér zdejšího kostela.

Toužebně očekávaná večeře má  několik chodů. Začíná luštěninovou polévkou, pokračuje nezbytnými těstovinami, pak něčím se zvířecích tkání a nakonec se na stole objeví velesladký zákusek. Vše se zapíjí temně červeným vínem nebo bezbarvou vodou bez bublinek. Jako úplně poslední chod už zpravidla bývá jen odchod na záchod.

Minulá noc v útrobách busu v kombinaci s dnešním špacírem na svěžím vzduchu zaručují přehluboké, ničím nerušené spaní. Pokud se ovšem stane nějaký zázrak. Hotel totiž leží na zdaleka nejrušnější ulici obce s takřka nepřetržitým provozem v italském stylu.

Po ránu a po snídani už pádíme přes pověstnou Cortinu k horám na opačné straně.Klikatou silnicí vystoupáme do více než dva kilometry vysokého sedla Falzzarego. Dneska ale míříme dál, takže si tady, v krajině snů, dopřáváme pouze  krátkou fotozastávku.

Jedním z hlavních dnešních cílů je dobytí vrcholu Pordoi. Do rovných tří tisíc nad mořem mu chybí nepodstatných padesát metrů. Nahoru a posléze i dolů nás i tentokrát dopraví nepostradatelná lanovka. Výhledy samozřejmě nemohou být jiné než nádherné. Dopřáváme si tu lehkou procházku po štěrkových pěšinách a mírně rozbředlých sněhových pláních.

Jenom co klesneme zpátky do sedla, už zase startujeme k dalšímu dobrodružství. Má se jím stát tříhodinový trek končící pod bílými svahy Marmollady. Kupodivu se jej účastní drtivá většina účastníků. A zcela určitě nechybuje. Krajinné scenérie, jaké mohou nabídnout jen Dolomity, nemohou nikoho nechat klidným, natož unuděně nevšímavým.

Poklidné putování po vrstevnici končí prudkým padákem. Horská stezka tu na poměrně malém kousku ztrácí hned několik set výškových metrů.. Mírné trapy ovšem bohatě vyvažuje na azurovou hladinu blížící se přehrady. Právě u ní by měl být cíl a zároveň přístavní stanice našeho pojízdného přibližovadla.

A dál už zase střídá jedna zatáčka druhou, dramatická scenérie idylku a dlouhé stoupání ještě zdlouhavější sešup. Míříme k Piave, naší dočasné domovině.